Potkan je chytrý a bystrý. Mám doma čtyři potkany, své lásky. Řeknu vám, byla jsem stejná, neměla jsem je ráda, ale jeden potkan mě změnil před 3 lety.

Chodila jsem do kroužku chovatelé. Byli tam hlodavci, křečci, myši, morčata, osmáci, potkani a další. Přišla jsem a byli tam narozená miminka potkanů. Vedoucí nám povolila, abychom si je vytáhli a hráli si s nimi. Všichni si vytáhli hnědé nebo šedé potkany. Já chtěla potkana, kterého bych si brala pokaždé. Byl tam jen jeden jiný, s pískovou barvou hlavy. Když jsem ho vytáhla zachumlal se do mých vlasů.

Když jsem přišla po druhé, měla jsem ji za krkem celou hodinu a půl a tak to bylo ještě dvakrát. Ale bylo mi jasné, že příště tam už nebude. Dávali potkany hadům. To jsem tak nemohla nechat. I když jsem nevěděla o potkanech nic, prosila jsem mámu, ať si jí vezmeme. Po dlouhém přemlouvání kývla. Pak následovaly dva roky lásky a hraní. Před 1 rokem jí kvůli stáří narostly nádory. O prázdninách jsem odjela na tábor a v půlce tábora umřela.

Hned další den jsem přes internet našla chovné stanice, kde jsem našla dva potkany. Na konci prázdnin jsme pro ně jeli . Za další měsíc jsme jeli pro jejich sestru. Za další dva měsíce pro další. Teď máme čtyři a je to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Nikdy ale nezapomenu na svého prvního potkana.