V tomto slohu si řekneme, komu a za jakých podmínek pomoct druhým s taškami. Protože tato altruistická činnost se stává čím dál tím těžší s narůstající nedůvěřivostí seniorů, ale i jiných lidí a nárůstu počtu feministek.

Nejdříve si řekneme, komu bychom pomáhat neměli. Neměli bychom pomoct tomu, kdo o naši pomoc nestojí, protože by to bylo obtěžování. To zjistíme tak, že se zeptáme. V jistých situacích může být i samotná otázka obtěžování, a proto musíme důkladně zvážit, koho se zeptáme. Neměli bychom se ptát například lidí, kteří nemají těžké tašky nebo pokud se jedná o hezké mladé ženy, protože by si mohli myslet, že s nimi něco chceme mít. Také není vhodné se ptát mladých mužů, protože bychom „pohřbili“ jejich sebevědomí. 

Jak těžké by měli být tašky osoby, které chceme pomoct? Odpověď na tuto otázku je čistě individuální. Záleží to na stáří dané osoby, a proto je důležité dobře odhadnout věk osoby, které chceme pomoct. Jisté ale je, že pokud má žena velmi těžké tašky, že se při každém desátém kroku musí zastavit, aby si odpočinula, tak je na místě jí pomoct. 

Komu bychom tedy měli pomoct? Měli bychom pomáhat s taškami starším ženám a ženám, které je mají opravdu těžké. Také je vhodné pomoci všem důchodcům a zdravotně postiženým lidem. Na závěr bych chtěl říct, že pomáhání s taškami je velmi náročná disciplína, která vyžaduje jak dovednosti fyzické, tak i duševní, a proto bychom tuto dovednosti měli trénovat už od útlého mládí, abychom na tuto problematiku byli připraveni.