Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pomáhat zvířatům je špatné?

    vydáno  •  Příroda · Zvířata · Čtenáři píší Alíkoviny · Mazlíčci

    Ilustrační foto, © AP

    S přibývajícím věkem jsem však měla zkušenosti větší a někdy v sedmi letech jsem si začala zjišťovat hodně informací o zvířatech. Ale protože jsem nevěděla, kde najít, co může jíst beruška, čmelák, nějaký brouček, kterého jsem ani neuměla pojmenovat, stejně jsem hodně věcí odhadovala.

    To jsme na chatě měli takový ten malý nafukovací bazének. Hory jsou hory a tak není divu, že v bazénu každý den plavalo několik jedinců hmyzu. Byla jsem taková námořní hlídka. Nebylo to jednoduché, musela jsem sehnat dostatek klacků a listů na sestavení nosítka. Pomocí dalších klacíků a lístečků jsem z bazénu vyndávala mouchy, čmeláky, brouky všeho druhu a také mnou milovaná slunéčka sedmitečná (berušky).

    Na nosítkách jsem je odnesla stranou a pomocí tenkých klacíků nebo stébel trávy jsem jim dělala masáž srdce. Světe div se, ale oni to rozdýchali! Mouchy jsem nechávala vyhřívat se na sluníčku, čmeláky jsem nosila do různých útulných květů a ostatní utopence jsem nechávala ležet na lístku. Často jsem jim stavila různé domky.

    Je jasné, že ne vždy jsem zvířátka ošetřila včas. Někdy už jsem je vytáhla zcela bez známek života (pravděpodobně í díky mé péči) a tak jsem jim z natrhaných "plodin" připomínajících lusky s hráškem vytvořila rakev. Ten lusk byl většinou skvěle velký na nějakého toho broučka a tak to bylo přímo dokonalé. Rakev už jsem jen převázala trávou, zahrabala na cestu, položila na to místo kámen a na kámen jsem dala květiny. Smutné bylo, že když jsem se pak pod kámen jednou koukla, nic tam nebylo. 

    Byla jsem pečlivá doktorka, dokonce jsem po přemlouvání rodičů nechávala čmeláky zavřené v jedné místnosti, kde se mohli prolétnout. Ráno jsem je vždy pustila ven na svobodu. Někdy jsem si své svěřence natolik oblíbila, že jsem při jejich odchodu z "nemocnice" upustila slzičku.

    Ale abych nevypadala jako naprostý andílek, tak všechno ostatní jsem v bazénku utopila. Například vosy jsem přimáčkla na dno bazénu, dokud se nepřestaly hýbat. Kdo by také chtěl mít okolo chalupy samé vosy, že?

    Jednou další z mých záchranných akcí bylo zachraňování šneků zahradních. Těch je všude dost a tak jsem na balkoně měla hotovou sbírku. Všichni měli jméno a ti nejoblíbenější (asi 20 z 30) měli své jméno napsané na ulitě. Bylo to boží, dokud jsem neměla průšvih z toho, že je balkon celý špinavý a že po okně v kuchyni nám leze šnek.

    No, všechny šneky až na dva jsem musela odstěhovat. Dva zbývající jsem si po dalším přemlouvání nechala ve sklenici doma. Jeden šnek mi ale, i přes skvělou péči, utekl nebo se prostě ztratil. Dodnes nevím, jestli není někde za skříní. 

    Pak jsem "potají" šneky měnila za jiné šneky - za ty, kteří měli prasklou ulitu. Doma jsem jim dala pořádnou porci zeleniny (většinou tu zeleninu, kterou jsem nesnědla ve škole) a hlavně jsem jim dávala sépiovou kost, skořápku od vajíčka, bílou křídu a mouku na uzdravení ulity. A když se ulita uzdravila, zapsala jsem si jméno šnečka a pustila ho do přírody. Takhle jsem jich uzdravila přesně 12.

    Pak jsem musela šneka propustit a opět šneky vídat jen venku. No a pak přišel malinký šneček africký (achatina iredalei), u kterého jsem musela slíbit, že se o něho budu starat co nejlépe, aby mi vydržel dlouho. Jinak už nikdy žádné zvíře.

    Jenže můj šneček se mi po roce přestal líbit - přestal jíst a za celý rok vyrostl asi o dva centimetry. Tak jsem ho musela dát na chvilku k babičce na chatu. Ta ho ale převozem kufru zničila a než jsem si ho vzala zpět, šnek už byl v popelnici. Další zvíře už mi nebylo dovoleno.

