Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Povídka: Jak to vše začalo

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Jsem sama, už ani neexistuju, jsem odpad lidstva. Tak tohle si myslí Andrea...

    Jmenuji se Andrea. A řeknu vám svůj příběh. Vše to začalo v mých třinácti letech. Měla jsem ideální život. Měla jsem parádní kamarády, super sourozence a úžasné rodiče.

    Jednoho obyčejného rána mě probudily paprsky slunce a já se podívala na budík. Bylo 6:30. Akorát čas začít se vypravovat do školy. Vstala jsem, vyčistila si zuby, učesala se, oblékla se, popadla aktovku a vyrazila do školy. Už se pomalu blížil konec školního roku a my už se moc neučili. O velké přestávce ke mně přišli kluci z mojí třídy a zeptali se mě, jestli chci zažít dobrodružství. Byla jsem přirozeně zvědavá a tak jsem řekla, že ano.

    Kluci mě zavedli ke sklepu školy a řekli mi, že půjdeme dovnitř. Nevěděla jsem co si o tom myslet, ale i tak jsem vstoupila. Pak mi bylo oznámeno, že utíkáme ze školy. Moc se mi ten nápad nelíbil, ale nemohla už jsem s tím nic udělat. Počkali jsme než skončí přestávka a následně jsme liduprázdnými chodbami opustili školu. Kluci mě dovedli až k pouti, která se toho dne konala. Řekli, že jdeme přímo tam. Mezitím zavolali ze školy mým rodičům, že nejsem ve škole. Rodiče byli vyděšeni, že se mi něco stalo a tak se mě vydali hledat.

    Naneštěstí když jsem se s kluky vracela z pouti, zahlédli nás rodiče a všechny rovnou odvedli do ředitelny. Tam nám bylo řečeno, že jsme vyloučení. Rodiče si mě hned odvezli domů a dostala jsem na všechno zaracha.

    Jednou jsem seděla ve vaně a přemýšlela o tom, co se stalo. Najednou se na mě navalily deprese. Na umyvadle ležely žiletky. Když jsem je uviděla, jako blesk projel mou hlavou nápad, že bych se mohla říznout. Že by ze mě spadly všechny úzkosti.

    Třesoucí se rukou jsem uchopila žiletku, zavřela oči a vyřízla si do ruky rovnou čáru. Strašně to bolelo, ale rázem jsem zapomněla na svoji psychickou bolest. Nakonec jsem si do ruky vyřezala nápis END.

    Začala jsem se řezat čím dál tím častěji. Propadla jsem závislosti. Už se mi nedařilo skrývat rány. Okolí mě odsuzovalo, přišla jsem o kamarády a rodiče mě přestali mít rádi. A díky tomu jsem začala upadat do ještě hlubších depresí a řezání mi přestávalo stačit. A tak jsem začala pít a kouřit.

    Zanedlouho mě rodičům odebrala sociálka. Ale já utekla k babičce. Nakonec jsem u babičky zůstat mohla. Mé závislosti se začaly zhoršovat. Nakonec jsem na střední škole propadla drogám. Kvůli svým závislostem jsem ani nedokončila střední.

    Dnes je mi 22. Mám zjizvené ruce, těžce nemocná játra, rakovinu plic a další věci. Stalo se ze mě chodící monstrum bez duše. Nikdo mě nemá rád, jsem odpad lidstva, nezasloužím si žít. Stejně mi lékaři vyčíslili dobu života už jen na půl roku.

    Nedělejte hlouposti. I vy můžete dopadnout jako já. A nebo taky hůř.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 15. srpna 2018 ve 14:19.
    číča800 v něm napsala:

    hezké......
    smutné...........
    poučnéR^

    Příspěvek z 30. srpna 2016 v 9:20.
    divizna8 v něm napsal:

    Reakce na mimikla9:

    ale ultra divnej228

    Příspěvek z 29. srpna 2016 ve 21:34.
    mimikla9 v něm napsala:

    Reakce na divizna8:

    Poučný příběh který jsem si vymyslela