Bylo klasické jarní dopoledne. Páreček se zkoušel naučit nové kouzlo, které by mu vytvořilo zoologickou zahradu přímo před domem. Chtěl být opatrný, protože nechtěl, aby mu po domě běhala všelijaká zvířata. Když už se konečně odhodlal to kouzlo udělat, zamával s postelí, ale zrovna někdo zazvonil, tak páreček pustil postel dřív, než měl! To v tu ránu to všude rozmístilo tygry, gorily, žirafy, tučňáky a další zvířata. Pošťák se asi lekl a utekl, protože když Páreček otevíral dveře od domu, nikdo za nimi nestál. To Párečkovi nevadilo, protože pošťák nechal nějaký balíček na zemi. Páreček se podivil. Že by mu už tak brzy dorazily zásoby kečupu a hořčice, které měl rád? Páreček tedy vzal balíček a rozhodl se, že ho rozbalí. Balíček byl docela velký. Roztrhl obal a otevřel papírovou krabici. V té našel menší papírovou krabici. V té menší papírové krabici našel ještě menší papírovou krabici. Takhle to probíhalo zhruba 15 minut, než se konečně dostal k věci, která mu přišla.

To už otevíral vážně malinkou krabičku, a co v ní Páreček našel? Našel nějaké nedůležité papíry a šišku. Vypadala jako docela obyčejná šiška. Páreček přemýšlel, proč by mu někdo posílal obyčejnou šišku. A v tom se náhle probudila! Páreček se trošku lekl, protože si myslel, že šišky nemůžou být živé. Šiška se zeptala párečka, kam se to dostala a kdo je Páreček. Páreček odpověděl psaním na papírek (protože neumí mluvit), že je v České republice, a on, že je Páreček. Šiška se na rozdíl od Párečka podivila, že párky umí psát na papírky, a po chvilce řekla, že ona se jmenuje Šiška. Podle Párečka Šiška vypadala unaveně, tak ji pozval na šálek čaje. Šiška měla ráda čaj. U čaje si povídali. Šiška mu vyprávěla, že přijela z daleké Číny. Narodila se na jistém stromě. Žila na něm s ostatními šiškami, než z toho stromu spadla. To zrovna šel kolem ní čínský umělec a zastavil se nad ní. Řekl, že...

„AU! Polila jsem se čajem,“ zvolala Šiška, ale po chvilce zase pokračovala. Řekl, že si ji vezme, a tak s ním Šiška šla domů. Umělec měl mnoho tajemství, která nemohl nikomu vyzradil. Nemohl to vydržet, musel to vyzradit, a tak to nakreslil na tu Šišku v různých tajenkách. Šišku schoval na tajné místo. Jenže jednoho dne odesílal nějaké papíry paní Párečkové, jeho spolupracovnici z Česka, a omylem přibalil i Šišku. Šiška tedy cestovala. Pošta si ale omylem spletla adresu doručení a Šiška putovala na Antarktidu. Strávila tam 14 dní, než se přišlo na to, že tam ty papíry jsou špatně. Šiška si nějak během těch čtrnácti dní zvykla na tak nízkou teplotu. Papíry se šiškou, které si opět nikdo nevšiml, po těch 14 dnech odeslali paní Párečkové, jenže napsali místo “paní Párečková” příjmení “Páreček”, a tak se Šiška dostala nejspíš tímto způsobem za Párečkem.

Páreček netušil, že má příjmení, párky většinou nemají příjmení, ale to Šišce nesděloval. Šiška po svém vyprávění dopila svůj hrníček čaje a zeptala se Párečka, zda tu mají mrazák. Šiška nebyla zvyklá na teplotu 20 °C, protože, jak už vyprávěla, je zvyklá na nižší teploty, a tak se potřebovala ochladit. Páreček jí napsal opět na papírek, že mají ledničku s mrazákem, a tak Šišku vedl k ní. Šiška si vlezla do mrazáku a Páreček s ní, jenže Páreček uviděl v tom mrazáku nanuk! Strašně moc ho chtěl ochutnat, protože byl borůvkový, což má velice rád! Jenže s ním omylem zamával a dveře od mrazáku se zavřely. Dno mrazáku se otevřelo, a ne, nepadali do spodní části ledničky, ale do nějaké díry! Netrvalo dlouho a už dopadli na zem. Tedy na sníh.

