Hodně jezdím autem, a upřímně miluji to. Rád se projíždím (nejen) naší krásnou krajinou a pozoruju, jak si kde lidé žíjí. Nicméně parkrát mě trochu zarazil název města nebo jeho části a říkal jsem si, jak asi vznikl. A protože jsem dítko neposedné… pár perliček jsem si pro vás vybral.
Řitka
Žádný zadek, ale kytka!
Začněme tím nejslavnějším. Obec u Prahy, která budí úsměvy, nemá se zadní částí těla nic společného. Jméno pravděpodobně vzniklo ze staročeského slova pro říčku nebo potok. Jiná teorie říká, že základem bylo jméno rostliny – rytky (druh kosatce). Takže žádný zadek, ale botanika!
Hrdlořezy
Tady končila legrace!
V Praze i jinde v Česku najdete Hrdlořezy. A ano, tady vás intuice neklame. Jsou to tzv. „škádlivá jména“. Takhle se říkalo místům, kde žili buď hodně drsní lidé, nebo kde se často přepadalo na cestách. Bylo to varování pro pocestné: „Tady jsou takoví sekáči, že by vám hrdlo uřízli, jen aby vás obrali o boty.“
Lhota
Daňové prázdniny středověku
Lhot je v Česku přes 300 (Dlouhá, Krátká, Ostravská…). Proč? Protože když dřív pán zakládal novou vesnici, slíbil lidem, že po určitou dobu (lhůtu) nemusí platit daně ani robotovat. Ta „lhůta“ se zkomolila na Lhotu. Bydlet ve Lhotě tedy kdysi znamenalo mít „daňové prázdniny“.
(všech 300 map sem dávat nebudu)
Ďáblice
Strašidla, nebo jen bláto?
Zní to strašidelně, ale čerti v tom nejspíš prsty nemají. Název pravděpodobně vznikl ze jména Davle (odvozeno od osobního jména Davel). Postupem času si to ale lidé upravili na „ďábelské“ Ďáblice, protože to znělo zajímavěji. Druhá verze mluví o „ďáblicích“ jako o místech, kde byla zrádná, bahnitá půda.
Trpín
Místo, kde se trpělo?
Vesnice Trpín zní jako místo plné smutku. Ve skutečnosti je to ale zase „vlastnické“ jméno. Patřilo to totiž muži, který se jmenoval Trpa. Takže žádné trápení, jen staročeský majitel s krátkým jménem.
Mrchojedy
Vesnice „pojídačů mrch“
Tento název patří do stejné kategorie jako Mrkvojedy (u Markvartic), nebo Hrdlořezy – jsou to takzvaná posměšná jména. Název označoval vesnici, jejíž obyvatelé byli sousedy obviňováni z toho, že „jedí mrchy“ (tedy uhynulá zvířata). Ve středověku šlo o častý způsob, jak sousední osady častovaly komunity, které považovaly za chudé nebo sociálně vyloučené. Jíst maso z padlého dobytka bylo vnímáno jako projev nejhlubší nouze a kulturního úpadku.
A malý bonus na závěr… Můj oblíbený Hloubětín… jenže on to nebyl vždy Hloubětín, ale Hloupětín…
Hloupětín (Hloubětín)
Jména hloupých na všech sloupých
Jméno vzniklo už ve středověku (první zmínka je z roku 1207) a označovalo „ves lidí Hloupětových“. Zakladatel se tedy jmenoval Hloupata. Ve staré češtině slovo „hloupý“ neznamenalo jen nízké IQ, ale spíše někoho prostého, nezkušeného nebo mladého. Jenže jak se jazyk vyvíjel, slovo „hloupý“ začalo být čím dál víc urážlivé. V roce 1907 se obyvatelé rozhodli pro oficiální změnu. Aby jméno neznělo úplně jinak, ale zbavilo se té ostudy, změnili jedno písmenko. Z „Hloup-“ se stalo „Hloub-“.
A takových názvů jsou stovky, některé jsou na dětském webu nepublikovatelné, protože znějí vulgárně. Ale základ jejich názvů nemá s vulgaritami nic společného.
Doufám, že se vám článek líbil. Můžete mi napsat, jaké podivné jméno jste kdy navštívili vy.
