Všichni princové se okamžitě nabídli, že půjdou královnu hledat. Král ale o tom nechtěl ani slyšet, potřeboval, aby zůstal doma někdo, kdo po něm případně převezme vládu. Starší bratři přesvědčili krále, aby pustil je, a tak nejmladší Matěj zůstal doma a jeho bratři se vydali na cestu.

Šli a šli, až došli k rozcestí, ze kterého se dalo jít třemi různými cestami. Tak se usnesli, že se jeden dá vpravo, druhý vlevo, a prostřední cestou nepůjde žádný. Vojta šel a u cesty potkal starou babičku, která ho prosila: „Mládenče, dej mi prosím trochu jídla.“ Vojta jí ulomil kousek chleba. „Ještě,“ zaprosila babička. „Už nemám, nezbylo by mi na snídani,“ omluvil se Vojta. Babička se s ním rozloučila s on pokračoval v cestě. Po nějaké době došel do města, kde se seznámil v jedné hospodě s dcerou hostinského, zamiloval se do ní a řekl si: „Už mám svou nevěstu, nepotřebuji už nikam chodit, napíšu domů a zůstanu tady.“ A jak řekl, tak udělal.

Kuba zase na své cestě potkal dědečka. „Chlapče, dal bys mi prosím kousek chleba?“ Kuba mu kousek dal a on zaprosil: „Ten chleba je tak dobrý, nemáš ještě?“ A Kuba odpověděl: „Už mám i pro sebe málo, musím šetřit.“ Rozloučili se a Kuba pokračoval. Došel až do města, kde zrovna chtěli dát princeznu drakovi. Ptal se: „A proč ji k němu vedete? To se ještě nenašel nikdo, kdo by toho draka zabil a princeznu vysvobodil?“ „Je to příliš nebezpečné,“ varoval král. Ale Kuba si nedal říct. Počkal, až princeznu přivedou před jeskyni, schoval se nad ni, a když drak vylézal ven, usekl mu zezadu mečem hlavu. Všichni byli překvapeni jeho odvahou a nápaditostí a král mu nabídl stát se princezniným manželem. Princ se vrátil s princeznou domů, spojil tak obě království a byl spokojen.

Jenže pořád všem chyběla královna a králi nejvíc. Nejmladší Matěj se tedy také rozhodl zkusit štěstí a najít svou matku. Také došel na rozcestí a vydal se prostřední cestou, kterou ještě nikdo z jeho bratrů nešel. Na cestě potkal malého chlapce, který ho požádal o něco k jídlu. Matěj mu dal celý svůj batůžek s jídlem a chlapec povídá: „Vím, proč jsi tu. Hledáš svou matku a já vím, kde bys ji mohl najít. Čaroděj ji vězní na svém hradě kvůli kletbě, kterou na ni uvrhl, protože si ho nechtěla vzít za může. Jdi po této cestě, přejdi hory a řeku, a tam už uvidíš černý zámek, ve kterém čaroděj bydlí.“

Matěj poděkoval za radu, rozloučil se a šel. Přešel hory, přebrodil řeku, ale už se stmívalo a on nevěděl, kde přespat. Naštěstí ale narazil na malou chaloupku v lese. Otevřít mu přišla stará babička. Nabídla mu nocleh, dala najíst a u večeře se ptala, co ho přivádí. Matěj jí vše řekl a babička mu povídala: „Čaroděj je nebezpečný a já ti můžu poradit, jak ho porazit. Dám ti kouzelný prášek, kterým jej uspíš. Až usne, otevřeš dveře za jídelním stolem a půjdeš dal a dál. Jsou tam tři brány, kterými ovšem projde jenom ten nejstatečnější, kdo neprojde, ten zemře. Na konci je tvoje matka vězněna a vrátíš se s ní domů, ale musíš to stihnout, než se čaroděj vzbudí.“

Matěj vyrazil hned brzy ráno a večer došel k zámku. Čaroděj mu došel otevřít. „Proč jsi přišel? Tady nemáš co hledat.“ Matěj povídá: „Zabloudil jsem a mám žízeň a hlad, dal byste mi prosím něco k jídlu?“ Čaroděj se zamyslel: „Dobře, ale ráno hned půjdeš dál, rozumíš?“ Matěj to slíbil a vzápětí ho čaroděj uvedl k svému stolu. Bylo tam prostřeno pro dva. Matěj se pustil do jídla, a když čaroděj na chvíli odešel, nasypal spací prášek do jeho sklenice. Po večeři počkal, až čaroděj usne, a vydal se ke dveřím. Otevřel je a šel, až došel k první bráně. Vedla do pekla. Když do ní vstoupil, shlukli se kolem něj čerti a začali se hašteřit: „Tenhle kluk nemá u nás v knize žádný záznam, budeme ho muset pustit dál, i když se nám teda nechce.“ A tak Matěj došel k druhé bráně, která vedla do nebe. Svatý Petr se na něho podíval a říká mu: „Jsi dobrý člověk a máš opravdu dobré srdce, ale k nám do Nebe přicházejí až duše po smrti. Musíš jít dál.“ Matěj tedy šel a došel až k zrcadlu. Zrcadlo na něj promluvilo: „S jak čistým úmyslem přicházíš?“ Matěj povídá: „Jdu sem zachránit svou matku před zlem, protože nám všem moc chybí.“ Vtom se sklo rozbilo, maminka se rozběhla k synovi a děkovala mu za záchranu. Matěj ji chytil za ruku a rozběhl se s ní zpět, ven ze zámku.

Už, už byli venku, když v tom momentě se čaroděj vzbudil a namířil na ně svou hůlku: „Věřil jsem ti a tys zklamal, šel jsi jen na jídlo a tys mi ukradl mou vyvolenou.“ Matěj vytáhl meč a začal odříkávat modlitbu za sebe i maminku. Sotva ji dopověděl, jeho meč se rozzářil zlatým světlem. Namířil ho na čaroděje a meč ho spálil na popel. Matěj se s maminkou vrátil domů, později se oženil a všichni šťastně žili až do smrti.