Bylo ráno. Páreček zrovna jedl snídani a ano – jídlo jedlo jídlo. Teď se možná divíte, že to není úplně častá událost, a stejně tak nebyla ani pro Párečka. Párci stejného rodu jako je Páreček jedí snídani jen jednou ročně. A nemusíte se ani divit. Je to zkrátka pro ně hodně obtížné. Musí logicky přemýšlet, což není pro párka charakteristická vlastnost.

Páreček si chtěl začít mazat chléb, ale jelikož neměl tušení, jaký nástroj je pro tuto akci vhodný, vybral náhodně vidličku. Pak ale přišla otázka druhá – kterým směrem začít mazat? Nad touto otázkou se mu už nechtělo přemýšlet, a tak si vyklopil celou krabičku másla na svůj krajíc chleba. Následně přišel na řadu hrneček s kafíčkem, ale tam si naštěstí rady věděl a zamíchal to naběračkou na polévku.

Když dojedl, vzpomněl si, že si včera sliboval, že půjde na pořádanou mikulášskou akci, která se měla konat v městečku, tak se oblékl do rohlíku a šel. V tu chvíli ale uviděl venku tu bílou ledovou břečku a začal přemýšlet, jak se tomu vyhnout. Nic ho ale nenapadlo, a tak zamával s prvním člověkem, který kolem něho prošel, a sledoval, co se asi stane. Výsledkem bylo, že sice ten človíček byl trochu naštvaný, ale jakmile se sněhová přikrývka proměnila na břečku tvořenou kolovým nápojem, hned se uklidnil a začal si nabírat. Párečkovi kolový sníh vyhovoval také, a tak se konečně vydal na tu mikulášskou akci.

Sníh je nudná ledová věc. Sníh z koly je lepší!

Když dorazil před budovu, ve které se měla mikulášská nadílka konat, jedna věc ho zarazila. Na ceduli před vstupem bylo psáno: „Dítě – 50 Kč“. V tu chvíli Páreček vůbec nevěděl, jestli to je nějaká cena za vstup, ale nakonec došel k závěru, že si asi musí koupit dítě za 50 Kč, aby ho vůbec dovnitř pustili. Sice to tak vůbec nebylo, ale Páreček nakonec usoudil, že si žádné dítě kupovat nebude a dostane se tam nějakým zadním vchodem. Bylo skoro až podivné, když obešel budovu a tam byla cedule „Zadní vchod – tudy je vstup zdarma“. Dostal se tedy dovnitř bez utrácení padesáti korun, ale musel ještě najít, kde se schovává Mikuláš a jeho ostatní společníci. Všude měl šipky, kam přesně má jít, ale stejně zabloudil kamsi na záchod, kde zrovna někdo byl.

Z toho záchodu raději běžel pryč a tentokrát se už trefil do místnosti s Mikulášem. Když pomalu otevíral dveře, uviděl Mikuláše s jeho holí, anděla s košíkem sladkostí a čerta s jeho trochu větší vidličkou. Kromě této trojice tam před nimi stála strašně dlouhá řada dětí a vždycky jim to první dítě povídalo básničku. Páreček upřímně moc nevnímal rozdíl mezi Mikulášem a Santou Clausem, tak si usmyslel, že trochu předběhne řadu a začne si přát věci k Vánocům. Chtěl totiž plno hořčice a kečupu, protože minule si musel kečup půjčovat od letušky a letuška je úplně ta poslední možnost, jak kečup získat.

Skočil tedy za čerta, chytil ho za ocas a začal s ním mávat z jedné strany na druhou. Takové mávání čert ještě nezažil. Myslel si, že on bude ta dominantní bytost, kterou nic nezastaví, ale párek mu ukázal, že nejspíše ne.

Výsledkem Párečkova mávání s čertem bylo něco, co Páreček vůbec nechtěl. Sice se už mohl zařadit jako první do řady a nikdo by se neozval, proč Páreček předbíhá, jenže tady je ten problém. Páreček omylem proměnil všechny děti na této akci v chodítka. To ovšem vycítili všichni důchodci v okolí a jako stádo krav si co nejrychleji rozebrali chodítka a uháněli do jednoho blízkého hypermarketu s potravinami (hlavně s rohlíky).

Mikuláš se divil všemu, co se v posledních několika sekundách událo. Nehodlal řešit Párečka, který tuhle situaci způsobil, a místo toho vytáhnul zpod čepice svůj mobilní telefon a napsal do skupiny s ostatními významnými osobami Vánoc, že potřebuje pomoct. Náhle skočil k oknu a sjel po skluzavce, která tam celou dobu byla a nikdo si jí nevšiml. Čert s andělem udělali totéž a Páreček hned za nimi.

Dole už čekaly kouzelné sáně s kouzelnými soby a paní Santovou. Mikuláš, anděl, čert i Páreček nastoupili a letěli směrem za důchodci. Mezitím se objevil i Ježíšek se svou malinkou kouzelnou hůlčičkou a přiletěl i děda Mráz ve svém ledovzdušném balóně. Mikuláš si nasadil klasickou santovskou červenou čepici (možná se Páreček v tom Mikulášovi/Santovi tolik nemýlil).

Společně měli tedy dost energie na to, aby mohli kouzelně proměnit chodítka zpátky na děti, ale na to by museli nějakým způsobem vylákat důchodce z již zmíněného hypermarketu, do kterého mimochodem už před chvilkou stačili doběhnout.

Když k hypermarketu všichni doletěli, Santa Claus / Mikuláš zkusil hypermarket posypat kouzelným prachem a poslat do něj ducha Vánoc, který by důchodce třeba vystrašil a vyhnal z hypermarketu pryč, ale místo důchodců byl vyhnán ten duch.

Následně to zkusil děda Mráz, který se pokusil celý hypermarket zmrazit, ale ukázalo se, že zaměstnanci zapnuli kouzlovzdorný režim, takže se nic nestalo.

K třetímu pokusu se odvážil Páreček společně s Ježíškem. Ježíšek zamával se svou kouzelnou hůlkou a Páreček s kartáčkem na zuby. Vytvořili tak dárek a kartáčkožravého dinosaura, kterého s dárkem následně zkombinovali. Výsledkem byly adventní kalendáře s poukázkami na rohlíky pro každý den v adventu pro každého důchodce. Ty pak paní Santová začala nabízet před vstupem do hypermarketu výměnou za chodítko.

Třetí plán zafungoval a důchodci si skutečně chodili pro své adventní kalendáře. Zároveň odevzdali všechna chodítka, která sebrali na mikulášské akci. Proměnu chodítek zpátky na děti si vzal na starost anděl a s pomocí všech ostatních se mu to skutečně povedlo. A tak se všichni vrátili na mikulášskou akci a udělali jednu z těch nejlepších akcí, jaká kdy byla. A pak si kafíčko v Párečkově žaludku řeklo, že chce jít ven.

Konec.