Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Otravná ségra na rockovém koncertě

    vydáno  •  Povídky

    Tomáš půjde v tomto díle se svou sestrou a jejich kamarádem na koncert rockové skupiny. To ale ještě neví, že se z obyčejného koncertu stane jeho noční můra!

    Týna s Tomem v záři světel a reflektorů, © Šnekafrický

    Ahoj, jsem moc rád, že vás zase vidím. Poslyšte, co se dnes bude dít:
    Moji rodiče půjdou ke známým na oslavu. Chtěli mě a Týnu vzít s sebou, ale ségra protestovala, že se jí tam nechce. Mě taky ne! Ti známí (jmenují se Slavíkovi) mají doma gramofon a říkali našim rodičům, že na něm budou pouštět nějaké desky z jejich sbírky. Otřesný! Já ani Týna nesnášíme písničky z gramofonu.

    Ale rodiče navrhli, že bysme mohli já, Týna a syn Slavíkových jménem Honza na koncert Týniny oblíbené rockové skupiny. Honza ji má taky moc rád, takže mu to určitě vadit nebude. Ale co já? Já tu skupinu moc nemusím, rock – to není nic pro mě.
    Vzpomínáte si ještě na můj příběh s mým notebookem, kde Týna pustila na plný pecky ten uřvanej rock? No tak to byla zrovna jedna z písniček té skupiny, na jejíž koncert dnes půjdeme. Sice jsem říkal, že ji moc nemusím, ale poslouchat s rodiči gramofonové desky fakt nechci. To už radši půjdu na ten koncert.

    O 2 hodiny později:

    „Děti, sbalte se, vyrážíme!“ zavolal na nás táta.
    Týna si ještě na hlavě vyrobila culík a byla hotová. Já už byl taky připravený. Nasedli jsme do auta a mířili si to ke Slavíkovým. Před jejich domem už čekal Honza s jeho rodinou a ještě s modrým autem.
    Honzovi je 19 let, už má řidičák a my pojedeme jeho autem na onen koncert.

    „Čau Tome, nazdar Týno!“ pozdravil nás Honza, „můžeme vyrazit?“
    „Můžete, jenom dejte na sebe na tom koncertě pozor!“ loučili se s námi naši a Honzovi rodiče. My už jsme nasedli do Honzova auta.

    Když se Honza rozjel a jeli jsme už asi minutu, tak zapnul rádio, ve kterém hrál nějaký pop.
    „Dej tam, prosím, tu mou skupinu,“ žadonila Týna.
    „Počkej si až na koncert,“ usmál se Honza a projížděl stanicemi.
    „Country! Jen to ne!“ zacpávali jsme si s Týnou uši a Honza se smál.
    „To si pouští doma moji rodiče,“ řekl a rádio vypnul.

    Jeli jsme ještě asi 10 minut, až jsme viděli pódium.
    „To je nádhera!“ rozzářily se Týně její modré oči. Já jsem tak nadešený nebyl, ale přeci jen jsem cítil jakousi úlevu, že nemusím poslouchat s rodiči ty jejich hrůzy.

    „Mládeži, račte vystupovat!“ zavolal na nás Honza a my jsme se odpoutali a vystoupili z auta.
    „Wow! To je to nejkrásnější místo, co jsem kdy viděla!“ žasla Týna.
    „Tak pojďte, za chvilku nám to začíná,“ pobídl nás Honza a my jsme šli za ním. Ukázali jsme před vchodem vstupenky a ochranka nás pustila mezi ostatní lidi.
    „Páni, to je lidí!“ užasl jsem, „to se budeme muset dostat rychle dopředu, aby nám to tam neobsadil někdo jiný!“
    „Neboj, máme rezervu,“ utěšil mě Honza a šli jsme dopředu, co nejvíc to šlo.

    „No tak, Marečku, nestrkej se,“ kárala chlapečka jakási paní, co stála taky vepředu jako my.
    „Mám dojít pro nějaké pití?“ zeptal se nás Honza a Týna pohotově odpověděla: „Jo, já si dám colu. A co ty, brácha?“ otočila se na mě.
    „Bude mi stačit voda,“ odpověděl jsem a Honza odešel pro pití.
    Zadíval jsem se na pódium, jestli tam náhodou už někdo není. Chvilku jsem čekal, až tam přišla skupina. Měli toho nějak moc. Vzali s sebou bicí, kytary a mikrofon. Všiml jsem si, že tomu bubeníkovi spadla jedna palička a skutálela se až na zem k mým nohám. Zvedl jsem ji a podal bubeníkovi zpět.

    „Ó, moc ti děkuji,“ zadíval se na mě vděčně a tvářil se, jako kdyby ta palička byla to nejcennější na světě. Zaujalo mě, jak někdo dokáže tak moc mít rád paličku od bicí, ale pak mi to došlo:
    Kdyby totiž tu paličku našel nějaký bláznivý fanoušek (například moje sestra), mohl by si tu paličku nechat jako památku na tenhle koncert, a nebo by ta palička spadla do davu fanoušků a ti by se o ni mohli přetrhnout. Takové účinky může mít i obyčejná věc.