    No, já jsem se vlastně ani neptala. Neměla jsem odvahu. Ale co jsem měla dělat, když se mi v pokoji objevila čtyři malá terária, plno krabic a dalších věcí určených k chovu zvířat? Postupně jsem začala sbírat šneky, toulavé kočky a tak. To samozřejmě utajit nejde a tak jsem musela vysvětlovat, že to je jen pro záchranu místních zvířat.

    Jelikož už bydlíme v domečku se zahradou a ne v malém bytě, tak jsem si toto mohla dovolit. Pár zvířat bylo doma v pokoji, zbytek byl v naznačeném území před mým oknem na zahradě. O každém druhu jsem si našla přesné informace - potravu, životní prostředí, potřeby.

    Všechna zvířata přežívala, na žádném z nich nebyla vidět žádná ztráta. Spíše naopak. Kočky spokojeně mlaskaly, učily se nové zvyky, šneci měli krásnou zdravou ulitu a dokonce, když jsem uznala za vhodné, se i rozmnožovali. To se však stalo jen čtyřikrát, pak jsem přestala, protože u posledního vrhu jsem přestala mít přehled o všech šnečkách. Pak se ještě jednou rozmnožili bez mého vědomí. Bála jsem se, ale naštěstí to byl jeden zdravý šnečoun!

    Byla bych sama se sebou spokojená ještě dnes, jenže to mi překazila má kamarádka, které jsem o svém "útulku" řekla. Hrozně se divila, že jsem si to vlastně dovolila. Vynadala mi, že nemůžu vědět, zda toulající se živočichové, někoho nejsou.

    Tady běhá víc koček než lidí a nikdo se po nich neshání. Dokonce si tady všichni kočky vyměňují a prostě jsou všechny všech. A když jsem je nikdy neměla zavřené, když měli přístup na ulici a příležitost k útěku, tak si nemyslím, že bych udělala něco tak hrozného. A že by někdo doma choval šneky zahradní? To si nemyslím, navíc jich tady také je dost a stejně většině zahrádkářům šneci vadí.

    Další připomínka od kamarádky byla, že zvířatům ubližuji. Že je chovám v zajetí a že by se stokrát lépe měla ve volné přírodě. Jasně, šneci se mají určitě líp, když jsou venku, kde mnohdy nemají vápník pro zdravou ulitu, kde jim denně hrozí nebezpečí zašlápnutí, přejetí autem nebo jiné, leckdy smrtící, nehody. A kočky jsou vlastně stále ve stejném prostředí. Jen, když byla zima, jsem je brala dovnitř. A ještě jeden rozdíl - kočky u nás dostávaly více jídla (nejspíše zdravého), kontrolovala jsem jim kožíšek, aby neměly blešky a skoro každý den až na výjimky jsem s nimi chodila na procházky a hrála jsem si s nimi až tři hodiny denně. Ale do ničeho jsem je nenutila, bylo to na nich.

    Zvířata jsem přesto na přání kamarádky vypustila ven a jen smutně kroutím hlavou, když vidím vyhublé kočky na ulici nebo přejeté šneky na silnici.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (25)

    Příspěvek z 25. července 2014 v 17:16.
    Coltrane v něm napsala:

    myška

    Já jednou šla domů z autobusu a všimla si jedné malé bílé myšky která tam jentak běhala po silnici , málem ji přejel traktor a tak jsem si řekla tebe tady nenechám.....
    a vzala si ji do skleničky.......domů
    ale bohužel po 2 měsících umřela protože byla stará...272727272727
    jmenovala se Blažena1010101010
    ale pořád lepší když umřela doma v teple než aby ji přejel nějákej traktor....
    nemyslíte??

    Příspěvek z 10. července 2014 ve 21:56.
    verik2002 v něm napsala:

    Reakce na annakarel:

    správně. já jsem chtěla šnečka :-) jsi hodná že se o zvířata staráš

    Příspěvek z 28. května 2014 v 18:51.
    kormidelnica v něm napsala:

    SUPER

    Mně se jednou podařilo najít chyceného kosa, ale domů jsem si ho nebrala. Jenom jsem ho vystříhala z vlasce, ve kterém byl zamotaný (mám o tom tady článek) a dodnes mě to štve, že jistě nevím, kdo to nastražil, nebo by se divil, jak bych ho seřvala, že si dovoluje něco takového udělat12.

    A ta tvoje ´´´kamarádka´´´ je taky pěkná trůba. Nemělas ju poslůchat. Ale jinak podporuju zachraňování zvířat a nesnáším, když je někdo trápí.

    ALE SUPERRRRRR!!!!!!!!!!!!212574441616212526212625