U Přibyslavi na louce se jednou pásla kobyla, býk a další dobytek. Ještě s nimi byly pohádkové bytosti. Hlavně malí skřítci. Jejich největší přání bylo žít jako lidé. Pořád si říkali, že je to nespravedlivé, protože všichni lidé mají svůj byt a v něm mají nábytek. Dokonce i psi mají svůj příbytek. Chtěli bydlet s někým jiným nebo mít svůj příbytek a v něm nábytek.

Jednou se rozhodli, že si půjdou najít nějaký ten příbytek. Šli lesem i ulicemi, kde se prodávaly byliny, nebo kolem školy, kde se učili bystří žáci. Nic nenašli, a tak se vydali znovu do lesa. Cestou si skřítci natrhali nějaké ovoce, kdyby něco našli, tak aby měli zásoby. Když se setmělo a nic neměli, spali někde v lese jako vždycky. Večer si ještě vyprávěli příběhy a pak šli spát.

Hned brzy ráno vstali a hledali dál. Všude tam rostly houby a lesní plody, takže s potravou nebyl problém. Po nějaké době se jich zeptala veverka, jestli něco hledají a že jim poradí. O všem jí řekli a veverka jim řekla cestu, kudy se dostat k menší chaloupce, ale když jí řekli, že si chtějí udělat nábytek, tak jim nevěřila a zasmála se.

Šli tedy tou cestou, kterou jim poradila veverka. Po nějaké době místo našli. Čekali, že to bude větší, ale měli velkou radost, že něco našli. Pak se ale začali dohadovat. Bylo to kvůli tomu, že všichni chtěli bydlet v té chaloupce, ale byla moc malá. Pak je kobyla přerušila a řekla, že se budou střídat. Pak se ale hádali, kdo tam bude bydlet první.

Nakonec přestali a rozhodli se, že si postaví jiné příbytky. Jenže to skoro nikdo neuměl. Jen kobyla byla velmi šikovná, a tak se od ní začali učit. Nakonec si každý stavěl příbytek a kobyla vyráběla nábytek. Dva skřítci zase měli na starosti sbírání hub a ovoce.

Když šla jednou veverka okolo a viděla jejich vesničku, zůstala stát s otevřenou pusou. Vůbec jim předtím nevěřila a velmi ji překvapili. Pak se tam ubytovala i další zvířata z lesa a všichni byli spokojení. Přišlo jim to lepší, než mají lidé, a nikdo z lidí to místo nenašel, protože bylo schované hodně hluboko v lese.