Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Otravná ségra na školním výletě

    vydáno  •  Povídky

    Tomáš jede se svojí třídou na školní výlet do Prahy, ale zděsí se, když zjistí, že s jeho 4. A pojede bohužel i 8. A! Což znamená, že s ním pojede i jeho sestra! Neobejde se to samozřejmě bez problémů a zajde to až tak daleko, že třída bude muset jet kvůli osmákům zpátky do školy.

    Týna stojící u kašny, © Šnekafrický

    Ahojky! Opět jsem tu s vámi já Tomáš.
    Nyní jsem se dozvěděl, že pojedeme za týden na školní výlet do Prahy! Jupí! Ale bohužel to má háček – paní učitelka nám oznámila, že s námi pojede i 8. A, což znamená moje sestra! Ach jo... :-|:-( Já se totiž bojím, že nám zase nějakým způsobem ten výlet zkazí, nebo že nám ho zkazí osmáci. I u nás ve 4. A nejsou všichni svatoušci, ale nechovají se tak adolescentně jako 8. třída.
    No takže jen budu doufat, aby nic neprovedli...

    O týden později

    „Píp píp píp!“ zazvonil mi budík. Jupí, jedeme na výlet! Akorát se netěším na sestru, no. Tak si jdu vyčistit zuby a hurá do školy.

    „Tome, těšíš se na dnešek?“ přišla ke mně jakoby nic Týna.
    „No jasně, jedeme do Prahy na výlet se školou,“ odpověděl jsem jí.
    „A nezapomněl jsi na to, že...“
    Jo nezapomněl jsem na to, že s námi jedeš taky, a ne, fakt nejsem rád, že tam pojedeš,“ odbyl jsem ji, protože jsem ihned věděl, na co se chce zeptat.
    „Ok, já jen jestli to víš,“ řekla a otevřela si zubní pastu.
    Já mám na ni takovej vztek, že s námi pojede! Nechal bych ji a její otravný spolužáky zavřený ve škole, na žádnej výlet by nejeli a ať si třeba píšou písemku z matiky!

    „Tomáši, Kristýno, pospěšte si, ať to stihnete, máte už jen čas 7 minut!“ volala na nás máma a my se rychle začali oblékat. Já jsem si ještě vzal s sebou peněženku, ve které jsem měl sto korun a ještě pár drobných peněz.
    Sestra si taky určitě vzala nějaké kapesné, ale podle mě zase bude utrácet za blbosti jako minule v Londýně, v Liberci nebo na Šumavě.

    „Už jsem tady, mami,“ přiřítil jsem se rychle k mámě a popadl jsem svůj batoh, do kterého jsem z lednice hodil nějaké potraviny. Taky mi tam spadl jogurt, který se rozprsknul do celého batohu.
    No nic, na to teď není čas, vyřeším to později.

    „Ségra, pohni sebou taky trochu! Já kvůli tobě nehodlám zmeškat autobus!“ zavolal jsem na ni a ona hned přišla. Bleskově jsme se nasnídali, obuli boty, nastoupili do našeho auta a máma nás odvezla ke škole, kde už čekal autobus.

    „Pá, mami!“ zavolal jsem na mámu a ona se s námi taky rozloučila. Poté odjela autem do práce. Krom autobusu a svých spolužáků jsem si všiml partičky nafrněných dětí, které se pohybovaly ve věku asi 13–14 let.
    To musela být určitě 8. A!
    A taky že jo.

    „Takže u mě se zařadí 4. A a tady vedle u paní učitelky Greenové 8. A!“ volala naše třídní na všechny ty děti a já se zařadil tam, kam jsem měl.

    Mimochodem jsem se zastavil u toho prapodivného jména Greenová. Ale Týna mi začátkem září, když do osmičky nastoupila, sdělila, že mají novou učitelku Ellu Greenovou z Liverpoolu, což je město v Anglii.
    Tato paní byla vysoká, černovlasá a měla čokoládově hnědé oči. Česky ale mluvila krásně a plynule, to je plus.

    „Tak, děti, nastupte si do autobusu, a jako první půjdou čtvrťáci, dáme jim přednost, viďte, osmáci?“ řekla učitelka Greenová a partičkou osmáků to zašumělo. Tak jsme tedy nastoupili a já si v autobuse obsadil tři místa vzadu společně s mými dvěma kamarády Kubou a Alexem. Byl jsem rád, že jsme si to obsadili první. Blízko nás se posadila Týna s nějakou blonďatou holkou, která se jen ušklíbla, když nás viděla.

    Autobus se rozjel. Myslel jsem si, že se cestou budu dívat z okýnka, ale u jednoho seděl Alex a u druhého Kuba, tak jsem jim to nechtěl pokazit a nechtěl jsem se s nimi hádat.

    Asi po 5 minutách řekl nějaký osmák:
    „Pančelko, já se nudim.“
    A učitelka Greenová mu na to odpověděla:
    „Můžeme si zahrát hru na hádanky a čtvrťáčci se jistě rádi připojí.“
    Bylo to ubohý!
    Dávala tak jednoduchý hádanky a navíc byly jak pro děti ze školky, no hrůza. Po chvilce osmáci řekli, že je to nebaví, a učitelka Greenová zmlkla. To mě tak nebavilo! Chtěl jsem aspoň chvilku spát, ale to mi nešlo, protože si všichni kolem povídali a já chtěl mít na spaní klid.

