Byl jednou jeden statek a na něm bydlel chudý statkář, jeho klisna Běla a její hříbě, koník Kopýtko. Běla byla celá bílá jako sníh, jenom hřívu měla šedou a Kopýtko měl hnědou srst i hřívu, bílá kopyta a bílou lysinku.

Jednou, když je statkář vypustil do výběhu, Kopýtko si řekl, že to půjde prozkoumat k jeskyni. Když se maminka nedívala, prolezl dírou v plotě a kráčel si to k jeskyni. Když tam přišel, byla už tma. Stál před jeskyní a uviděl, jak k němu letí světélka.

Byly to světlušky. Požádal je, jestli by mu neposvítily cestou do jeskyně. Světlušky řekly, že ano. Vešel do jeskyně. Šel kousek, než dorazili k rozcestí. Dvě cesty vedly vpravo a vlevo. Vydal se tou pravou.

Na stěnách našel malby od neandrtálců. Kopýtko si přečetl o tlupě, která se vydala na lov. Hledala tak dlouho, až za bažinou našla mamuta. Nástroji přesekali silný buk, ten spadl do bažiny. Přešli po něm až k mamutovi. Bažina nebyla hluboká jenom pro mamuta. Zahnali ho do bažiny, chytli se ho a on je vytáhl z bažiny. Tam ho zabili.

Kopýtko si pomyslel, jak mohli zabít někoho, kdo jim zachránil život? Šel dál, až najednou Kopýtko spadl do díry. Nevěděl, jak má vylézt ven. Světlušky mu řekly, at' si přisune balvan.

Jak k němu Kopýtko došel, uklouzl a jel po skluzavce dolů. Až dojel, objevila se před ním krásná krajina. Tráva zelená, velký vodopád, kde byla pitná voda, lesy, louky, stáje, prostě ráj.

Běžel ke stájím.V stájích byla diamantová sedla i uzdečky, nové boxy a plno krmení. Kopýtko zakopl o kámen a odřel se. Utíkal k vodopádům a jakmile se bolístka ponořila do vody, ihned se uzdravila. Vyšplhal po schodech, přivalil balvan a utíkal za maminkou.

Kopýtko jim vše vyprávěů a Běla i se  statkářem nemeškali a společně se vydali na cestu do toho ráje.Všichni si tam pak krásně žili.