Jak jsem se sem dostala? + příjem

13. 11. 2024 v 10:00 jsem byla hospitalizována v PNvD (Psychiatrické nemocnici v Dobřanech) kvůli opakovaným pokusům o sebevraždu a sebepoškozování. Přivezla jsem si s sebou několik věcí, oblečení (tepláky a mikiny bez tkaniček), boty, knihy, hygienické potřeby, které mi sestřičky daly do vlastního plastového košíčku a do skříně s osobními věcmi, školní potřeby apod.

Sestřičky mi všechny věci vyndaly z tašek a já si je v pytli odnesla do svého pokoje v prvním patře. Naštěstí jsem byla na pokoji sama, za což jsem byla ráda. Celý první den jsem z části prospala – byla jsem předešlý den strašně ve stresu a nemohla jsem spát, a z části probrečela – co si budeme povídat, je to celkem velká změna a bylo to pro mě dost emocionální.

(Tý)denní režim

Ráno jsme vstávali v sedm, vzali si věci ze skříně, vyčistili si zuby, vzali ranní prášky a šli do jídelny v přízemí na snídani. Po ní jsme se oblékli a šli z oddělení 21A, kde jsme byli, na oddělení 21B (1.–5., 6. a 8. třída) a někteří na oddělení 21C (7. a 9. třída) do školy (všechna oddělení 21 byla dětská, byli na nich pacienti ve věku 3–17 let).

Vyučování trvalo 4 vyučovací hodiny, mezi nimi jsme měli jen jednu přestávku na svačinu, a to 9:30–10:00. V 11:30 končilo vyučování a děti z oddělení 21A (my) šly zpátky na své oddělení na oběd. Do školy a ze školy jsme chodili za doprovodu sestřičky z oddělení 21B.

Po obědě byl do 15:00 polední klid, přičemž do 13:00 jsme museli spát (teda kromě dětí hospitalizovaných s anorexií, ty musely sedět půl hodiny před sesternou), od 13:00 do 14:00 jsme si mohli číst a od 14:00 do 15:00 jsme mohli být na pokojích na svých telefonech, které jsme potom ale museli zase vrátit sestrám.

Po mobilech byla svačina a po ní se šlo zpátky nahoru, kde si každý mohl dělat, co chtěl – kreslit, hrát si, koukat na televizi v herně, cvičit v tělocvičně (kromě dětí s anorexií, které cvičit nesměly), tvořit, ... Od čtyř jsme se postupně chodili sprchovat po dvojicích do koupelny.

V 17:00 byla večeře. Ta trvala většinou asi půl hodiny. Chvíli po večeři, v 18:00, jsme zase na hodinu dostali mobily. Po mobilech byla druhá večeře a potom jsme seděli u televize nebo si četli. Mezi 20:00 až 21:00 jsme chodili spát.

Aktivity

Některá odpoledne jsme měli taky různé aktivity a terapie. Měli jsme je buďto od jedné místo poledního klidu, a nebo po svačině, ale vždy jsme byli rozdělení podle věku na dvě skupiny. Aktivity byly arteterapie, sport a dílny a skupinová terapie.

• Arteterapie (arte) byla vždycky v pondělí a v úterý, někdy odpoledne, někdy dopoledne.
• Sport a dílny (byla jsem tam přes zimu, takže pro mě jen dílny ) ve středu.
• Skupinová terapie byla většinou v pondělí, ale někdy i jindy.
• Ve čtvrtek byla komunita, o té si povíme za chvíli.
• V pátek a o víkendu žádné aktivity nebyly.

Komunita

Každý čtvrtek se na oddělení konalo takzvané komunitní setkání, zkráceně komunita. Jeho průběh byl následující:

1. Bodování za chování.
2. Vyhlášení dětí s nejvyšším počtem bodů, které potom šly na „odměnu“.
3. Služby – zalévání květin, úklid herny, úklid šatny, tabule a referáty. Děti si za body do obchůdků vybíraly služby na oddělení.
4. Bodování za úklid na pokojích.
5. Dotazy dospělých.
6. Dotazy dětí.
7. Referáty.

Po komunitě jsme chodili do obchodu v areálu, dostali jsme peníze od rodičů a mohli si koupit něco k jídlu.

Terapie

Jednou týdně, většinou v pondělí nebo v úterý, byla tzv „skupina“, skupinová terapie, na níž byla vždycky polovina pacientů z oddělení, psycholožka a terapeutka. Skupina začínala „úvodním kolečkem“, kdy každý řekl, jak se poslední dobou má, jak se cítí na stupnici 0–10, co je u něj nového od poslední skupiny atd.

Potom byla ještě výtvarná část, např. malování rodinného erbu, osa života atd.

Dovolenky

Po dvou týdnech za mnou mohli o víkendu poprvé přijet rodiče. Po dalším týdnu o víkendu přijeli zase a šli jsme na procházku v okolí Dobřan. Následující víkend jsem mohla jet poprvé domů. Každý následující týden jsem mohla jet domů, pokud jsem neporušila pravidla. Pokud jsem je porušila na dovolence, nemohla jsem jet domů následující týden.

Pravidla

Pravidla oddělení 21A v PNvD

Pokud někdo pravidla poruší, dostane trest. Většinou jde o opisování pravidel, poprvé jednou, v dalším případě dvakrát, potom čtyřikrát... někdy ale je trest referát na téma podle pravidla, které dotyčný porušil. (Přiznám se, že i já sama jsem pravidla několikrát opisovala.)

Propuštění

Po nějaké době pro každé dítě v Dobřanech přijde ten den, na který tak dlouho čekalo. Propuštění. Může jet domů. Za můj pobyt přijelo plno nových dětí a plno jich zase odjelo, dřív než já, což mě na jednu stranu celkem mrzelo, na druhou jsem jim to přála, protože za tu dobu, co tam byly, jsme se stihli skamarádit. Většina z nás tam byla s podobným trápením, proto jsme si mohli navzájem radit, co nám pomáhá v různých situacích, atd.

Jednou v průběhu poledního klidu za mnou přišla sestřička. Bála jsem se, že mám průšvih, ale dozvěděla jsem se, že za dva dny jedu domů. Dostala jsem papír a musela jsem napsat, kolik mám jakého oblečení, např. 10 triček, 3 mikiny atd. Taky jsem špinavé prádlo, které jsme obyčejně dávali do pytlů na prádlo v koupelně, dávala do pytle, který jsem měla vždy u sebe a z kterého jsem vše po dvou dnech přendala do igelitové tašky a odvezla si domů.

Byl to zvláštní pocit. Nevím už přesně datum, kdy mě pustili, ale byla jsem tam asi 3 a půl měsíce.

Je to vážně tak hrozný?

I přes to, že to tam v některých věcech bylo fakt na nic, mi Dobřany občas celkem chybí. Našla jsem si nové kamarády a zažila nezapomenutelné chvíle. Jednou jsem si třeba z domova přivezla fixy na textil a kdo chtěl, přivezl si bílé triko. Navzájem jsme si pak psali na trička různé vzkazy a hlášky, které nikdo jiný nepochopí, ale pro nás znamenaly hodně. I když tohle žádná z nich asi nečte, přeji svým kamarádkám z Dobřan, ať se věci brzo zlepší a ať je brzo pustí. Přeci jenom, doma je doma.

Děkuji moc za přečtení. Pokud by měl někdo jakékoliv otázky, nebojte se zeptat dole v diskuzi nebo klidně v poště. Přeci jen je těžké vecpat čtvrt roku do jednoho článku. Ptejte se na cokoliv.