Jednoho dne, když jsme už byli doma, mi zvonil telefon. Byl to můj učitel. Řekl mi: "Mohla bys mi, prosím, přijít pomoct do školy zdobit třídu a razítkovat sešity? Vždyť ty víš, jak to mám s tím kolenem..." Odpověděla jsem, že přijdu.

Druhý den ráno jsem šla do školy. Nosila jsem knihy, sešity, zdobila třídu, razítkovala, uklízela a vůbec mi to nevadilo, protože s panem učitelem je legrace.

Velmi se mi líbily tašky na pantofle pro prvňáčky - byly v tom pastelky, tužky, vodovky, tempery, ořezávátko a všechno možné. Najednou jsem se zasnila: "Kdyby jeden pytlík zbyl, tak by mi ho možná pan učitel dal." A také že se stalo.

Pan učitel vešel do kabinetu a v ruce měl pytlík, který zbyl. Podal mi ho a řekl mi, že ho radši škola objednala navíc, kdyby přišel do školy někdo nový. Nikdo nepřišel a tak mi ho pan učitel dal za mou pomoc.