Před pár dny jsem šla s naším pejskem ven. Trénovali jsme běh vedle koloběžky jako průpravu na canicross a bikejöring. Už jsme se po téměř dvouhodinové procházce vraceli domů, když jsme u řeky zahlédli shluk tří lidí.

Jedna paní seděla na zemi a někoho resuscitovala. Okamžitě jsem zpanikařila. Nemám u sebe telefon! Jak bych zavolala záchranku!? Ale někdo telefon určitě má a už určitě volali a... a... a... Byla jsem jako v tranzu. Člověk prošel tolika kurzy a průpravami ve škole, na táboře, ale teď se všechno děje nějak rychle. „Ale no tak!“ okřikla jsem se. Stojíš tady už půl minuty a jen tak koukáš! Tady jde o život! Tak jsem přivázala psa ke stromu, odhodila koloběžku a seběhla k řece.

K mému obrovskému překvapení se nejednalo o člověka! Byl to pes! Hrubosrstý jezevčík. Okamžitě jsem k němu přistoupila. „Nepotřebujete pomoct?“ zeptala jsem se. „Asi už ani ne...“ řekla smutně paní. Pes nedýchal. Jeho hrudník se nepohyboval! Pán, kterému patřil, z něj marně vyklepával vodu. Pak ho položili. Přestali resuscitovat. „Přišla jsem pozdě!“ naštvala jsem se. „O pět minut dřív a mohla jsem ho zachránit!“ Ale teď už je pozdě. V duchu jsem ho prosila, ať tady zůstane s námi. „Prosím, prosím, prosím!“ V takové chvíli člověk ani nebrečí. Je naprosto bezmocný...

Najednou pes zachrčel. Nadechl se! Pane bože děkuji! „Vím, kde je tady veterina! Zavedu vás tam.“ vyštěkla jsem plná naděje a štěstí. A tak jsme vyšli.

Cesta netrvala ani pět minut. Pes ale začal zvracet krev - kvůli vodě v plicích se mu změnila průstupnost membrán. Ale žil! Máme naději! Můj pes šel ukázněně, asi pochopil, co se děje.

Veterinář jezevčíka stabilizoval a když pes odjížděl na kliniku, už nezvracel, koukal na svět a vypadal mnohem lépe. Na klinice ho jen zkontrolují a přeléčí ho antibiotiky proti zápalu plic.

Dost mě ale zamrzeli lidé okolo. Projížděli tam cyklisté, chodili lidé se psy i bez nich. A nikdo se tam ani nezastavil a neoptal se, jestli může pomoct. Přišla jsem tam zároveň s jednou cyklistkou. Obě jsme se zastavily. Ona se rozjela pryč, ale já se vrhla za málem-utopencem. Nebuďte lhostejní. Každá ruka se hodí!

Tenhle pejsek měl štěstí. Ale spousty jiných psů se už v jezech utopily. A proto - dávejte si na pejsky pozor. Pak se všechno semele a vy si toho ani nestihnete všimnout.

Nepodceňujte ale ani přípravu - vážně dávejte při zdravovědě pozor. Vyplatí se to, protože příště se to může stát i vašemu psovi, nebo naprosto cizímu, ale vy můžete zachránit život.

Tak hodně zdaru při zachraňování! Vaše Myšoňka