Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Poselství vánočního příměří 1914

    vydáno  •  Historie

    Evropu rozoraly kilometry zákopů, zdobí ji neméně ostnatých drátů, kráterů a mrtvol uvízlých v zemi nikoho. Kulomety změnily tvář války, která se měla vést na koních a skončit do Vánoc. Jenže neskončila...

    Nepřátelé „na život a na smrt“ hrají společně fotbal, © Varges Ariel, britské Ministerstvo informací

    Píše se 25. prosinec 1914 a mnoho vojáků mrzne v zákopech na západní frontě u města Yper. Chtěli by být s rodinami – mámou, tátou, manželkami a dětmi, ale nemohou. Místo tepla domova je svírají vzpomínky na spousty padlých kamarádů, kteří leží nepohřbeni někde před nimi v takzvaném území nikoho.

    Tu se z německého zákopu ozve píseň „Stille Nacht“ (Tichá noc). „Tu přece známe!“ zvolá kdosi na britské straně. „Ukážeme těm skopčákům, jak se to zpívá!“ Ve všeobecně povzbuzené náladě tedy spustí anglickou verzi této písně. Němci nevěří svým uším. Jeden z nich se odváží nahlédnou přes okraj (což byl krok velmi riskantní, nikdy jste nevěděli, kdy přiletí kulka).

    Když se spustí další vánoční píseň, už se přidávají i francouzské jednotky a všichni pějí jako jeden muž. Němec bere do ruky vánoční stromek. Nepřátelé zpozorní. Stromek ozdobený světýlky totiž nikdy neviděli.

    „Co to dělá?“ ptají se jeden druhého, když si všimnou, že nepřítel jde s podivným stromkem směrem k nim. Jeden z Francouzů se odváží a vyjde mu vstříc se zdviženýma rukama. Postupně se přidávají další a další. Muži hledí tiše jeden na druhého. Přece jen ještě před pár dny po sobě stříleli a zabíjeli si nejen kamarády, ale mnohdy i bratry, otce a syny.

    Netrvá však dlouho a muži si vyměňují dárky a rukama i nohama se domlouvají na tom, jak a kde se po válce sejdou. Zpívají se koledy, a dokonce se i hraje fotbal s provizorním míčem. Někde se koná i půlnoční mše. Možná, že kdyby nebylo dopisů, ve kterých vojáci popisovali tento nevšední zážitek, mohla celá Velká válka (1. světová) skončit už zde. Ono se docela špatně střílí na někoho, s kým jste včera slavili Vánoce.

    Jednotky jsou přemístěny – mnohdy na východní frontu – a celá věc pokračuje dál. Zbytečné umírání…

    O dva roky později vyjíždí do bitvy první tank. V roce 1917 je u města Yper (ano, u toho samého, u něhož kdysi došlo k vánočnímu zázraku) použit poprvé bojový plyn Yperit.

    Velká válka stála život kolem 10 000 000 mužů (to je skoro jako celá naše republika). A jak bylo řečeno, vše mohlo být jinak, kdyby se člověk odevzdal zázraku, jenž se odehrál během oněch prvních Vánoc na západní frontě.

    Symbol tohoto aktu pro mě osobně zůstává největším zázrakem v lidských dějinách. Čas, kdy lidé dokázali zapomenout na neshody, sváry, rozdíly, … a dokázali společně oslavit den narození Páně.

    Tímto krátkým článkem jsem chtěl připomenout, jak malicherné jsou naše roztržky a různá nedorozumění.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 19. ledna v 16:01.
    FenečkaEjmi v něm napsala:

    Když tenhle článek vyšel, tak jsem si říkala, že ho ani číst nebudu, že mě moc nezajímá. Ale teď jsem na něho klikla omylem :-D tak jsem si ho teda přečetla a nakkonec jsem za to ráda. :) Je to hezké, 5 tlapek. ok

    Příspěvek z 5. ledna v 7:05.
    KoloJM83 v něm napsala:

    Nemáš zač, jojo, ty mladí to mëi dost blbí. Ale zase zemřeli jako hrdinové, to pak má mnoho historických postav tu daň že zemře v nízkém věku... Jinak je mi líto tvého prstrejdy a hodně štěstí až se tam pojedeš podívat.@)->-

    Příspěvek z 4. ledna ve 14:26.
    Romulus-Caesar v něm napsal:

    KoloJM83: Moc děkuji. Hlavně bychom neměli nikdy zapomenout na ty mladé kluky. Mému prastrýci nebylo ani 20, když padl na východě. Leží v hromadném neoznačeném hrobě kdesi v dnešním Polsku... chystám se tam podívat.