Alíkovina

Povídka: Jinak dobrý

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Na aplikaci jménem Wattpad píšu příběh Jinak dobrý. Připravila jsem si pro vás ukázku.

Jack seděl ve své pracovně a četl nějaké dokumenty. Ve vzduchu se vznášela vůně leštidla a kávy a z rádia těsně na prahu slyšitelnosti hrála osmdesátá léta. Každou chvilku se ozval veselý hlas moderátorky hlásící čas nebo počasí. Takhle tu přežíval už týden, poháněn jen neustálým přísunem kafe a fotkou své dcery na stole.

Jak je to už dlouho? Jak dlouho je pryč? Prohrábl si vlasy a otočil list v kalendáři. Ano, je pryč 8 dní, 4 hodiny a 5 minut. 6 minut přesně teď. 8 dní. Za tu dobu se mohla dostat na druhý konec světa. A pomáhá jim jen pochybná organizace a příbuzní, protože se státem to řešit nemohou. K čertu s těmi tajnostmi a rituály! Jack máchl rukou a shodil na zem všechny papíry a složky.

V tu chvíli se ozvalo zaťukání. Do dveří vstoupila elegantní bruneta v kostýmku. Beze slova pomohla Jackovi posbírat papíry a urovnala je na stůl. Vzala prázdný kelímek od pití a odešla mu pro nové.

Ta brunetka se jmenuje Nell a pracuje jako Jackova asistentka na tajných případech. Je tichá, spolehlivá, rychlá a v patřičných chvílích i vtipná.

Když se vrátila s horkým nápojem, nepatrně se na šéfa usmála a promluvila. „Nedělejte si starosti. Sehnala jsem tu knihu. Všechno bude v pořádku. Už zítra si jí budete moc přečíst“. „Do zítřka může být Jess mrtvá,“ povzdechl si Jack a pořádně se napil kávy. „Pokračujte ve zkoumání listů, Nell. Já jdu zavolat ženě.“

Nell přikývla a opatrně se vytratila. Jack vytočil číslo Beth, své milované manželky. Zvedla to po prvním zazvonění a její hlas zněl unaveně. Stejně jako její manžel, i ona pátrala po dceři, jen ne v kanceláři. Byla v terénu a obcházela příbuzné. „Ahoj Beth, lásko moje. Jak se ti daří? Něco nového? Ano, Nell sehnala tu knihu. Zítra. Pozdravuj děti. Miluju tě. Pa.“ Zavěsil a bylo mu líto, že se nemůžou vidět osobně. Ale teď zpět k práci. Musí počítat, a to rychle.

...

Všechny barvy mi splývají v šedivou. Už to nevydržím dlouho, nemám dostatek sil uhýbat ranám do nekonečna. Naposledy se narovnám a pohlédnu mu do očí. Naše pohledy se setkají a jeho zorničky se rozšiřují. Jemně napne čelist a spustí ruce k tělu, zatímco se nepatrně přibližuje ke mně. Bolest ve spánku přestává. Natáhnu jeho směrem zkrvavenou dlaň. Snaží se udržet neutrální výraz, ale oči ho zradí. Prolítne nimi tolik emocí. Překvapení, strach, naděje.

...

Doufám, že se vám tyhle dvě krátké ukázky z mého příběhu líbí. Pokud si chcete přečíst víc, tak zde: https://www.wattpad.com/myworks/63642456-jinak-dobr

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 21. srpna 2016 v 17:33.
ES v něm napsala:

:)

Je to opravdu hezky napsané, moc dobře se to čte. Škoda, že jsem z toho nepochopila, o co by v tom mělo jít, ale jinak je to vážně super 25