Všechno to začalo před rokem a půl, když mu bylo osm let. Milanovo oddělení ve družině vyhrálo celoroční soutěž, a proto šli s paní vychovatelkou za odměnu do divadla na kouzelnické představení. Byla to velkolepá podívaná, Milan nemohl z kouzelníka a jeho asistentky odtrhnou oči, a když vystoupení skončilo, tleskal ze všech dětí nejvíc. Domů odcházel s tím, že se musí stát kouzelníkem. Pak bylo vysvědčení, a protože měl Milan samé jedničky a také narozeniny, dostal od rodičů velkou kouzelnickou soupravu.

O prázdninách se zavíral v pokojíčku a zkoušel různá kouzla, která v soupravě byla nebo si zapnul počítač a zkoušel kouzlit podle kouzelníků na youtube. A jelikož byl nesmírně pilný a šikovný, do začátku roku se naučil sto různých kouzel.

Jednou u nich byla na návštěvě Milanova spolužačka a zároveň vlastně nejlepší kamarádka Zdeňka. Milan jí ukázal svá nejlepší kouzla. Zdeňka kulila oči, vyptávala se, jak to dělá, ale Milan jí jako správný kouzelník nic neřekl.

„Jsi vážně dobrý,“ řekla nakonec Zdena. „Jen tři věci by to ještě chtělo.“ Milan se snažil vymyslet, jaké věci to jsou, ale nic nevymyslel. „Tak tedy,“ pokračovala jeho kamarádka: „ZAPRVÉ: chybí ti klobouk a plášť, aby bylo hned vidět, že jsi kouzelník, ZADRUHÉ: nemáš asistentku, ZATŘETÍ: tvá kouzla jsou ti k ničemu, když je nikdo neuvidí, potřebuješ obecenstvo a já dokážu všechny tři věci splnit.“

A opravdu, za necelý měsíc to Zdeňka dokázala. S pomocí své babičky ušila Milanovi krásný plášť a na starý nepotřebný dědův klobouk našila hvězdičky. Sehnat obecenstvo byla hračka, protože Zdeňčina maminka pracuje jako učitelka ve školce. A asistentky? Ty měl Milan rázem hned dvě. Jednou z nich byla sama Zdena a tou druhou byla její mladší sestra Jitka. Pak už nic nechybělo k tomu, aby se stal Milan slavným kouzelníkem.

Všichni tři předvedli ve školce na Vánoce úžasné kouzelnické představení. Malá Jitka navlečená do stříbrného kostýmu Milanovi podávala rekvizity, zatímco se Zdeňkou předváděl složitější kouzla. Strejda Milanovi půjčil bílou holubičku a dva králíky, takže vystoupení nechybělo vůbec nic. Dětem se představení moc líbilo a Milan musel Zdenčině mamince slíbit, že příští rok přijde také do školky kouzlit zase.