    „Tome nebo jak se jmenuješ, nepustíme si nějaký song?“ zašeptal mi najednou někdo do ucha, a když jsem se otočil, tak jsem před sebou viděl tu blonďatou holku.
    „Jo tak klidně, i když nevím jak se jmenuješ... Máš tady vůbec wifi?“ odpověděl jsem.
    „Ne, ale mám data. Jo a jmenuju se Inka.“
    „Jo tak tam něco klidně pusť, mně to nevadí,“ dodal jsem a pozoroval Inku, jak zapíná YouTube.
    „A co tam vůbec dáte za hudbu?“ zeptal jsem se.
    „Týna chtěla tu její přiblblou rockovou skupinu, ale to zase nechci já,“ řekla Inka. No tak to ani já ne, řekl jsem si v duchu a vzpomněl jsem si, jak jsem dostal ten notebook a Týna tam pustila ty strašidla.
    Brrr!

    Inka si asi neuvědomila, že má reproduktory zapnuté na 100 %, a hudba, která byla sice hezká, začala tak hlasitě hrát, až i naše třídní poskočila na sedadle a hlasitě vykřikla:
    „Ááááááá! Jakej chuligán si dovolil tady zapnout tuhle uřvanou písničku?!“

    Inka mobil rychle schovala do kapsy a dělala, že se vůbec nic nestalo, a k tomu si začala hvízdat.
    „Vídíš brácho, takhle se to musí, když tě učitelka nachytá,“ otočila se na mě ségra.

    Podíval jsem na paní učitelku Ellu Greenovou. Kupodivu zachovala klid tak jako ostatní žáci a řidič. Trochu mě to překvapilo, ale pak mi asi došlo, že je třeba na to zvyklá. Kdoví, jak to v tom Liverpoolu mají!

    Naše třídní pořád mlela něco o nehoráznosti, nevychovanosti a drzosti. Já jsem jenom slyšel, jak říkala něco o tom, jaká je dnešní generace nevychovaná a neslušná a že by měli zažít učitelčino mládí, že by měli za to od rodičů doma dostat na zadek a já nevím jaké další nesmysly.

    Najednou autobus zastavil a já se podíval přes okýnko a viděl jsem... Prahu! Taková nádhera! Pražský hrad, Karlův most i orloj!
    „Děti, vystupujeme!“ zavolala na nás učitelka Greenová a my jsme se rychle hrnuli z autobusu pryč.
    „Osmáci, dejte přednost...“ říkala zase Greenová, ale tentokrát ji osmáci ignorovali.
    Tlačili se, jen aby byli co nejdříve vepředu.

    Když jsme se seskupili před autobusem, který odjel, tak nám učitelky vykládaly něco z historie o Praze a tak dále, ale nikdo to neposlouchal, jelikož to taky nikoho nezajímalo. Tak jsme šli hlemýždím tempem, až jsme potkali nějakou kašnu.
    „Děti, kdo chcete, můžete sem pro štěstí hodit minci,“ informovala nás učitelka Greenová a já jsem si pomyslel, že nebudu zbytečně vyhazovat peníze, když si za ně můžu něco koupit. Taky nejsem miliardář, abych celou svoji peněženku někam jen tak zahodil.

    „Jé, támhle prodávají zmrzlinu!“ všiml jsem si malého stánku, u kterého stála štíhlá paní s drdůlkem a točila zmrzlinu. Vyndal jsem několik drobných, že si ke stánku dojdu, ale co se nestalo! Týna mě zpozorovala, vytrhla mi všechny mé drobné z ruky a hodila je do kašny.
    „Pro štěstí,“ ušklíbla se na mě a dále se věnovala kamarádkám.
    Tak to mě teda naštvalo. Snažil jsem se peníze z kašny vytáhnout, ale kašna byla bohužel hluboká a moje ruce taky nebyly zrovna moc dlouhé. Když už jsem je skoro měl, tak jsem se najednou naklonil a spadnul jsem do kašny! Voda vystříkla až na naši třídní, která začala okamžitě ječet a pátrala po tom, kdo to udělal.

    Když spatřila mě ve vodě, začala ječet ještě víc a křičela na mě, abych z té vody vylezl. Když se mi to podařilo, přistoupili tam osmáci se svými smartphony a začali si mě fotit. Fotografie následně zveřejnili na Instagramu. Mezi nimi samozřejmě nemohly chybět ani Týna s Inkou.

    Všichni na mě nevěřícně zírali a taky šly kolem dvě děti s tatínkem, které pokřikovaly:
    „Jé, tati, podívej se, to je vodník!“
    „Děláš nám tu akorát ostudu!“ zařvala na mě moje třídní a řekla, že máme zkažený celý výlet a že budeme muset domů. Zavolala řidiči a ten okamžitě přijel autobusem. Já jsem si musel mokré oblečení svléct a moji spolužáci mi půjčili jejich náhradní oblečení, které měli s sebou v batozích.

    Když jsme jeli zpátky do školy, já jsem byl smutný a všichni na mě byli naštvaní, jak jsem jim ten výlet zkazil. Asi jsem si to i tak trochu zavinil sám, ale neměla mi do té kašny Týna házet peníze. Ach jo... tak ahoj příště. :-(:-(

    Související Alíkovina:

    Autorka: (11 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 10. srpna ve 12:28.
    Šnekafrický v něm napsala:

    Moc Vám všem děkuji za recenze. :-3$>

    Příspěvek z 9. srpna v 16:14.
    Šnekafrický v něm napsala:

    Papoušek_Nfnf: Jj, asi bude.

    Příspěvek z 9. srpna ve 14:50.
    Papoušek_Nfnf v něm napsala:

    Šnekafrický: Bude ještě další článek o otravné ségře? Mně se ty tvoje články moc líbí