Vždycky jsem hrozně toužila, podívat se k moři. Nebo aspoň do jiné cizí země.

Letos se mi mé přání konečně splnilo. Před týdnem jsme nastoupili do zájezdového autobusu a kola autobusu se roztočila. Stroj nás vezl přes noc až do Chorvatska. Jediný důvod, proč mi cesta nepřipadala tak hrozná, byl, že jsem se těšila na moře. Po zastavení jsme se nalodili na trajekt, který nás i s autobusem převezl na ostrov. A to jsem poprvé uviděla moře. Ne sice otevřené, bylo tam spousta ostrůvků a ostrovů, ale krásné. Zrovna svítalo.

Když jsem se v moři poprvé vykoupala, pálilo mě to, protože trpím ekzémem. Zvykla jsem si ale a plavání ve vlnách se mi líbilo čím dál tím víc. Mojí zálibou bylo také šnorchlování. Nebo plavání u útesů, kde byla pořádná hloubka. Když jste se ale s brýlemi do vody, potopili, viděli jste neskutečnou krásu.

Teď už jsem doma. Dnes ráno za tmy jsme se vrátili a já bych nejraději byla aspoň pár dnů ještě u moře.