Alíkovina

Povídka: Co se právě děje na základní škole Panny Marie Sedmibolestné

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Říká se, že tam strašila utopená dívka. Když někdo zakřičel na Rusalčině jezeře její jméno, tak se prý vynoří ze strašným jekotem. A to se právě stalo. Ta dívka, která to jméno vykřikla, se jmenovala Gilda.

V těchto šatech mohli vidět Marcelu Novákovou návštěvníci Casanovských slavností v Duchcově., © MF DNES

Ona totiž byla detektivka. Proto to jméno vykřikla. Hned poté, co vykřikla, slyšela, jak někdo říká: „Zabiju tě, Gildo, stejně jak jsem zemřela já.“ Gilda cítila, že jí někdo dýchá na krk chladným dechem. Rychle se otočila a za ní stojí paní řiditelka a říká: „Promiňte mi, Gildo, jestli jsem vás vyděsila.“ Gilda si hluboce oddechla a říká: „Jsem ráda, že jste to vy.“ „A kdo jiný by to měl být, Gildo?“

Gilda se nenápadně odplížila, když se paní ředitelka nedívala. Přišla domů a hned na ní máma vychrlila, aby se seznámila s jejím novým přítelem Bredem. Gilda se z toho chtěla nějak vykroutit. Tak řekla, že se jí chce spát. Šla do pokoje, zkoušela spát, ale pořád myslela na slova: Zabiju tě, Gildo, stejně jako jsem umřela já. 

Druhý den šla do základní školy Panny Marie Sedmibolestné. Měla na sobě světle růžovou sukni a bílou košili. Kráčela do své třídy. Přišla právě včas na hodinu. Když došla, všechny dívky zasněně hleděly na nového učitele, pana Pantté.

Vyvolal jednu dívku, aby šla k tabuli a řekl nějaký příklad. Byla úplně mimo. Skončila hodina a Gilda šla do kaple. Tam všechny prvačky zpívaly hymnu školy: Ó Panno Marie, jsi moje záštita na moři, na souši, na stezkách života. Kamkoliv půjdu já, po boku chceš mi jít. Ó Panno Marie, tvá bolest je můj štít. Když skončily, šla Gilda domů. 

Máma právě Gildě chystala večeři. A přitom přišel Bred a říká Gildinu bratrovi, že má pro něj překvapení. Vyšli ven a venku stojí auto. Máma říká:
„Zbláznil ses? Nemá ještě řidičák.“ „Drahá Betty, jednou ho bude mít, do té doby bude u mě v garáži. A navíc mám pro všechny lístky na fotbal.“

Na fotbale Gilda poznala holku ze čtvrtého ročníku. Jmenuje se Nikki Grimaldiová. Seděla tam se svým klukem. Když zápas skončil, Nikki jela ve svém autě. Jela po dálnici 696. Stála v koloně a uviděla bledou dívku, která se přibližovala blíž a blíž k okýnku. Když byla u auta, držela ceduli s nápisem: Nikki, je mi strašná zima, prosím, pomoz mi. Nikki hned, jak naskočila zelená, rychle odjela. Když jsme přijeli domů, šla jsem spát. 

Další den ve škole si Gilda četla školní noviny Petunie. Psalo se tam, že šatna prvaček je zatopená. Samozřejmě to tam šla prozkoumat. Zaslechla výkřik. Najednou proti Gildě běží dívka a vykřikuje: „Ve vodě jsem viděla ducha Dolores, která se utopila!“

Gildu to zaujalo. Když šla ze šatny, tak tu dívku našla. Položila jí mnoho otázek. Skončila škola a tak šla domů. Hned, jak došla domů, zamířila do pokoje. Tam se zjevil duch Dolores. Gilda se zhrozila.

Ale Dolores držela ceduli s nápisem: Pomoz mi, Gildo. Gilda jenom kývla a zeptala se: „Ale jak?“ Dolores ji zavedla na most, který vedl přes Rusalčino jezero. Dolores pohlédla do vody. Gilda se taky podívala do vody a řekla, že ji pomoct nemůže. Pak Dolores zmizela navždy.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 12. října 2018 v 19:33.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Zajímavé
Knihu neznám

Příspěvek z 12. října 2018 v 10:47.
číča800 v něm napsala:

tu knihu jsem četla, byla fakt hezká

Příspěvek z 20. července 2015 ve 21:44.
Terka-myšička v něm napsala:

Záměr?

Něco mi říká, že tento text je opsaný z knihy Pátračka Gilda a Jezerní panny...