Alíkovina

Povídka: Smysl života

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
Mayu je vlastně normální středoškolačka, až na to, že její život je jen o tom, že vstane, jde do školy, přijde domů a jde spát. Nic jiného ji přes den nečeká, dokud se náhodou v opuštěném parku nestane malá nehoda.

Monastero Santa Rosa Hotel & Spa, Itálie. Kouzelný hotel v italském městečku Conca dei Marini na Amalfském pobřeží v jižní části Sorrentského poloostrova se otevřel po nákladné přestavbě a rekonstrukci v bývalém dominikánském klášteře v roce 2012. Půvabný hotýlek má jen 20 pokojů, s překrásnými panoramatickými výhledy na moře. Na hosty čeká mimo jiné bazén "infinity" nacházející se přímo u okraje skalního útesu, prosklený výtah, vybudovaný zvenku na stěně hotelu, a luxusní lázně., © archiv hotelu

Každý den to bylo stejné, jít ráno do školy, odpoledne ze školy domů, najíst se a jít spát. A další den to samé. Neměla jsem pro co žít, až do chvíle, než se naše oči střetly a já to konečně našla, svůj smysl života.

Jako každý svůj naprosto nesmyslný den jsem šla opuštěným parkem. Nikdo tam nebyl, jako vždycky. Kdysi tu bývalo mnoho a mnoho lidí, děti hrající si na houpačkách, pikniky, zkrátka a dobře všude plno. Teď se sem ale lidé bojí. Kdysi se tu totiž stala několikanásobná vražda. Jeden muž zabil spoustu lidí a nakonec i sebe. Já tudy chodím proto, že doufám, že mě tady někdo zabije.

Šla jsem s hlavou svěšenou a přemýšlela jsem, pro co mám žít. Najednou jsem do někoho narazila a spadla na zem. Ten někdo byl neznámý kluk, měl krásné šedé oči, které připomínaly oči sovy. Podíval se do mých zelených očí a tehdy se to stalo, ani jeden nemohl odtrhnout oči od toho druhého. Potom se mě krásným a dokonalým hlasem zeptal, jak se jmenuji, a přitom mi pomohl vstát. Odpověděla jsem mu: „Záleží na mém jméně, když můj život nemá smysl?“ Chvíli mlčel a pak mi odpověděl: „Jestli nemáš pro co žít, tak žij pro mě.“ Usmál se a políbil mě. Najednou však nebyl. Nevěděla jsem, jestli se mi to zdálo, nebo ne, nevěděla jsem, jestli se ten kluk nějak jmenoval a jak. Ale věděla jsem tu nejdůležitější věc - pro co mám žít.

Když jsem přišla domů, lehla jsem si do postele a snila o něm. Druhý den nám naše třídní učitelka sdělila, že máme nového žáka. Byl to on! Všechny holky po něm šílely, protože byl překrásný. Jmenoval se Akii. Probojoval se ke mně, políbil mě na tvář a zeptal se: „Jsem dobrý smysl života?“. Bylo to vůbec poprvé, co se ke mně někdo takhle zachoval. „Jsi můj první smysl života,“ řekla jsem. Potom se vrátil do lavice a po škole mě doprovodil domů.

Takhle to bylo všechny ostatní dny. Jenomže potom jsem jednoho dne přišla do školy a učitelka nám oznámila, že Aki zemřel, spadl z útesu. Můj život zase neměl žádný smysl. Jednoho dne jsem se rozhodla, že chci být jenom s ním. Došla jsem až k útesu, naposledy se usmála a skočila. Konečně můžeme být spolu.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 19. ledna 2015 ve 14:12.
zuzukrecek1 v něm napsala:

Smysl

Pěkný a smutný.27272727

Příspěvek z 16. ledna 2015 v 19:58.
Príma-Pisalka v něm napsala:

Krásná povídka

Na můj vkus trochu moc rychle postupující, ale píšeš vážně hezky! Určitě napiš ještě něco :)

Příspěvek z 16. ledna 2015 v 15:59.
a_u v něm napsala:

Krásná a zárověň velmi smutná povídka o velké lásce a životě.  Vehnala mi slzy do očí.