Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Poprvé sama přes noc – plnoletá a vyděšená

    vydáno

    Jaké to je, být v osmnácti letech poprvé sama doma, když se bojíte i vlastního stínu?

    Měsíc v úplňku, © Pralinka2

    Skoro každý už někdy byl sám doma přes den, ale já nikdy nebyla sama doma přes noc. V osmnácti letech to byl divný zážitek. Abyste měli představu, jsem člověk bázlivý. Bojím se tmy, bojím se každého divného zvuku. Na horory nekoukám, protože se bojím ještě dost dlouho poté. Navíc nemám ráda samotu. Už jsem byla přes noc bez rodičů, ale vždycky u mě někdo spal, kamarádka a později přítel, nebo byli doma moji dva bratři, kteří sice jsou o deset let mladší, ale je to společnost. A najednou nic.

    Můj otčím každoročně slaví své narozeniny na chatě, kde s mamkou a jejich kamarády tráví celý víkend. Normálně hlídám bratry já, ale tentokrát si je k sobě vzala babička i s bratránky. Protože jsem o celou dekádu starší než ostatní, neúčastnila jsem se přespávačky a zůstala sama doma. Vůbec mi nedošlo, že to bude poprvé.

    Z počátku bylo všechno v pořádku. Povídala jsem si s kamarády přes Teamspeak a dělali jsme blbosti, ale kolem jedenácté jsem se odebrala do sprchy a tam se mi vybavilo všech pět hororů, které jsem viděla – Kruh, Kruh, Annabelle, Scary Movie a Kruh 2. Pět a počítám i Scary Movie a Kruh dvakrát, tolikrát jsem ho viděla. Nakonec jsem se úplně vyděšená dokopala zpátky do pokoje, kde jsem si zase zalezla za počítač a povídala si s kamarádem. Poprvé po bůhví kolika letech jsem spala s lampičkou.

    Druhý den jsem se ráno vzbudila a vesele začala připravovat oběd. Měl ke mně přijít přítel. Bylo to kolem čtvrté odpoledne, když jsem začala dělat hlouposti. Schovala jsem se u bratrů v pokoji a nevydávala ani hlásku. Můj bráška má poněkud děsivou hračku. Říkáme jí Hajánek a je to takový plyšák, co přehrává písničky. Když jsem se schovávala, zavadila jsem o něj a on začal hrát. A hrál. A hrál. Nakonec jsem ho odnesla k sobě, kde jsem čekala, až dohraje. Když konečně dohrál, vzala jsem ho, že ho odnesu, ale začal hrát znovu. To už jsem byla vyklepaná až na kost. Nakonec ho musel uklidit přítel. Podle mých instrukcí ho uložil do dřevěné bedny. A já na celou věc zapomněla. Až do půl dvanácté. Zase jsem zasedla k počítači, zase sama v celém bytě. A zaslechla jsem Hajánka. Dodnes nevím, zda to byla bujná fantazie, nebo se aktivoval při otřesech od projíždějícího vlaku.

    O víc jak rok později už nebydlím s rodiči a doma bývám přes noc úplně sama dost. A ani tak nejsem pokaždé klidná. Párkrát už jsem byla dost vyděšená. Ale to je moje povaha.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (12)

    Příspěvek z 22. října 2018 v 15:54.
    dennisvet v něm napsala:

    Mě děsil zvuk pračky, připadalo mi, že vydává zvuky v rytmu kroků.

    Příspěvek z 21. října 2018 v 18:53.
    lékařský v něm napsal:

    super
    Když jsem byl malý zdálo se mi i přes den že na mě mluví koupelna. Tak jsem se bál chodit do koupelny.

    Příspěvek z 20. října 2018 ve 13:48.
    dennisvet v něm napsala:

    Sirotčinec je nejlepší! Xdd