Když jsem byla malá, neustále jsem se ptala „proč?“ Rodiče se tomu často smáli a možná je to někdy i trochu štvalo. Proč musím nosit bundu, když mi není zima? Proč se nemůžu koukat do slunce? Proč musím jíst zeleninu, když mi nechutná? Proč se musím učit násobilku? Proč nemůžu jít ven, když prší? Proč, proč, proč... Byly to otázky, na které jsem hledala jednoduché odpovědi. Zvědavost, díky které jsem se snažila lépe pochopit svět okolo sebe.
Když jsme malí, je pro nás všechno neznámé. Vidíme duhu a ptáme se: „Proč má tolik barev?“ Když na obloze vidíme sněhové vločky, ptáme se: „Proč jich je tolik a odkud se berou?“ A to je na tom to hezké. Děti se ptají „proč“ každou chvíli, protože mají chuť poznat, jak věci doopravdy fungují.
Jenže postupem času si uvědomíme, že se věkem začínají všechny naše otázky měnit. Možná to máte stejně. Už to nejsou jen otázky o tom, proč je obloha modrá nebo proč si před večeří nemůžeme dát zmrzlinu. Místo dětských „proč“ přišla jiná. Složitější, hlubší, která nám mnohdy ani nedají spát.
Proč se cítím smutně, když se vlastně nic špatného nestalo? Proč se lidé rozcházejí, i když se milují? Proč se něco nepovede, i přes to, že jsem se tolik snažil? Proč to nemůže být jako dřív? Proč je někdy život tak složitý? A proč mám občas pocit, že na mé „proč“ neexistuje žádná odpověď?
Dříve stačilo, aby mi rodiče odpověděli jednou větou a já byla spokojená. Jenže teď je to jiné. Nějaké otázky nemají lehkou odpověď – třeba otázky o tom, proč se někdy cítíme sami nebo proč se musíme rozloučit s lidmi, na kterých nám nejvíce záleží. Čím více však rosteme, tím více si začínáme uvědomovat, jak moc se okolní svět liší od toho, jak snadno jsme ho vnímali, když jsme byli malí.
Ale víte, co je na tom všem přece jenom krásné? To, že stále máme tu zvědavost ptát se „proč“. Možná chvílemi nedokážeme najít odpověď hned a možná ji ani nikdy nenajdeme. Ale už samotné ptaní se je důležité. Každá otázka „proč“ nás přece posouvá o kousek dál a pomáhá nám lépe pochopit svět kolem sebe a najít v něm naše místo.
Takže se ptám... Jaké „proč“ si kladete vy právě teď? Jaké odpovědi hledáte? Ať už je to cokoli, možná zjistíte, že nejste jediní, kdo se ptá. Je to totiž naprosto v pořádku a vždycky bude.