„Bůh je láska“ – kdo z lidí, kteří alespoň znají křesťany či dějiny (např. Jana Husa), tuto větu nikdy neslyšel? Jenže naše zkušenost vzbuzuje dojem, že, pokud vůbec, ne vždy tomu tak je. V dějinách je to možná vidět ještě víc: Husité, křižáci, kněží, papežové, císaři... Oni klidně ve jménu Boha zabíjeli, kradli, ničili a bohatli. Co je to za křesťany? Podle mě by v dnešní době většina těchto lidí ani nebyli věřící. Ve středověku totiž bylo normální věřit a představitelé církve byli jedni z nejbohatších. Obyčejní lidé možná ano, ti mohli věřit upřímně, ale z viditelných vůdců jich asi bylo, žel, celkem málo.
Dalo by se říci, že téměř všechno zlo se děje a dělo kvůli moci a majetku – prostě kvůli penězům. Peníze jsou v zásadě dobrý prostředek, který ale může vést ke zlu.
Zlo – co to vlastně je? Kde se vzalo? A proč někdy umírají tak mladí a nevinní lidé (nebo zvířata)?
Tyto otázky jsou zásadní, ale není snadné na ně odpovědět. Zlo znamená něco špatného, každý člověk ho také někdy působí, i vy, i já – Bible tomuto zlu říká hřích.
Kde se vzalo? Stvořil ho snad Bůh?
Snad ještě před stvořením světa byl jeden vážený a krásný anděl. Jenže při své kráse a důležitosti zpyšněl a začal se považovat za důležitějšího a lepšího, než je sám Bůh. Nikdo však není lepší či důležitější, krásnější nebo moudřejší, než Bůh! Pokud si to někdo myslí, rouhá se (tj. druh hříchu). Pán Bůh toho anděla s jeho přívrženci svrhl z nebe. Ten anděl je teď ďábel – to on, a ne Bůh, může za zlo.
Dobře, ale jak se zlo dostalo na Zem?
V ráji ďábel jako mluvící had pokoušel Evu, ať ochutná jediné Bohem zakázané ovoce. Eva nakonec podlehla a dala sousto i Adamovi. Mohli si vybrat nejíst, ale jedli – mohli si vybrat dobro, ale vybrali si zlo. Hned jejich syn zavraždil druhého jejich syna a pak už to šlo od desíti k pěti.
Zní to, jako by za zlo zde, na Zemi, byli odpovědní jen první lidé. Co si počneme my?
Vlastně jde o to, že ve skutečnosti zdaleka nikdo z lidí není ani nebyl nevinný. Vždyť copak může někdo říct: „Nikdy jsem nic špatného neudělal, ani jsem špatně nepřemýšlel. Já jsem bez hříchu“? Ne, nemůže... ...tedy Jeden může – Ježíš, Boží Syn.
Proč je to ale tak složité? Když Bůh může vše, proč nechal lidi, ať si zvolí zlo?
Pán Bůh nechtěl, ať lidé hřeší, ale nechtěl ani, abychom byli jen jako loutky – dal nám svobodu. Zlo je tu kvůli nám, ne kvůli Bohu.
Hmm, ale co zlo, které moc nikdo neovlivní, třeba povodně, požáry, zemětřesení?
Tam je to ještě složitější – nemáme nad tím kontrolu, může to ubližovat, hodně ubližovat. Tak prostě funguje Země a někdy se to, žel, stane. Každopádně Bůh to nepůsobí.
Dá se něco dělat? Určitě ano! Celý svět nezměníme – sebe můžeme. Nebo tedy hlavně směr svého života, protože i kdybychom se snažili sebevíc, prostě nedokážeme napravit své hříchy a zbavit se jich všech. Úplně napravit a proměnit, změnit se totiž nemůžeme sami, to nás změnit může jen Pán Ježíš, když Mu to dovolíme. Pán Bůh totiž zhruba před pěti tisíci lety ze všech lidí speciálně vyvolil izraelský národ, aby jej chránil, staral se o něj a byl s ním. Také jim dal Desatero – Zákon. Když některý příkaz porušili, museli Mu obětovat různé oběti za svůj hřích, asi nejvíce beránky. Avšak potom přišel Pán Ježíš, který kázal a uzdravoval. Jenomže izraelským vůdcům, kněžím, znalcům Zákona a farizeům se nelíbilo, že by měl opravdu být Boží Syn. Proto byl Izraelci ukřižován. Jako Boží Syn nemusel být odsouzen, nebo úplně jednoduše mohl sestoupit z kříže, ale On se obětoval kvůli nim i kvůli nám.
Židé měli Desatero a spousty dalších příkazů a nařízení, ale bez nových šancí to nikdo není schopný vše dodržet. Proto je , že odpuštění a Evangelium Ježíšova ukřižování i vzkříšení platí pro všechny lidi po celém světě, bez výjimky! Kdokoli může být součástí Ježíšova lidu.
On se stal tím nejlepším obětním Beránkem!
A jestli odpouští, proč vlastně máme o odpuštění prosit?
Pán Ježíš toho pro nás udělal hodně a odpuštění nám nabízí, ale my se musíme pokořit a opravdu uznat, že jsme sami od sebe špatní, že být dobří sami nedokážeme. Na druhou stranu, víra ale vůbec není jen nějaká berlička pro slabé!
Od Boha nás, věřící, nic nemůže odtrhnout.
Nakonec, Pán Ježíš se za nás obětoval na kříži, avšak ; vzal na sebe naše hříchy, naše zlo, ale On sám byl bez ; stal se člověkem, ale je . Pán Ježíš byl vzkříšen. Proto jako křesťan mohu směle říct: „Ať už se děje či stane cokoli, nemusím mít strach, se kterým bych nevěděl, co si počít – ani ze smrti.“
Při psaní mě mimo jiné inspirovalo toto video. Pokud chcete, můžete se podívat:
) tak bych to chtěla shrnout z mého pohledu (je to dost podobné a trochu jinak napsané
)
) Námitky typu: V Boha musíš věřit, potom bude skutečný, jsou... hloupé. Bude skutečný ve Vaší mysli, ne v realitě. Nějaký Bůh je možná dobrý, když vám syna odvádějí do války, nebo když trpíte nevyléčitelnou a dost možná smrtelnou nemocí, protože se máte ke komu modlit, a budete tak mít alespoň nějakou naději a někoho, na koho se můžete obrátit, což však nemění nic na tom, že to celé nedává smysl. Nikomu jeho víru neberu, jen mi přijde to, že někdo kdysi v Izraeli přišel s tím, že existuje někdo, kdo všechny lidi vidí, stará se o jejich dobro, trestá je, když dobří nejsou, prakticky si vymyslel nějakou entitu, ke které se teď bez jakéhokoliv logického důvodu modlí miliony lidí, jako... přinejmenším nepochopitelné a zvláštní.
