Ahoj Alíku, konnichiwa,
to bys nevěřil, kam jsem se letos vypravil na prázdniny. Letem světem jsem se dostal až do Japonska! Měli jsme tedy trochu problémy se startem, ale to určitě nebylo kvůli těm tvarohovým koláčům, které jsem před odletem spořádal. Mimochodem – byly moc fajn! Mňam! Cestou nás postihly mírné turbulence, takže když jsem vystoupil, moje krásná fialová kůže nabrala lehce zelený nádech. Naštěstí to netrvalo dlouho a hned, jak jsem zase zfialověl, vydal jsem se objevovat krásy Orientu.
Jako první jsem si samozřejmě dal tour po restauracích, abych ochutnal místní kuchyni. Už jsi někdy slyšel o mochi? Já si myslel, že je to něco s močí, takže jsem váhal, jestli se do toho pouštět. Ale malí Japončíci, které jsem potkal právě v jedné restauraci, mi to pořád vnucovali, až jsem si nakonec řekl, že to tedy ochutnám. A světe div se, ono to s močí nemá nic společného! Jsou to plněné koláčky z rýžového těsta, a moc dobré! Nějaké ti vezu na ochutnání – bez moči samozřejmě!
Hrošík Pepíček ochutnal místní specialitu, © DALL·E
Potom jsem se chtěl svézt rikšou, ale pan tahač mi řekl, že to nejde, protože v nejlepším případě by praskla úzká dřevěná kola a v nejhorším jeho nohy a záda, až by mě táhl. Tedy, taková drzost! Co by dali ostatní hroši za takovou postavu, jako mám já! Ale co se dá dělat, když musím po svých, tak půjdu po svých.
Když jsem se konečně dostal do města Kjóto, byla to všude samá sakura a gejša. Hned jsem se chtěl do jedné zakousnout, protože vypadala dost lákavě. Myslím sakuru, samozřejmě! Ale nejspíš by se místním moc nelíbilo, kdybych jim okusoval okrasné dřeviny, a co teprve gejši. Jedna mě dokonce pozvala na čaj a něco, čemu říkala šodó. No a buchtičky se šodó, ty já hrozně rád... proto pak přišlo menší zklamání, když jsem přede mě položila štětec a papír a začala mě učit kaligrafii. Já už měl prostě zase hrozný hlad! Ale i tak jsem se aspoň naučil něco nového.
Hroch Pepíček se učí kaligrafii šodó, © DALL·E
Celý výlet jsem zakončil návštěvou sumo arény, kde jsem si dal zápas s jedním vyhlášeným sumo zápasníkem, kterého jsem ale bez problému porazil, jelikož jsem sám pořádný kus hrocha. A pak dlouhou koupelí v lázních onsen. To byla paráda!
Měj se hezky, sayonara, zase ti napíšu!
Tvůj kamarád Pepíček.
