Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Otravná ségra a notebook

    vydáno  •  Povídky

    Devítiletý Tomáš, co vypráví tento příběh, má otravnou čtrnáctiletou sestru Kristýnu. Jelikož dostal od rodičů k narozeninám nový notebook, jeho sestra se zajímá, jak to funguje a co a jak, protože mu maličko závidí. No přesvědčte se sami.

    Tomášová sestra Týna, © Šnekafrický

    Ahoj... zdravím, já jsem Tomáš. Moc vás ještě neznám, ale to nevadí. Určitě se spolu brzy skamarádíme. Včera jsem měl narozeniny a dneska jedeme do nákupního střediska, abych si tam vybral nějaký dárek. Moc bych si přál notebook, skoro všechny děti z mé třídy ho mají. Tak uvidíme, jestli mi ho rodiče koupí.

    „Tomáši, jdeš už?“ ozval se z kuchyně hlas.
    Jo to mamka volá, tak už jdu.
    „Mami, a proč já taky nemůžu mít notebook?“ zeptala se smutně má sestra Týna.
    „Zlato, ty nemáš narozeniny,“ odpověděla jí máma, „až je budeš mít, kup si co chceš.“
    Nasedli jsme si do auta a já už byl štěstím bez sebe, až uvidím počítačový ráj.

    O 40 minut později naše auto zaparkovalo před známým elektrem. Nakoukl jsem zamlženým oknem skrz prodejnu a okamžitě si vyhlídnul svou vysněnou nádheru.
    „Tome, jdeš?“ pobídla mě ségra a já jsem rychle upaloval do obchodu.

    „Tady jsi, nádhero!“ zavolal jsem na krásný notebook, na který jsem se díval předtím zamlženým oknem.
    „Tenhle se ti líbí?“ přišla za mnou Týna.
    „Jo,“ zasněně jsem se díval na svou lásku.
    „Týjo, ten bych taky chtěla,“ ozvala se ségra.
    „Tomáši, tenhle chceš?“ přišla taky máma.
    „Anoo,“ odpověděl jsem.
    „Třicet tisíc?!“ vyvalila máma oči, „tak to ti teda kupovat nebudu!“ dodala odhodlaně a já jsem se bohužel musel rozloučit s touhle nádhernou věcičkou.
    „Sbohem, lásko!“ zamával jsem smutně na nejkrásnější věc z obchodu.

    „Podívej se, to by se ti náramně hodilo,“ zvedla Týna lišácky obočí a ukázala na hrůzu, ze které jsem málem omdlel.
    „Tuhle věc, jo?!“ vyjel jsem na ni, „to si kup sama, tuhle rachotinu!“
    Tenhle noťas už byl zřejmě opotřebovaný a vrátil ho sem někdo, kdo už ho nechtěl.
    Radši jsem od té děsuplnosti ryche utekl.

    „Tomáši, podívej se, nechceš tenhle?“ přišla za mnou máma.
    „Jé, ten je pěknej,“ usmál jsem se na hezký notebook s poloviční cenou než moje láska.
    Tak jsme ho koupili a já byl rád, že jsem nedostal tamtu polorozpadlou věc.
    Doma jsme vše zapojili, notebook nabili a já jsem si ho odnesl do svého pokoje.

    „Nazdar, Tome,“ přišla za mnou do pokoje ségra.
    „Ukaž noťas,“ prohlížela si moji krásu.
    „Půjčíš mi ho, prosím...?“ zase zkouší ty svý psí oči!
    „Nenene, to by to dopadlo,“ odpověděl jsem jí rozhodně a představil jsem si, jak moje nádhera rychle zkrachovala.

    „Tak si ty notebooky můžeme spolu vyměnit!“ přišla na nápad a odešla do svého pokoje.
    V žádném případě si s ní notebook měnit nebudu. Ten její je jen takový starý, rozbitý, desetiletý, zaprášený a nefunkční dědeček. Takovou hrůzu bych měl vyměnit za svoji nádheru s nespočtem gigabajtů? Tak to teda ani ve snu!

    „Tak jsem tady!“ přiběhla Týna s tou příšerou.
    Radši jsem se schoval do postele.
    Představil jsem si, že ten obludný notebook chce zničit moji krásu a pak možná i mě!
    „Nepůjčím ti ho, za nic!“ vykřikl jsem na sestru.

    „Tak když mi ho nepůjčíš, půjčím si ho sama!“ uvažovala Týna a zapnula můj nový notebook.
    „Ach né, chce to po mě Tomáškův obličej,“ zakvílela, ale přišla ihned s novým nápadem.
    Můj čtrnáctiletý sourozenec mě vytáhl z postele, za ruku a strčila mě před notebook, který ihned rozpoznal můj obličej.

    „Tak a je to!“ zvolala šťastně Týna, „a teď si tam dáme nějaký rock!“
    „Né, to zase bude otrava!“ zaúpěl jsem a dal jsem si přes hlavu polštář.

    Moje sestra rychle najela na ikonku Google Chrome, potom na YouTube...
    Ani jsem nechtěl vědět, jakou otřesnou hudbu tam pustí...
    Klikla na nějaký rock, tuhle skupinu jsem zrovna neznal.
    Před písničkou tam vlítla reklama, což mě trochu uklidnilo, ale moje sestra nemeškala a nastavila reproduktory na 100%.
    Reklama dořvala poslední slovo a já už slyšel rockovou kytaru, bubny, a další hudební nástroje. Pak tam začali zpívat, řvalo to až v Americe a já jsem měl dojem, že se z toho zblázním.
    Z mé sestry se stal díky tomu rocku hotový ďábel!