    Ale to už přišel Honza s pitím a Týna mu pošeptala: „Jdeš právě včas, už to začíná.“
    Na pódiu se objevil nějaký pán v elegantním černém obleku s kravatou a řekl: „Dámy a pánové! Je mi velkou ctí tu přivítat tuhle rockovou skupinu...“
    Něco chvíli povídal, ale já jsem ho neposlouchal. Zajímalo mě, jestli už budou zpívat.
    Právě začali.

    Žádnou písničku od nich jsem v životě neslyšel kromě té, co Týna tenkrát pouštěla na mém noťasu. Ale docela mě to bavilo.

    Když zazpívali asi pět písniček, řekl zpěvák: „Moji milí drazí! Pro dva z vás nastal jedinečný okamžik zazpíval si s námi tady na pódiu! Kdo by chtěl?“ V publiku se okamžitě začali zvedat ruce a moje sestra se hlásila jako blázen. Moji ruku taky zvedla do vzduchu, což mi nebylo vůbec příjemné. Chtěl jsem ji dát zpět dolů, ale Týna měla větší sílu.
    Prosím, jen ať si nevyberou nás, modlil jsem se v duchu.

    „Tondo, někoho vyber!“ řekl ten zpěvák bubeníkovi, který se dlouho nerozmýšlel a řekl: „Vybírám tu dívku s kudrnatými vlasy a toho chlapce vedle ní!“ ukázal na mě a moji sestru.
    To snad ne! Bál jsem se. Zase mi to zavařila ta otravná ségra. Snažil jsem se jí gesty naznačit, že nikam nepůjdu, ale ona jen odsekla:
    „Nemluv a pojď!“ Táhla mě za sebou a všechna světla a reflektory svítily na nás.

    „Jste našimi věrnými fanoušky?“ zeptal se nás zpěvák, když jsme se dostavili na pódium.
    „Ano!“ odpověděla Týna do mikrofonu. „A ty?“ otázal se i mě.
    „Ano,“ řekl jsem nesměle. „A jak se jmenujete?“ vyzvídal dál.
    „Týna Světlá,“ řekla ségra.
    „T-Tomáš,“ zakoktal jsem.
    „Oukej, takže Týna a Tomáš si s námi zazpívají song, který se vyšplhal na žebříček nejlepších songů 2021!“
    Podíval jsem se na bubeníka, který se na mě usmál. Sice jsem mu podal spadlou paličku, ale nemusel se mi odvděčit takhle!

    Ale to už začala hrát hudba a všichni začali zpívat. Já jsem nezpíval, nýbrž jen otvíral pusu, jelikož jsem tuhle písničku neznal.
    Zpěvák půjčil Týně mikrofon a ta začala zpívat. Bohužel se nenarodila s hudebním sluchem, tak jenom něco kvílela do toho mikráku.
    Ostatní fanoušci i s kapelou se tvářili, jako kdyby jim měly prasknout ušní bubínky. Ale zanedlouho všichni v publiku vytáhli mobily a začali si nás fotit a natáčet, což mi celkem vadilo.

    Ale co se nestalo!
    Do publika přijelo několik lidí z dodávky, na které bylo napsané: Nejlepší stanice světa. S tímto názvem jsem nesouhlasil. Rodiče se na tento kanál v televizi dívají pořád, ale já ho nesnáším. Je to ten nejnudnější kanál ze všech kanálů. Doufám že tu nebudou natáčet.
    No samozřejmě že budou!
    Stál tam nějaký chlap s mikrofonem v ruce a říkal:
    „Můžete zde vidět přímý přenos z koncertu oblíbené teenagerské skupiny, jejíž jméno ani nemusíme zmiňovat...“
    To teda musíte! Já bych teda rád věděl, jak se ta skupina jmenuje! Pomyslel jsem si zlostně.

    Namířili kameru přímo na mě i na Týnu. Ta si toho ale nestihla všimnout. Když dozpívala, kapela nám poděkovala a my šli zpět k Honzovi, který úplně žasl. Týna byla šťastná a já vystrašený, protože jsem věděl, že to nejhorší teprve přijde.

    Když koncert skončil, Honza nás odvezl ke Slavíkovým, kde na nás čekali naši rodiče. Líčili, jaké to bylo u Slavíkových úžasné, a ptali se i nás, jaké to na tom koncertě bylo. To s tím pódiem jsme jim samozřejmě zamlčeli.

    Když jsme s rodiči přijeli domů, vzal jsem si svůj mobil. Začali mi na něj chodit zprávy tohoto typu:

    Čau hvězdo!
    Ty jsi rocková hvězda??? To jsem netušil...
    Vysílali vás v TV.

    Týně začaly chodit podobné SMS, a když je viděla, tak úplně zírala. Ještě že o tom rodiče nevědí...

    Ach jo, to mi to zase ta Týna zavařila... :-|:-|

    Autorka: (11 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 4. září v 11:45.
    Motýl12345 v něm napsala:

    To je tak moc heske$> 5 tlapek

    Příspěvek z 28. srpna ve 21:07.
    Killercow v něm napsala:

    A "ke Slavíkovím" :-$.
    Jinak hezké, 5 tlapek. ok

    Příspěvek z 28. srpna ve 20:05.
    Pralinka2 v něm napsal:

    Už je to opravené, omlouvám se, že mi to uteklo, ono už takhle úplně na konci už někdy člověk tolik nedává pozor.