Alíkovina

Pohádka o Alíkových prázdninách

vydáno  •  Pohádky o Alíkovi

Tato pohádka vypráví o letošních Alíkových prázdninách. Už se na ně moc těší (kdo by taky ne). Tak si pojďme přečíst, co Alík v mých představách prožije...

Pláž, © tomato

Je poslední den školy. Alík se nemůže dočkat, až se svým páníčkem odjede na celý týden k moři. Už se moc těší. Možná tam najde nějaké nové kamarády. Ale musí ještě vydržet posledních pár minut. Nic se nemůže pokazit, protože Alík dostal samé jedničky. Crrrrrr! Celá škola najednou vykřikne „hurá“ a všichni vyběhnou ven. Sotva Alík doběhne domů, páníček ho pohladí. Věci už mají sbalené, tak tramtaradá, můžeme jet. Páníček nastartoval auto a už jedou za dobrodružstvím.

Po osmi hodinách jízdy konečně dorazili k cíli. Sluníčko hřálo, racci křičeli a moře tiše šplouchalo.

Ubytovali se a Alík se šel podívat na moře. Strčil hlavu do moře a otevřel pusu údivem. Rychle vystrčil hlavu ven a nadechl se. Znovu se podíval do toho překrásného podmořského světa. Rybičky plavaly, prostě nádhera. Najednou tam vplula větší ryba a chystala se na jedno velké hejno oranžových rybiček. Ale Alík naštěstí zakročil. Ryba mu sama vplula do pusy. On ji vytáhl na břeh a vyplivl ji. Zeptal se jí: „Jestli ještě jednou budeš lovit ta krásná stvoření, co tam plavou, tak si mě nepřej!“ Samozřejmě ryba hned řekla, že se omlouvá a že už nikdy nebude lovit. Alík ji spokojeně strčil zpět a odešel se podívat, co dělá páníček.

Uběhly tři dny od příhody s neposlušnou rybou a páníček si zrovna hrál s Alíkem. Pak si lehl na lehátko a usnul. Alík se šel podívat do nedalekého háje palem. Nějaké opice začaly po Alíkovi házet kokosové ořechy. Jim asi něco chybí, pomyslel si Alík, když utíkal před salvou kokosových ořechů. Mezitím opice slezly z palmy a daly se do pronásledování Alíka.

Alík byl sice rychlejší, ale ony to tam líp znaly a nadběhly si na něj. Chytly ho. Svázaly mu všechny tlapky k sobě liánami a svolaly své společnice. Všechny měly něco v ruce. Buď klacky nebo kokosové ořechy, kterému už mu tak lezly na nervy. Už se napřahovaly, aby mu natloukly. Alík věděl, že to jsou jeho poslední okamžiky. Ale... Všechny opice se nějak začaly drbat. A kdosi mu začal trhat pouta.

Byl volný a nahlas se zeptal: „Kdo jste, kdo mě zachránil?“ Na nos mu stoupli nějací malilincí tvorečkové. Jeden byla blecha v nějakém obleku. Druhý byla myš. Taky v nějakém divném obleku. Pozdravily ho a řekly mu, že jsou generálky Bleška a Myška. Alík jim poděkoval a skamarádil se s nimi. Byl rád, že si našel nové kamarády. No teda kamarádky. Rozloučil se nimi a šel za páníčkem.

V neděli se naposledy čvachtali v teplém moři. Alík na všechno vzpomínal. Na dobrodružství s rybičkami a samozřejmě na Blešku a Myšku. A taky na příjemný spánek ve své přenosné boudičce ve stínku. Auto měli naložené. Ale najednou Alík spadl do vody, asi ho strhl vír. Páníček se mohutnou šipkou vrhl pod hladinu za svým milovaným pejskem. Hned ho tahal na břeh. Alík otevřel oči a zíral do modrých očí svého pána. Olízl ho a usmál se psím úsměvem, kterým se usmívají psi, když jim někdo zachrání život.

Na to všechno teď Alík vzpomíná. To byl ale krásný týden plný dobrodružství a nebezpečí. Protáhl se a spokojeně začal klimbat. Probudil se brzy ráno a skočil páníčkovi do postele. Olízal mu radostí tvář, otřel se o něj a šel se projít ven na zahradu.

Zazvonil zvonec a pohádky o prázdninách je konec.

Doufám, že se vám pohádka líbila. Alíku, doufám, že tobě taky.

Autor: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 20. července v 8:38.
tomato v něm napsal:

Všem moc děkuji.$>
Alík: To jsem tam sice nenapsal, ale pak už jedla jen a jen ryby z konzervy:-D:-D

Příspěvek z 19. července v 19:08.
tomášektom v něm napsal:

Moc pěkné, povedlo se. ;-):->

Příspěvek z 19. července v 0:15.
Alík v něm napsal:

Fajn příběh. ok
Zajímalo by mě, jak dopadla ta dravá ryba... jestli se z ní stala vegateriánka, nebo jen počkala, až nebude pod psím dozorem... :-)