Když jsem byl už puberťák, často jsem s tebou jedl u stolu a tys mi vyprávěl o tvé ženě. Asi se ti stýskalo, protože si měl její fotky všude. V tu dobu už jsi nepracoval a pořád jsme byli spolu. Zvykl jsem si na to, jak jsme chodili ven a já ti skákal kolem nohou a nosil ti míček. 

Ale když mi bylo 6 let, často už jsi nebyl doma. Pořád pro tebe jezdila tvá dcera a odvážela tě pryč ode mě. Často jsem byl smutný a ty, když ses mi vrátil, jsi byl vyčerpaný a většinou si mne poslal do pelechu. Po roce toho chování, si ke mě přišel a s pláčem si mě objal. Netušil jsem co se děje, ale byl jsem tak rád za tvou lásku, že jsem ti olízl tvář a zavrtěl ocasem.

Další den pro tebe přijela tvá dcera a odvezla tě s pláčem zase pryč. Když tě přivezla sanitka, první kam jsi šel, jsem byl já. Ty dny, co jsem prožil bez tebe, byly těžké a plné hladu. Když jsi mě objímal, plakal jsi, jako kdybys mě už nikdy neměl vidět. Slečna, co vystoupila ze sanitky, ti řekla: „Pane, prosím, pospěšte si, měl jste si jen vzít cennosti“. Ty ses mi pouze omluvil a vzal jsi do batohu pár věcí.

Po dvou dnech přijel tvůj syn, naložil mě do auta a já myslel, že jedu za tebou. Místo toho, abych vyběhl z auta za tebou, jsem ale naboural do hnusné špinavé boudy. Tvůj syn řekl nějaké paní, že mi zemřel páníček a že si mě nemůže nechat. Podepsal pár papírů a odjel. Byl jsem zmatený a po pár dnech mi došlo, že pro mne už nepřijdeš. K mému kotci přišlo plno lidí, ale protože už jsem nebyl štěně, nikdo mě nechtěl. 

Po nějakém čase přišla ta hodná paní, co se o mě starala a položila mě na velký pult. Vzala jehlu a byla moc smutná. Pak mě pohladila a já zavrtěl ocasem. Chtěl jsem, aby si nemyslela, že něco dělá špatně a že ona nemůže za to, jak mi končí život. Že za to můžou tvé děti, které mne nechali bez lásky a rodiny. Pak mě maličko něco štíplo do packy a začalo mi být těžko. I přes přivřené oči jsem viděl, jak žena pláče, proto jsem i z těch úplně posledních sil zavrtěl ocasem a zavřel oči. Odešel jsem za tebou. A byl za to moc rád.

Ráda bych, aby lidé nezapomínali na své pejsky, aby jim neubližovali, protože oni také myslí. A co my víme, třeba myslí právě na vás.