Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pohádka o chytré kočce Elišce

    vydáno  •  Pohádky · Zvířata

    Chci vám vyprávět svůj příběh o chytré kočce, která dokázala udělat své milované holčičce radost. Tak si udělejte pohodlí a čtěte.

    Kočka , © notička1999

    Byli jednou jedni rodiče, kteří měli tři děti – tříletá dvojčata Martina a Marka a školačku Aničku. Byli spokojeni a bydleli na sídlišti v paneláku, ale nemohli tam chovat zvířata a Aničku mrzelo, že nemůže mít vlastní kočičku, kterou moc chtěla. Anička taky kočičky ráda vyráběla, ale v jejich městě bohužel nebyl žádný keramický kroužek. Až jednoho dne se jejich život změnil. Tatínek si musel najít jinou práci a rodina se kvůli ní musela přestěhovat do jiného města.

    Kolega z práce se uvolil, že mají v domě patro k pronájmu a mohou se tam nastěhovat. Tatínek byl za nabídku moc vděčný, takže si všichni sbalili věci a stěhovací vůz jim je o víkendu převezl do nového domova. Všem se tam líbilo, tatínek si v nové práci brzy zvykl a všichni na něj byli moc milí, ale Aničce se stýskalo po kamarádech. Vyráběla sice dál kočky i jiná zvířátka, ale i přesto byla pořád smutná. Až jednou se kolem jejich plotu začala procházet mourovatá kočka. Anička si jí všimla a šla se na ni podívat. Kočička dál mňoukala a koukala na Aničku prosebnýma očima. „Ty chceš mlíčko, viď?“ zeptala se Anička. Dál se na sebe dívaly a Anička tedy došla pro misku mléka. Kočička ho vypila a olízla si fousky. „Chutnalo ti? Tak můžeš chodit každý den, stejně tu jsem sama a stýská se mi tu,“ nabídla Anička a ještě pohladila novou kamarádku na rozloučenou.

    Od té doby chodila kočička k plotu den co den, stala se Aniččinou přítelkyní a Anička ji pojmenovala Eliška. Rodiče si toho všimli a dovolili Aničce, aby se Eliška nastěhovala k nim domů. Eliška se tak stala milovanou členkou jejich rodiny. Až jednou se ztratila. Anička běhala všude a volala ji, ale kamarádku nenašla. Až navečer, když už to chtěla vzdát, uslyšela za jedním starým domem tiché zamňoukání. Vydala se tím směrem a zahlédla Eliščin ocásek pelášit pryč. Vyběhla za ním a vtrhla do domu, kde seděli nějací lidé a starší žena. „Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla,“ omlouvala se Anička. „To nevadí, nic se neděje. Já jsem paní učitelka a vyrábíme tu sošky z keramické hlíny. Jestli chceš, můžeš si taky nějakou vyrobit.“ „To bych moc ráda,“ řekla Anička a hned se pustila do práce. A do konce hodiny vyrobila sošku kočky, která vypadala úplně jako Eliška. „Je moc krásná, vystavím ji za výlohou,“ chválila sošku paní učitelka.

    A tak Anička v novém domově našla, co chtěla – možnost tvořit a nejlepší kamarádku, kočku Elišku, která za to všechno vlastně mohla. Nebýt jí, kdo ví, jak by to dopadlo.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (8)

    Příspěvek z 19. října v 10:27.
    Hogo v něm napsal:

    To myslím že nejde, MM říkal, že to musí dodělat:->;-)

    Příspěvek z 19. října v 8:47, upravený vzápětí.
    Kubík111 v něm napsal:

    nechápu lidi, co dávají všude palec dolůko jen si hrají, že jsou nejlepší asi nebo co? Že?
    Tak ten, kdo dává ty palce dolů ať se přizná a vysvětlí to! 8-o:-o urychleně, nebo napíšu správcům ať zjistí, kdo to tam dal:-D to jde!!!
    Varuji vás!
    Chápu, že se příběh třeba někomu nelíbí, nebo má jiný názor ale podle mě ty ko palce dolu ani s tím nesouvisí. Prostě ho jen baví dávat všude ko... Nic víc, nic míň...

    Příspěvek z 18. října ve 20:01.
    Alpina v něm napsal:

    Hm někoho napadlo všude dát palec dolů.:-D
    A proto já dám zase všude palec nahoru.
    Jinak pěkný příběh, ale mohl by být delší:->