Bylo odpoledne. Páreček se zrovna na internetu koukal po novém kartáčku na zuby. Ten minulý se mu totiž zničil, když s ním nechtěně zamával a vyčaroval tím kartáčkožravého dinosaura. Tehdy mu trvalo dlouho, než se toho dinosaura zbavil. Navíc mu sežral i ten kartáček.

Možná teď přemýšlíte nad tím, k čemu vlastně Páreček kartáček na zuby potřebuje, vždyť nemá zuby ani pusu. Vysvětlení je jednoduché. Páreček má kartáčky na zuby prostě rád. Ale teď zpět k příběhu.

Na internetu hledal celkem dlouho. Žádný kartáček nemohl najít, což zapříčinilo nejspíše to, že si dobrou půl hodinku prohlížel úvodní stránku prohlížeče. Pak ho ale napadlo, že by mohl kliknout do toho okýnka na text a zadat tam „kartáček na zuby“. Udělal to téměř správně, akorát do toho okýnka napsal cosi jako „kartáček nahouby“. Klikl na lupu a vyhledávač mu našel odkazy na různé stránky.

Párečkův vyhledávač

Zkusil kliknout na první odkaz, který vyhledávač našel. Stránka se začala otevírat, text se na té stránce začal zobrazovat, ale náhle na Párečka vybafl jiný text a dvě tlačítka. Jednalo se o souhlas s ukládáním cookies.

Páreček na to zareagoval jednoduše. Vzal si gumu a prostě tu cookie lištu vymazal. Rozhodně nechtěl klikat na „Souhlasím“, jelikož se mu nelíbilo, že by na něj mohly koukat nějaké cizí sušenky od různých firem. Lišta byla tedy pryč a Páreček mohl web prohlížet dále. Něco ho ale zarazilo. Byla tam strašná spousta chyb! Pojmy jako „babyčka“, „houbyčka“, „košýček“ a další. Chtěl to napravit, tudíž si vzal knihu s pravidly českého pravopisu a chtěl s ní zamávat, ale v tu chvíli ho nenapadlo, že zamáváním s ní se stane jedna konkrétní nelogická věc.

Páreček se dostal do počítače. To sice chtěl, protože by mohl opravit ty chyby na té stránce, ale on se dostal na úplně jinou stránku. Měla modrou lištu vlevo, dole byla malá kolečka s písmenky a obrázky umístěnými v nich a nad nimi bylo velké kolečko. Náhle to velké kolečko začalo mluvit a za chvíli se místo něho objevil obraz jakési paní. Ta paní začala povídat o čemsi, že dneska bude z něčeho zkoušet. Páreček to moc nechápal, ale tak trochu to pochopil až ve chvíli, kdy ta učitelka začala vyvolávat nějaká jména a ptát se. Páreček myslel, že ty otázky má zodpovídat on, takže když se zeptala na skloňování slovesa „být“ v němčině, Páreček spustil:

Ich seine
Du seinst
Er, sie, es seint
…

Bylo to samozřejmě špatně. Páreček to naštěstí nestačil vyskloňovat celé a ta paní se začala zlostně ptát, kdo řekl takovou blbost. Už, už chtěla někomu dát pětku, ale Páreček naštěstí našel červené tlačítko a zamával s ním, což kromě odpojení z hovoru způsobilo vymazaní paměti té naštvané paní. Další hodinu vyprávěla o růžových slonech.

Páreček se po ukončení hovoru ocitl na jiné stránce. Tentokrát na ní bylo plno textu a zase ta kolečka, která obsahovala písmenka a obrázky. Dokonce tam viděl i nějaké smajlíky a jakousi dlouhou linku, vedle které bylo tlačítko „Odeslat“. Přemýšlel, co má udělat… jenže on nepřemýšlel. Ve skutečnosti se díval na jedno kolečko, ve kterém byla pyramida. Postupně se k tomu kolečku přibližoval, jenže to nebylo tak jednoduché. To kolečko se oddalovalo, jelikož dole přibývaly řádky s texty a s jinými kolečky. Furt narážel do smajlíků, a jednou dokonce do obrázku jednorožce.

Pak řádky začaly přibývat rychleji a Páreček si musel pospíšit. Něco mu říkalo, že se za tím kolečkem s pyramidou musí dostat. Bylo už dost blízko okraje obrazovky. Nasadil tedy největší rychlost a vyhýbal se smajlíkům a GIFům, jak jen nejlépe mohl. Celkem mu to šlo, ale pak si všiml, že mezi ním a kroužkem s pyramidou je nějaká modrofialová díra s textem uprostřed. Tušil, že to bude odkaz, který by ho odvedl na jinou stránku, pryč od kroužku s pyramidou, a to nemohl dopustit. Nasedl na obrázek jednorožce a zkusil ten odkaz přeskočit.

Páreček s jednorožcem nad odkazem

Když se objevili nad odkazem, začal je oba vtahovat, ale naštěstí Páreček měl u sebe rohlík, kterým ten odkaz nakrmil. Odkaz je následně přestal vtahovat a nechal je jít. Oba tedy úspěšně dojeli ke kolečku s pyramidou. Páreček s ním zamával a doufal, že se dostane domů… to se nestalo, stalo se totiž něco jiného, co kupodivu s pyramidami souviselo.

Objevil se i s jednorožcem (který se přeměnil do 3D podoby) v temné písečné místnosti, kterou osvětlovaly pouze ohně z loučí. Před nimi stála zaprášená šachovnice a za ní byl stupínek, na kterém leželo něco, co zářilo.

Páreček byl sice smutný, že se nedostal zpátky domů, ale hodně ho zajímalo, co to tam září, a tak se na to běžel s jednorožcem podívat. Jakmile ale vstoupili na šachovnici, začaly se na ní skládat figurky. Oba nejspíše pochopili, že tahle zářivá věc není zadarmo. Podle toho, jak se figurky uspořádaly, bylo oběma hned jasné, že se hraje Dáma, a tak hned začali hrát.

Byla to dost napínavá a také dost vyrovnaná hra (ve spoustě situací pomohl jednorožec, který tu dámu celkem uměl)… až do chvíle, kdy protihráč zahrál s normální figurkou dozadu (což se nesmí). Páreček mu písemnou formou vynadal, že se to nesmí, a že ho má vrátit zpátky, což naštěstí ihned udělal. Nakonec vyhráli a mohli si vzít tu zářivou věc.

Šli stupínek po stupínku, až se k té tajemné zářivé věci dostali. Byl tam vznášející se tajemný papírek. Páreček ho vzal a začal číst text na něm. Četl tedy:

Ich bin
Du bist
Er, sie, es ist
Wir sind
Ihr seid
Sie sind

Po přečtení tohoto textu se před nimi zjevila záře, která je na chvilku oslepila… v té záři se zjevil kartáček na zuby! Páreček měl takovou radost, až s kartáčkem zamával. Naštěstí to nevyrobilo kartáčkožravého dinosaura, ale přesunulo to Párečka s jednorožcem domů.

A pak Páreček zamával s kartáčkem podruhé…

Konec.