Jednoho krásného dne si to pejsek Ben sedí ve svém domečku uprostřed velkého města Praha. Přemýšlí, co by tak mohl jít dělat, ale nic ho nenapadá. „Mohl bych se jít jen tak projít po městě, třeba na Karlův most! Ale… na něj chodím každý den, tak já už nevím,“ posteskne si.
Ben se podíval na hodiny, bylo už 11 hodin. Řekl si, že dnes když už nemá co dělat, tak se alespoň půjde projít po Praze a rovnou si tam dá nějaký oběd. Vyšel tedy z bytu, zamknul za sebou a šel po schodech dolů. Dole ještě pozdravil sousedku paní Týnku.
„Dobrý den, paní Týnko!“ poví své sousedce.
„Dobrý den Bene,“ povídá Týnka, „nechtěl bys tady jeden letáček. Já jsem si ho vzala u jednoho obchodu, ale nikam na výlet teď nechci, tak nechceš ho ty?“
„No, tak já si ho klidně vezmu,“ odvětí Ben.
Ben poděkuje, s paní Týnkou se rozloučí a strčí si letáček do své kapsy ve svém krásném kabátku, který si nedávno koupil v obchodu na náměstí. Vydá se k tramvajové zastávce, chvilku tam čeká a najednou: „Cink trrr a už jede tramvaj!“ Ben si sedne do tramvaje a ta i s ním odjíždí. Po chvíli Ben vystoupí a objeví se na Václavském náměstí.
„Wow, ten krásný pohled, ten výhled! To mě snad nikdy neomrzí,“ prohlásí Ben. Pak se vydá do restaurace a dá si tam řízek s hranolkami a kofolu. Zatímco čeká na své objednané jídlo, vzpomene si, jak mu paní sousedka Týnka dala letáček s nějakými výlety. Ben se ještě na něj nepodíval, tudíž ho zajímalo, co na něm asi bude. Ben si sáhl do kapsy a vytáhl ho. Byl to letáček s dálkovými výlety do Londýna, Berlína, Říma, Athén a spousty dalších velkých destinací. Bena v tu chvíli napadlo, co kdyby si zaletěl do Londýna?
„To je hrozně super nápad! Peníze jsem nějaké ušetřil, tak bych se mohl proletět do Londýna, kde jsem ještě nikdy nebyl!“ A tak se Ben rozhodnul. Po jídle spěchal domů a doma se podíval na internet. Zjistil všechny podrobnosti, dobu letu, ubytování, kam se zajde podívat a další informace. Vzal si peníze a sbalil si věci.
„Tak, teď už mám všechno sbalené. Jedu tam na 4 dny, takže takový menší výlet. Bude nás to tedy stát sice dost, ale teď jsem dost pracoval, takže můžeme letět,“ řekl si připravený Ben. Už je 16 hodin a letadlo Benovi letí v 5 hodin ráno, takže se dneska moc nevyspí, protože o půlnoci už by měl být na letišti.
Crr! Crr! Benovi zazvonil budík. Bylo 11:10 a Ben vstával. Vyčistil si zuby, umyl se, vzal si sbalené kufry a rychle běžel dolů po schodech. „Už je 11:25, tak snad to stihnu,“ pověděl si Ben pro sebe a zašel do garáže. Vzal si svoje auto, nasednul a jel na Letiště Václava Havla v Praze.
Když dorazil na letiště, bylo 0:10 (neboli půlnoc a 10 minut). „Musím se jít ještě odbavit, nechat zkontrolovat a poslat kufry na pás,“ ujasnil si v duchu své úkoly Ben.
Byly už skoro 3 hodiny ráno a Ben už měl vše hotové. Ještě se najedl, udělal pár fotek a šel k letadlu. Jakmile se k letadlu dostal, za chvíli ho pustili dovnitř a nasedl do letadla. Letadlo pomalu vzlétalo. „Wow, to je krásný výhled z toho okýnka,“ poznamenal Ben.
Letadlo po několika hodinách přistálo v Londýně. Ben se zase musel odbavit, vzít si kufry a zařídit několik dalších věcí. Když měl Ben všechno hotové, vyrazil pryč z letiště.
„Wow! Je to tady tak mega hezký! Už se těším na Big Ben, ale ten je ještě daleko,“ poznamenal si pro sebe Ben. Potom si zavolal taxík, který přijel do několika minut a Ben nasednul.
Taxikář ho pozdravil: „Dobrý den pane, kam chcete svézt?
„Dobrý den, já bych chtěl svézt do Londýna na Trafalgarské náměstí.“
„Dobře, jedeme!“
Ben pozoroval z okýnka žlutého taxíku oblohu a hlavně ten krásný výhled na město Londýn. Po chvilce skutečně zastavili u Trafalgarského náměstí. Ben vystoupil, zaplatil taxikáři za svezení a šel obdivovat krásu velkého města jménem Londýn.
„Tak jsem tady, je to tady fakt hezké! Natolik hezké, že si to musím hned vyfotit!“ A tak Ben fotil a fotil, ale mezitím mu pořádně vyhládlo, protože naposledy jedl asi před 4 hodinami!
