Pejsek Alík, los Punťa a kačenka Kačka žili v jednom malém městečku v dřevěném srubu. Za domem měli potok se pstruhy a výhled na lesy a hory. Všichni ve městě byli dobří kamarádi a známí. Alík, Punťa i Kačka spolu trávili spoustu času. Pejsek Alík pracoval jako řezník v místní malé prodejně, los Punťa byl myslivcem a kačenka Kačka pracovala v místní bance jako hlídačka trezoru.
Jednoho dne se Alík začal cítit velmi unavený a bez energie. Punťa a Kačka se o něj začali bát, ale Alík jim tvrdil, že o nic nejde a brzy mu bude lépe. Ten den večer do sebe Alík nacpal půlku dortu, jitrnice, klobásy a vše zapil mlékem. Jeho stav se v noci dost zhoršil a ráno mu bylo ještě hůře než den předtím.
Alík a jídlo
Punťa s Kačkou již na nic nečekali a odvedli Alíka rychle k veterináři. Veterinář zjistil, že pejsek jedl příliš nezdravých jídel, jako jsou sladkosti či mastné potraviny. Doporučil mu, aby začal jíst více zdravých potravin, zeleniny a ovoce. Alík však vše veterináři jen odkýval a myslel si své.
Večer mu Kačka s Punťou připravili obložený talíř se zeleninou a sýrem. Alík na to znechuceně koukal a odmítl to sníst. Kačka s Punťou byli nešťastní a chtěli Alíkovi domluvit: „Alíčku, prosím, začni jíst pořádné jídlo nebo ti bude hůře.“ Alík byl ale tvrdohlavý a večeři nesnědl. Jen co Punťa s Kačkou odešli spát, vkradl se do kuchyně a vyjedl celou lednici. O chvilku později začal naříkat a válet se bolestí po zemi: „Ach, já hlupák... Proč jsem neposlechl své kamarády?“ Vtom přiběhl Punťa, rychle vzbudil Kačku a zavolali sanitku.
Alík se po pár dnech v nemocnici konečně vrátil domů. Přestal jíst tolik sladkého, přejídat se, začal více cvičit a chodit na procházky. Brzy se cítil lépe a měl plno energie. Punťa a Kačka byli šťastní, že se jejich kamarád zlepšil. Hlavně byli rádi, že si Alík uvědomil, že zdravé stravování je velmi důležité pro zdraví. Od té doby všichni tři poctivě baštili zdravou stravu a cítili se tak skvěle.
