Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pohádka o dvou koťátkách, letním táboře a dopisu domů

    vydáno  •  pohádky

    Byli jste někdy na letním táboře? Psali jste domů dopis? Dostali jste odpověď? I naše koťátka jela na letní tábor! A jak vypadal jejich dopis domů a jaké s ním měla koťátka problémy, to už si přečtěte v mé pohádce!

    Micinka a Mourek píšou dopis domů z letního tábora, © Sysinka

    Byla jednou jedna kočička, která se jmenovala Micinka. Protože bylo léto, jela s bratříčkem Mourkem na letní tábor. Koťátka zrovna vyšla z první třídy a na tábor se moc těšila. „Najdeme si spoustu nových kamarádů, budeme si hrát, povídat a...“ bavila se celou cestu vlakem až do konečné stanice. To už přijela na tábor.

    Na táboře si kočičky užívaly spousty radovánek a veselí – chodily s dětmi na procházky, koupaly se v bazénu (což jim chvíli dělalo problém, neboť kočičky nemají rády vodu), hledaly houby v lese nebo jen tak s ostatními hrály hry v tábořišti.

    Jednou však nastal okamžik, kdy táborová vedoucí řekla všem dětem, ale také zvířátkům (mezi něž patřila i naše Micinka a Mourek), aby napsaly domů dopis nebo pohlednici. Že tím udělají rodičům radost a že si samy procvičí krasopis.

    Všichni začali psát, jen Micinka s Mourkem seděli nad prázdným papírem a povídali si mezi sebou o tom, jak škaredě píšou a že to, co napíšou, jejich rodiče určitě nerozluští. Když tak naprázdno seděli nad bílým papírem v sešitku už dobrou půlhodinu, přišla k nim vedoucí a začala se jich vyptávat, proč nepíšou.

    Kočičky jí začaly vyprávět, jak ve škole dostávaly pětky za to, že jejich paní učitelka nepřečetla, co píšou do diktátu, ačkoliv to měly dobře, a že nechtějí rodičům přidělávat starosti tím, že se doposud nenaučily hezky psát, aby jim nenadávali.

    „Ale prosím vás, koťátka zlatá, to víte, že to po vás rodiče přečtou, vždyť jsou to také kočky,“ řekla paní vedoucí a usmála se, ale kočičky nechápaly. „Jak to myslíte, paní vedoucí?“ „No, přece se odjakživa říká, že škrábeš jako kocour, ne?“ V tu chvíli se na sebe koťátka podívala a začala psát.

    Jejich písmo nebylo příliš úhledné, ale jelikož byl dopis plný černobílých obrázků, které škrabopis doplňovaly, i paní vedoucí pochopila, co tam koťátka napsala. Všechny děti, ale i Micinku s Mourkem, pochválila, a společně šli dopisy hodit do poštovní schránky.

    Za pár dní přišly odpovědi. Jakou měly děti a zvířátka radost, když zjistily, že jejich rodiče dopisy četli a že dokonce i poslali odpovědi. A co Micinka s Mourkem? I oni dostali dopisy od maminky kočky a tatínka kocoura... A víte co? Jejich písmo bylo ještě víc neúhledné než od našich koťátek.

    Micinka a Mourek byli v tu chvíli nejšťastnější malé kočky na celém světě. A i když ani paní vedoucí, ani dětští kamarádi nepřečetli, co jim rodiče napsali (ačkoliv to všem s úsměvem a radostí kočičky ukazovaly), Micince ani Mourkovi to nevadilo.

    Zvýšilo jim to sebevědomí a začali se těšit do druhé třídy. Už se nebáli psát své úvahy na papír a začali se hodně těšit až skončí prázdniny a oni půjdou společně se svými dětskými kamarády do školy. A co víc? Začali rádi psát! A přestali se bát toho, že to po nich nikdo nepřečte.

    Hlasovat mohou pouze přihlášení.

    A co vy? Píšete úhledně, nebo škrábete jako kočky?

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 21. ledna v 17:44.
    Vinnetou v něm napsala:

    Moc hezký článek, 5 tlapek

    Příspěvek z 21. ledna v 11:21, upravený po 8 minutách.
    Sysinka v něm napsala:

    Já píšu velkými písmeny jako dítě na prvním stupni (to mi říká babička ☺️ - přesněji říká v první třídě, abych byla přesná).:-c:-c:-c

    Příspěvek z 21. ledna v 11:17.
    majdula2000 v něm napsala:

    Já umím psát až tak, že mamka říká, že je to jako od tiskárny. :-D Ale většinou píšu řekněme normálně, jako že je to v pohodě čitelné, ale rozhodně ne upe dokonalé, protože na to není čas. O:-)