Ben se šel najíst do jedné restaurace, kde si dal Fish & Chips s kofolou. „Hmmm, ale musím uznat, že to jídlo tady mají fakt hodně dobré a i ta rybka je výborná!“ ohodnotil Ben.
Když už byl Ben najezený, ještě hledal na svém telefonu na Google mapách, kudy musí jít do svého ubytování, které by mělo být nedaleko od něj. Zároveň by mělo mít i krásný výhled na město. Ben chvilku šel a ani ne za pár minut k němu skutečně došel.
Na vrátnici se zeptal: „Dobrý den, já bych se rád tady u vás ubytoval.“
„A mohu se zeptat, jestli tu máte rezervaci?“ optala se recepční.
„Ano, mám tady rezervaci na jméno Ben.“
„Jistě, tak tady to máte ode dneška na 4 noci.“
Ben se s paní dohodnul a ta mu dala ještě nějaké papíry a kartičku od pokoje. Ben se šel podívat na svůj pokoj. Vypadal opravdu nádherně. Nacházel se v 8. patře, takže měl i docela dost velký výhled na Londýn a co bylo pro Bena nejlepší, tak bylo to, že z jeho pokoje šel dokonce vidět i Big Ben a další londýnské turistické atrakce.
„Já jsem tak šťastný, že mám výhled úplně na celý Londýn,“ zajásal Ben. Ale byl už večer, takže se pomalu chystal jít spát.
Crr! Crr! Bena vzbudil hlasitý zvuk budíku. Ben hned vstal, připravil se a šel ven. „Dnes je mým cílem se svézt takovým tím červeným londýnským autobusem, jak tu jezdí,“ stanovil si svůj cíl pejsek Ben. Po pár minutách hledaní Ben našel autobusovou zastávku a po další chvilce se na ní objevil i autobus. Ben do něj nasednul. „Óóó, ten je tak krásný!“ řekl dojatý Ben.
Jakmile to dořekl, autobus se rozjel. Ben se v něm vozil hodně dlouho. Už bylo 12 hodin, takže Ben zastavil na jedné zastávce a tam si dal oběd. „Ale taky to tady mají moc dobré! Tady v Londýně vaří opravdu dobře!“ pravil spokojeně Ben. Pak dojedl a šel zase na autobus. Autobus ho dovezl na jednu vyhlídku, ze které bylo vidět na město. „Musím vám říct, že ta vyhlídka je fakt úžasná,“ chválil Ben.
Potom už nic moc nedělal, jen se procházel sem a tam městem až do doby, kdy se setmělo. Ben ještě nafotil pár fotek a šel domů. Doma si objednal večeři do pokoje, protože byl tak unavený, že do té restaurace se mu jít fakt nechtělo. Benovi jídlo moc chutnalo a když ho dojedl, připravil se na spánek. Šel si lehnout a asi za 2 hodiny usnul.
Byl další den a Ben se vzbudil dneska bez budíku, protože byl tak unavený, že si ho nechtěl nastavovat a chtěl se vyspat. Bylo 11 hodin, a tak se Ben sebral a vyrazil znovu do města. „Tak támhle je ta moje oblíbená restaurace, kde mají dobré ryby!“
Ben se šel najíst a potom měl další plán. „Dneska mě čeká návštěva muzea Harry Potter, což je můj oblíbený film, tak se na to fakt hodně těším!“ natěšeně si pro sebe řekl Ben.
Ben šel z restaurace k autobusové zastávce a rovnou na autobus, který ho odvezl k muzeu Harryho Pottera. „Tak tady to je. O tomhle jsem vždycky snil, že se sem podívám. Je to tu opravdu moc hezké!“ spokojeně pravil Ben. Procházel se po muzeu, díval se na všechny věci a výstava se mu opravdu dost líbila. Strávil tam čas až do večera.
„Už je 22 hodin, takže 10 večer. Už půjdu zavolat si taxíka.“ usmyslel si Ben. Taxík ho dovezl domů a unavený Ben šel spát. Další ráno se probudil a šel zase do města, tentokrát mu ale v 10 hodin začínala organizovaná prohlídka města.
Ben došel na místo srazu včas a průvodkyně jim začala ukazovat všechny krásy města a všechny jeho zákoutí. Potom si dali pauzu na oběd v jedné restauraci a následně potom prohlídka pokračovala. Ukázali jim Big Ben, Tower Bridge a další známé památky. Potom už byl zase večer a Ben znovu zašel do restaurace. Tam si dal rybu a šel pak domů spát.
Další den byl jeho poslední v Londýně, ale ještě se Ben stihnul jít podívat pěšky na nejvyšší rozhlednu v Londýně. Pak slezl dolů a bylo 12 hodin. Šel se najíst a potom si už jen Ben zavolal taxíka na letiště, odbavil se a za chvilku už seděl v letadle.
Za pár hodin už byl v Praze. Na letišti si vyzvedl své kufry, nasedl do auta a jel k sobě do bytu. Jakmile dorazil domů, Ben krátce poznamenal: „Byl to krásný výlet!“ a pak už jen šel spát.
