Pišťucha patří do řádu zajícovci, podobně jako králík či zajíc. Pohybuje se krátkými přískoky, ale nemá tak dlouhé nohy jako zajíc. A jak už jsem psala, žije v obtížně dostupném prostředí Asie a Severní Ameriky, například ve stepích a na horských skalních úbočích do 5 000 m n. m.
Zaoblené tělo, krátké končetiny a nízko položené těžiště jí zabezpečují dobrou stabilitu při pohybu po skalnatém terénu. Chodidla porostlá srstí ji chrání před uklouznutím na hladkých skalách. Žije ve skupinách v norách, které si hloubí v trhlinách nebo mezi kořeny. Je aktivní během celého roku. Neukládá se k zimnímu spánku, ale dlouhou horskou zimu přežívá tak, že si vytvoří dostatečné zásoby potravy. Pišťuchy si jako skuteční hospodáři sbírají koncem léta rozmanité krmivo, které suší na slunci a ukládají na hromady blízko obydlí. Někdy přenášejí i kameny a staví si z nich ohrádky, aby ochránili své zásoby sena a travních semen před větrem. Využívají je během zimy a ven se odvažují vyjít dokonce i při teplotě -20 stupňů celsia. Pišťucha dokáže žít na skalnatých horských úbočích v nadmořské výšce 5 000 m.
Tak doufám že se vám článek líbil a nenudili jste se a AHOJ.