Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pěstuji kaktusy, ale už jsem toho kvůli posměškům chtěla nechat

    Vždycky jsem hrozně moc chtěla nějaké domácí zvířátko. Moje starší sestra, když byla ještě malá a já nebyla na světě, měla křečka. Ten křeček brzy zemřel, protože byl nemocný, a od té doby rodiče zanevřeli na domácí zvířata. Nevím, proč se to stalo, ale i když jsem prosila sebevíc, třeba jen o rybičky, pořád říkali: Ne! a tak to taky doteď zůstalo.

    © Ladislav Němec, MAFA

    Místo zvířátek jsem si ale našla jinou vášeň. Můj taťka byl vždycky paf do kaktusů a hodně rád je doma pěstoval a zaléval. Na muže je to divná záliba, ale bavilo ho to a baví i teď. A já jsem to po něm zdědila. Když jsem před pár lety k narozeninám dostala kaktus, byla jsem opravdu šťastná. Nejprve jsem si ho chtěla dát do pokojíku na okenní parapet, ale maminka říkala, že květiny by neměly být v pokoji, kde se spí, a o tom jsme se taky učili ve škole. Berou nám totiž v noci kyslík.

    Nakonec jsem kaktus přidala vedle těch tatínkových na okenní parapet do jídelny. Uběhlo pár let, kaktus mi již mnohokrát rozkvetl a taky jsem se při zalévání hodněkrát popíchala. Vůbec mi to ale nevadilo. Když maminka viděla, že mě baví se starat o květiny, koupila mi k dalším narozeninám hned dva kaktusy. Dneska mám kaktusů asi pět a hodně mě baví se o ně pořád starat, zalévat je a dívat se, jak rozvétají, rostou a mění se.

    Jednou jsem se o téhle své vášni zmínila ve škole. Spolužačky na to reagovaly celkem normálně - jedna mi říkala, že se také stará o své květiny. Ale spolužáci se mi začali smát. Pořád si na mě ukazovali a kdykoliv jsem něco řekla, hned začali pokřikovat: "To je naše kaktusačka!" Holky se mě mnohdy zastávaly, že kluci o květinách nic neví a měli by být zticha. Ale posměšky nepřestaly.

    Nejdřív jsem si toho nevšímala a snažila jsem se všechny ty narážky ignorovat, ale nepomohlo to. Pořád se mi v hlavě rojily různé myšlenky, proč proboha ty kaktusy pěstuji. Vždyť jsem akorát pro smích! Ale po nějakém čase jsem si na to zvykla a ostatní kolem mě taky. Za nějakou dobu posmívání utichlo a už si na to, že mám zálibu v pěstování kaktusů, nikdo nevzpomene.

    Nerada vzpomínám na tu dobu, kdy se mi spolužáci smáli. Ale beru to tak, že jsem taková, jaká jsem, a pěstovat kaktusy mě baví. Nemíním se toho tedy proto vzdát! Ať se ostatní třeba staví na hlavu! Nenechte se ani vy ovlivnit jinými. Já málem o tuhle svou zálibu přišla kvůli posměškům. Nenechte se proto zviklat a stůjte si za tím, co vás baví! Je to konec konců jen a pouze vaše věc.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (52)

    Příspěvek z 8. října 2018 ve 13:16.
    číča800 v něm napsala:

    Taky pěstuji kaktusy:-)
    hezký článek

    Příspěvek z 15. července 2011 v 19:58.
    klarinka777 v něm napsala:

    pěstuji kaktusi,ale už jsem toho kuli posměškum chtěla necha

    ja taky pěstuji kaktusi i když jsou tyto rostliny nedoceněné254

    Příspěvek z 12. července 2011 ve 12:39.
    Claudia_in_amore v něm napsal:

    Reakce na Maxulle:

    jak se říká, co se škádlívá, rádo se mívá
    16