    Ovšem tenhle řev netrval dlouho, za dveřmi jsem slyšel rázné kroky a do pokoje se vřítila máma:
    Oba máte zaracha! “ zakřičela, až mi málem praskly bubínky v uších.
    „Kristýno, alou do svého pokoje!“ obrátila se máma na mou sestru a vypnula můj notebook. Donesla ho do kuchyně na skříň a Týna měla po legraci.

    „Hej, co je s tebou?“ zeptal jsem se jí.
    „Nic, nepustíme si můj noťas?“ usmála se a opakovala se stejná akce.
    Máma nás seřvala, zabavila jí i její notebook.

    Druhé ráno jsme se se ségrou snažili pomáhat rodičům ostošest, jen aby nám notebooky vrátili.
    Já jsem vyklidil myčku, vytřel jsem podlahu a Týna vyluxovala a utřela prach na policích.
    Následoval oběd, tak jsme svátečně prostřeli a po obědě nám máma oznámila:
    „Tak moji milí drazí, jelikož jste byli hodní, notebooky vám vrátím. Ale už nechci, aby se podobná akce opakovala, jinak vám zákaz prodloužím!“
    Přinesla můj i sestřin notebook... ale počkat!
    Máma to spletla, sestře dala můj nový noťas a na mě zbyla ta stará rachotina.
    „Tak si děti hezky hrajte a já si jdu udělat manikúru.“
    „Mami, počkat!“ zavolal jsem.
    „Nerušte mě a hezky si hrajte!“ zavolala máma a odešla.
    Povzdechl jsem si a odešel jsem s notebookem do pokoje. Vyřídím si to se sestrou tam.

    „Hele,“ řekl jsem ségře nahoře v mém pokoji.
    „Co?“ zeptala se mě.
    „Toto je můj notebook a toto je tvoje rachotina.“
    „Máš smolíčka,“ usmála se sestra, „takhle nám to máma rozdala.“
    „No jo, jenže ti to nebude nic platný, protože to reaguje pouze na můj obličej,“ zatvářil jsem se jako mistr světa.
    „Nevadí, já si s tím nějak poradím,“ odpověděla mi sestra a odešla s mým notebookem do svého pokoje.

    „Nevadí, pustím si něco tady,“ utěšil jsem se a zapnul jsem sestřin notebook.
    Naštěstí tenhle notebook nemá žádné šifry a hesla, tak to bude jednodušší.

    Ovšem mě ale zděsila tato věc. Na obrazovce se mi objevilo toto:

    Dobrý den, probíhá zde velice důležitá aktualizace systému. Prosím, nevypínejte počítač.
    Dokončeno: 1 %

    Né, to byl horor! Nebudu tady přece čekat celou věčnost kvůli nějaké aktualizaci.
    Alespoň si zatím dojdu na záchod, řekl jsem si.

    Když jsem se vrátil, napsalo to:

    Dokončeno: 2 %

    Taková nuda! Nebudu tady čekat jen kvůli tomu, že se něco musí načíst, to bych už se z toho opravdu zbláznil. Radši si budu číst.
    Tak jsem si vzal knížku, hodinku jsem četl a potom jsem se podíval na notebook:
    „Sedm procent?! No to snad ne!“ až jsem z toho zrudl.
    Tak tohle už je vážně moc! To je ten počítač tak pomalej, nebo mi tady něco přetěžuje systém a wifinu?

    Popadl jsem notebook a nakráčel jsem si k sestře do pokoje.
    „No to snad ne!“ vykřikl jsem.
    Měla zde zapnutý mobil, tablet, počítač, iPad a taky můj notebook.
    Stále se na mém notebooku snažila zjistit, jak se do něho dostat bez mého obličeje.
    Ovšem marně.

    „Můžeš mi vysvětlit, k čemu tady máš tolik přístrojů, které mi zatěžují systém?!“
    „No protože tu chci mít hotový koncert,“ odpověděla moje sestra.
    „Koncert?“ vytřeštil jsem oči, „tak takhle teda ne!“
    Vyrval jsem jí můj notebook z rukou a rychle jsem utekl do svého pokoje. Zamknul jsem dveře na klíč a hluboce jsem si oddychl.

    Týna začala skrz dveře něco řvát, což uslyšela moje máma a ihned se ptala, co se stalo. Když jsme jí vysvětlili tu věc s těmi notebooky, tak nám je okamžitě sebrala, a to i včetně Týniných dalších přístrojů, a řekla nám, že budeme mít zaracha nejméně na dva týdny.

    Příští den jsme opět pomáhali jak jen to šlo, ovšem zde už se slitování nenacházelo. No jo, dva týdny to budeme muset vydržet.
    Ach jo...

    Tak takhle to dopadá, když máte otravnou ségru... :-(:-(

    Autorka: (11 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (13)

    Příspěvek z 12. července v 19:31.
    Šnekafrický v něm napsala:

    No to přibližně nevím, ještě k němu nakreslím obrázek a potom počkám na posouzení redakcí.

    Příspěvek z 12. července v 6:47.
    sarinka01_queenisthebest v něm napsala:

    Kdy bude další díl?

    Příspěvek z 27. června v 18:33.
    Anež v něm napsala:

    tento článek čtu alespoň po stéZ