Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pes věrný přítel a ochránce

    vydáno  •  Mazlíčci
    Vzal sis mě už jako úplně malé štěňátko. Kousal jsem ti boty, spal s tebou v posteli, zlobil jako malý ďáblík. Nebyl jsi zrovna nejmladší a proto si na mě měl plno času, ale když přišli tvoje děti, musel si mě zavřít do klece . Báli se, abych je nekousl, nebo jim nezničil věci.

    Tramvají se s redaktorkou MF DNES svezla zakladatelka občanského sdružení Dejte nám šanci Eliška Vafková., © MAFRA

    Když jsem byl už puberťák, často jsem s tebou jedl u stolu a tys mi vyprávěl o tvé ženě. Asi se ti stýskalo, protože si měl její fotky všude. V tu dobu už jsi nepracoval a pořád jsme byli spolu. Zvykl jsem si na to, jak jsme chodili ven a já ti skákal kolem nohou a nosil ti míček. 

    Ale když mi bylo 6 let, často už jsi nebyl doma. Pořád pro tebe jezdila tvá dcera a odvážela tě pryč ode mě. Často jsem byl smutný a ty, když ses mi vrátil, jsi byl vyčerpaný a většinou si mne poslal do pelechu. Po roce toho chování, si ke mě přišel a s pláčem si mě objal. Netušil jsem co se děje, ale byl jsem tak rád za tvou lásku, že jsem ti olízl tvář a zavrtěl ocasem.

    Další den pro tebe přijela tvá dcera a odvezla tě s pláčem zase pryč. Když tě přivezla sanitka, první kam jsi šel, jsem byl já. Ty dny, co jsem prožil bez tebe, byly těžké a plné hladu. Když jsi mě objímal, plakal jsi, jako kdybys mě už nikdy neměl vidět. Slečna, co vystoupila ze sanitky, ti řekla: „Pane, prosím, pospěšte si, měl jste si jen vzít cennosti“. Ty ses mi pouze omluvil a vzal jsi do batohu pár věcí.

    Po dvou dnech přijel tvůj syn, naložil mě do auta a já myslel, že jedu za tebou. Místo toho, abych vyběhl z auta za tebou, jsem ale naboural do hnusné špinavé boudy. Tvůj syn řekl nějaké paní, že mi zemřel páníček a že si mě nemůže nechat. Podepsal pár papírů a odjel. Byl jsem zmatený a po pár dnech mi došlo, že pro mne už nepřijdeš. K mému kotci přišlo plno lidí, ale protože už jsem nebyl štěně, nikdo mě nechtěl. 

    Po nějakém čase přišla ta hodná paní, co se o mě starala a položila mě na velký pult. Vzala jehlu a byla moc smutná. Pak mě pohladila a já zavrtěl ocasem. Chtěl jsem, aby si nemyslela, že něco dělá špatně a že ona nemůže za to, jak mi končí život. Že za to můžou tvé děti, které mne nechali bez lásky a rodiny. Pak mě maličko něco štíplo do packy a začalo mi být těžko. I přes přivřené oči jsem viděl, jak žena pláče, proto jsem i z těch úplně posledních sil zavrtěl ocasem a zavřel oči. Odešel jsem za tebou. A byl za to moc rád.

    Ráda bych, aby lidé nezapomínali na své pejsky, aby jim neubližovali, protože oni také myslí. A co my víme, třeba myslí právě na vás.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 9. června 2015 v 18:09.
    armia v něm napsala:

    brečela jsem u toho ale je to pravda

    je to opravdu hodne skutečne a nejhorši na tom je že tak to skutecne chodí131313

    Příspěvek z 9. června 2015 v 17:03.
    kralikaji v něm napsala:

    Brečím u toho

    Rozbrečela jsem se...... 27 a nejde to zastavit 27

    Příspěvek z 8. června 2015 ve 20:30.
    Punťíček v něm napsala:

    Brecela jsem

    Je to hrozny osud, ovsem takovychto veci se stava cim dal tim vis....i ja brecela :(