Od té doby, v dlouhé zimní večery, kdy vše utichne, vypráví svým novým majitelům příběhy, které se mu staly za jeho dlouhý život. Dnešní večer se rozhodl, že svým posluchačům bude vyprávět o velké vodě, kterou zažil letošní jaro.

Celý den pršelo a pršelo, voda mi už zatopila celý sklep a déšť, jako by byl nekonečným. Co budu dělat? Nové domy byly obydlené, jen já jsem byl sám jako kůl v plotě. Okolo jezdila spousta hasičů, kteří pomáhali odčerpat vodu z ostatních domů, jen mě si nikdo ani nevšiml. Je to asi tím, že jsem oproti ostatním tak starý a zanedbaný. Bylo mi to opravdu moc líto, přeci nemohu za to, že od dob první republiky se o mě nikdo nestará.

Uplynul celý den, přízemí bylo vytopeno, starý nábytek se začal rozpadat pod tíhou vody, poslední vzpomínky na mou bývalou majitelku byly ty tam. Stále jsem doufal, že se najde nějaký hodný člověk, který odčerpá vodu, a tím mi zachrání život, ale nikdo nebyl v dohlednu. Najednou jsem ucítil prudkou bolest, nějací muži vykopli dveře, posléze dostavil pocit obrovské úlevy. Takovou jakou vy lidé cítíte, když se vyprázdníte. Bylo to úžasné. Ti muži byli hasiči a odčerpávali vodu z vytopeného přízemí. Bylo to pro mě nevídané štěstí, o to větší, že jeden z hasičů se mě ujal, zrekonstruoval mě a nestěhoval se ke mně se svou rodinou.

Dnes jsem krásný nový dům s modrou střechou. A že by si mě někdo nevšiml? Ani náhodou! Lidé se u mě zastavují a rádi si vyslechnou příběhy z dob dávných. Zastavte se někdy také.