Po chvilce rozhlížení oba poznali, že se dostali do jiného světa. Bylo jim totiž divné, že pršelo čokoládové mléko a všude byly domy ze zmrzlinových kornoutů. Po chvilce uviděli chodícího sněhuláka. Zeptali se sněhuláka, kam se to dostali. Starý sněhulák jim odpověděl, že se nacházejí ve světě mrazáků a tohle je hlavní město jménem Mrazopolis.

Šiška nevěřila svým očím, že je tu taková spousta mluvících věcí, vždycky myslela, že je jediná, která umí mluvit a chodit. Chtěli se ještě zeptat starého sněhuláka, jak se mají dostat zpátky do normálního světa, ale náhle se před nimi sněhulák rozbrečel, že mu někdo ukradl ledové kostičky. Páreček chtěl sněhulákovi pomoct, a tak sebral lupu, která se před ním objevila, a zamával s ní. Lupa začala létat. Někam letěla po ulici, a tak ji Šiška s Párečkem sledovali. Chvilku ji sledovali, když v tom spadla zase na zem. Páreček nevěděl, co to má znamenat, ale Šiška se začala rozhlížet.

V jejím okolí byla zmrzlina, která zase brečela lentilky, že jí někdo z jejího čokoládového kabátku ukradl krásné oříšky. Páreček jí také chtěl pomoct, a tak zkusil znova zamávat lupou. Lupa se znovu vznesla, ale tentokrát vletěla někam do metra.
Do metra si museli koupit jízdenku z jedlého papíru, ale neměli žádnou jejich měnu! A tak ještě zkusil Páreček zamávat turniketem, aby dostal nějaké jízdenky. Poté si označili u skoro rozbitého turniketu jízdenky a vydali se znovu za lupou. Lupa letěla do vozu metra A, ale jeho dveře se zavíraly, a tak Páreček zamával se zaměstnancem metra, který šel náhodou kolem, aby se do vozu metra se šiškou teleportovali, a tak se i stalo.

Po chvilce jízdy metrem se létající lupa nějak sama zvětšila, tak seděla na pěti sedačkách. Páreček se ji snažil zmenšit, aby se zmrzlinoví lidé moc nezlobili. Po půl hodině se mu to podařilo, ale to už vystupovali.

Náhle uviděli, že vítr unáší nějaké oříšky a také hromadu ledových kostiček. Lupa ho sledovala. Vítr se docela špatně chytá, ale Páreček zkusil, opět pomocí turniketu, postavit kolem toho větru několik zdí. Zamával s turniketem, což teď vytvořilo těch několik zdí, ale vítr se nezastavil. Páreček se Šiškou to zkoušeli dál, ale po delší době je napadlo, že by mohli udělat vysavač. Jenže vykouzlit vysavač bylo to nejtěžší kouzlo. Musel zamávat se šiškou, která mluví, aby ten vysavač udělal. Bylo to těžké nejspíše z toho důvodu, že se mluvící šiška špatně shání, ale po chvilce si uvědomil, že ta šiška je vedle něho. Páreček vzal Šišku a zamával s ní. Šiška se málem poblinkala, ale měli vysavač. Vítr konečně vysáli a dostali oříšky a ledové kostičky zpět.

Oříšky vrátili zmrzlině a ledové kostičky zase starému sněhulákovi. Ti jim za odměnu ukázali cestu, jak se dostat zpátky do normálního světa. Ve městě se nacházelo jezero, které jako jediné nebylo zmražené, naopak bylo docela teplé. Poděkovali zmrzlině a starému sněhulákovi a šli k jezeru. Do toho jezera skočili a náhle se objevili před ledničkou.

Sice Šiška byla na Antarktidě, ale ve světě mrazáků bývá větší zima, a proto Šiška začala kýchat, smrkat a všelijak „pšíkát“ na celé kolo. Páreček se ji snažil vyléčit, ale místo toho, aby ji vyléčil, ji poslal na dětský web Alík.cz . Když to zjistil, tak si řekl, že to možná bude i dobře. Alík je hodný pejsek a jistě se o Šišku dobře postará. Ne, že by to Páreček nezvládl sám, ale Páreček musel teď vyřešit, jak odstraní gorily z koupelny, nebo jak vyžene žirafy z kuchyně.

A od té doby je Šiška na Alíkovi a Páreček odstraňuje zoo ze svého domu.

Konec.