Alíkovina

Pětka nebo špatné svědomí

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Škola
Zaspal jsem. Na místo, abych se probudil v 6:10, probudil jsem se o patnáct minut později. Rychle jsem se šel převléct. Pak jsem se šel nasnídat a po snídani jsem si šel vyčistit zuby. Nakonec jsem si vzal bundu, tašku, boty a šel jsem do školy.

Budík, © Čtenářka iDNES.cz

Zaspal jsem. Na místo, abych se probudil v 6:10, probudil jsem se o patnáct minut později. Rychle jsem se šel převléct. Pak jsem se šel nasnídat a po snídani jsem si šel vyčistit zuby. Nakonec jsem si vzal bundu, tašku, boty a šel jsem do školy. Jelikož se podzim blížil ke konci, tak byla pořádná kosa. Navíc mrholilo. 

Vyšel jsem ze dveří a šel jsem do školy. Cestou jsem šlápl do kaluže, takže jsem měl mokré boty, respektive tenisky, jelikož zimní boty jsem neměl. V půlce cesty začalo pršet, a proto jsem přidal do kroku. Jako na potvoru jsem si zapomněl deštník, takže jsem celý zmokl. Konečně jsem ve škole. Pozdravil jsem učitele, uklízečky a školníka a šel jsem do skříňky. Po přezutí jsem šel do třídy, kde mám ekonomiku. Naneštěstí jsem si zapomněl všechno učení doma, takže jsem se bál, abych nedostal pětku za nedonesení pomůcek od pana učitele Jánského. V hodině ekonomiky jsme psali test, který jsem „zmastil“. Druhou hodinu, kdy byla písemná a ústní komunikace jsem měl spíš pasivní přístup stejně jako třetí hodinu angličtiny. V těchto dvou hodinách jsem sice dával pozor, ale moc jsem se nehlásil. Poslední hodinu, kdy byl český jazyk a literatura, to začalo. 

Srdce mi tikalo jako splašené. Pan učitel dlouho nepřichází. Jakmile pan učitel přišel, tep se mi zvýšil na sto tepů za minutu. Kroky pana učitele jsou pomalé a rozvážné. Jsou to kroky krále či diktátora. Konečně je před tabulí. Na začátku hodiny pan učitel zapsal, kdo chybí. Po zapsání zkoušel. Jakmile zkoušení proběhlo, začalo se psát zápisy z jeho hodiny. Na konec pan učitel řekl, abychom si vytáhli pracovní sešity a otevřeli si stránku, kde si přečteme básničku jménem Maryčka Magdonová. Najednou můj stav byl těsně před infarktem, protože pan učitel se zeptal, kdo nemá pracovní sešit. Já jsem mlčel, jelikož jsem zbabělec. Pan učitel mě odhalil a řekl, že nedostanu malou pětku (oddechl jsem si), řekl, že dostanou velkou pětku, jelikož se ani neumím přiznat. V tu ránu jsem dostal infarkt. Padal jsem k zemi a po pádu jsem byl v bezvědomí. Pan učitel si myslel, že simuluji, tak mi neposkytl první pomoc. To ale neměl dělat, protože kvůli tomu jsem zemřel.

Pan učitel kvůli tomu zesmutněl. Hned druhý den se konal můj pohřeb. Přišli na něj mí rodiče, příbuzní, spolužáci i náš pan učitel českého jazyku. Všichni byli smutní, ale nejsmutnější byl učitel, protože této smrti mohl zabránit.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (11)

Příspěvek z 6. června v 17:38.
lékařský v něm napsal:

  • Vymyšlený příběh, jinak by jsi nemohl psát, když jsi mrtvý.
  • Učitel by si nemohl myslet, že simuluješ, dokud by ti nezkontroloval srdeční tep.
  • Možná se někde dávají za zapomenuté věci pětky, ale tohle je fakt kruté.
  • Umřeš a druhý den je pohřeb? To se plánoval nějak super rychle a záchranka jen řekla: „Nic s tím neuděláme.“

číča800: Pokud by měl nějaké vážné poruchy vnímání, tak by se to mohlo stát. Ovšem toto by se mohlo stát jen vzácně.

Příspěvek z 6. června v 15:59.
číča800 v něm napsala:

Přijde mi to divné, proč bys jenom kvůli pětce dostával infark. Ok, pochopuila bych pětku na vysvědčení, ale tohle... no nwm, 2 tlapky

Příspěvek z 5. listopadu 2015 v 18:30.
Theresis v něm napsala:

coo

jak muzes psat kdyz jsi mrtvej?