Alíkovina

Povídka: Krásná noční můra

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Tento hororový příběh je mnou vymyšlený. Snad se bude líbit.

Bylo, nebylo jedno město Danger, což v angličtině znamená nebezpečí. Jedna rodinka se do toho města nastěhovala. Jmenovali se Singerovi. Byla to milá rodinka.

Máma Joanne, táta Roger, 13ti letý David a 10ti letá Julia. Když přijeli do nového města, Julia hned šla okouknout svůj pokoj. Byl malý, skromný, ale jako pro princeznu. Davida však zajímal jen telefon.

Když přišla noc a měli vybaleno, šli spát. Julia a David však nemohli usnout. Tak Julia šla do postele k Davidovi, ten z toho nebyl nějak nadšený, ale řekl: „OK, ale jen dneska, jůůů?“ Julia si k němu s nadšením lehla. Ale pořád nemohli usnout. David zašeptal: „Spíš?“ „Ne.“

A najednou odbila půlnoc. Bim, bam. Julia a David se zděsili. U dveří se objevilo červené světýlko. Julia se schovala pod peřinu a David zavřel oči. Uslyšeli hlučné bum, bum a tichý dětský hlásek, který říkal: „Tralala.“ Pak červené světélko zhaslo. Po sedmi vteřinách se ozvalo: „HAHAHAHA!“ Světlo se objevilo u Davidovi postele. A zase zhaslo.

David a a Julia už neusnuli. Hned ráno to šli říct rodičům. Rodiče tomu ale nevěřili. David to ale stále chtěl dokázat: „Vážně! Takový bum, chacha, tralala! Máme tady DUCHA!“ „Jo, mami,“ řekla Julia. „Nejste nemocný?“ zeptal se tatínek.

„Děti, oběd! Umýt ruce!“ Julia šla do koupelny, pustila studenou vodu a dala ruce pod vodu. „Au, au,“ křičí Julia. Za chvíli přijde David. „Co je?“ zeptá se. Julia ubrečená odpoví: „Horká voda.“ „Ale prosím tě, máš zapnutou studenou.“ „Tak si ssssáhni.“ „Au,“ křičí David. A zase ten dětský hlas: „Hahaha!“

Julia křikne: „Nech nás!“ A ticho...

Večer Julia spala zase u Davida. Ale půl hodiny před půlnocí si vzali baterky a šli se podívat po domě. Bima, bam. Půlnoc. A zase dětský hlas: „Sejdeme se na pátém schodě půl hodiny po půlnoci.“ „Dobře, ale nic nám neuděláš, jasný!“ „Hahaha...“ Šli ke schodům a na pátém schodě seděla krásna dívka. Blond krásné vlasy a šaty až na zem. Dívka krásným hlasem řekne: “Ahoj.“

David užasne: „Ahoj, jak se jmenuješ?“ „Elizabeth, chci, abychom byli přátelé.“ „Cože? Davide, co myslíš?“ „No, já nevím.“ „Ok, ale dej slib, že nás nebudeš strašit.“ „Ne, ne, ne, nebudu,“ řekne Elizabeth. „A ty jsi mrtvá, Eli?“ „No, ne tak docela. Jenom trochu.“ „Jak jsi umřela?“ „Ehmmmm, nechci o tom mluvit.“ „Ale jo, mluv, jak jsi umřela?“

„No, já vlastně ani nejsem mrtvá, jsem duch a trochu zakletá. Může mě vysvobodit jen červená dečka, kterou mi mamka upletla, když mi bylo 5 let. A pak jsem jí ztratila a mamka mě za to proklela.“ „Hm, to je hodně lehký, protože červená dečka je pod mojí postelí,“ řekne David. „Vážně?“ zeptá se Elizabeth. „Tak jí jdem najít. Ale co se stane, až ji najdeme?“ „ Zmizím navždy ke svojí mamince.“ „ Tak jo, jdem jí najít.“

Když došli do pokoje a David se podíval pod postel řekl: „Tady je, tady jí máš Elizabeth“. Elizabeth ji vezme do ruky a zakřičí: “Mamí, mamí, mám ji!“ A začne se měnit v prach. Ještě rychle vlepí Davidovi pusu a Juliu obejme a rozloučí se: „Ahoj.“

A od té doby se mají Julia a David dobře.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 14. srpna 2018 ve 22:56.
GreefMan v něm napsal:

Ten pocit když čtete o tom smíchu a sousedovo děcko se začne nahlas smát... Ještě k tomu můj monitor k PC má červenou diodu...

Příspěvek z 14. srpna 2018 v 19:12.
číča800 v něm napsala:

Je to hezký příběh

Příspěvek z 10. října 2015 ve 13:27.
Vendísek-BFF v něm napsala:

pěkné

úžasný piš takový příběhy dál :)