Alíkovina

Povídka: Vlčí kamarád

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Byl jeden kluk , který se jmenoval Adam. Bylo mu dvanáct a bydlel na statku se svým otcem a sestrou Monikou, které bylo čtrnáct let. Monika měla moc ráda koně, ale Adam spíše vlky. Každý večer o půlnoci, když je úplněk, si Adam vyleze na střechu ze svého pokoje a poslouchá, jak vyjí vlci na měsíc.

Monika jde raději do stáje a hřebelcuje koně. Má svého oblíbence kterého pojmenovala Rychlík, protože byl rychlý už od malička.

Jejich otec Karel je ráno zavolal na snídani a čaj, ale Adam nepřišel na snídani. Neměl hlad. Adam přemýšlel o tom, co si bude přát, až budou vánoce. Měly být za měsíc. Adama napadlo, že by chtěl vlastnit malého vlka. Když to řekl otci, ten nevěděl, co má říct. Nakonec řekl, že vlka nemůžou vlastnit, že je to divoké zvíře. Adam se urazil a běžel do svého pokoje a koukal z okna do lesa.

Vylezl na střechu a poslouchal. Místo vytí se z lesa ozvalo pouze kňučení. Adam běžel dolů, otevřel dveře a koukal, chystal se, že půjde do lesa. V tom ho vyrušil otec a řekl mu, ať jde spát. Šel si lehnout do postele, ale nemohl usnout. V hlavě měl milion otázek, na které nemohl odpovědět.

Ráno ho budila sestra Monika, ať se jde obléct, že musí stihnout svou soutěž s koněm Rychlíkem. Otec odvezl Moniku s Adamem na závod. Monika se běžela připravit, měla jít totiž na řadu. Jela jako o život a skončila první. Radovala se, skákala a dokonce se i trochu rozbrečela. Běžela obejmout otce a Adama, ale ten ani nevěděl, že vyhrála, protože měl hlavu plnou jiných věcí.

Vrátili se domů a Adam běžel do pokoje. Vylezl na střechu a zase poslouchal. Po pár minutách uslyšel zase kňučení a běžel ven k lesu. Tam stál a koukal. Už se chtěl otočit a vrátit se domů, ale najednou k němu přišel malý vlček a koukal.

Adam se lekl. Nevěděl, jestli mu mládě něco neudělá. Došlo mu, že to kňučení patřilo vlčeti. Viděl, že je zraněné a že není zlé. Opatrně ho vzal do náruče a odnesl do pokoje. Přinesl mu nějaké jídlo a pojmenoval ho Ťapka. Jméno mu dal  podle toho, že byl bílý a měl černou tlapku. Udělal mu malý pelíšek a šel si lehnout. 

Ráno spěchal na snídani, aby se mohl rychle vrátit za Ťapkou. Když vyšel ven, Monika šla do jeho pokoje, protože něco zaslechla. Otevřela dveře a začala křičet. Adam se rychle vrátil a utišoval Moniku, že je Ťapka hodnej. Prosil ji, ať to neříká tátovi, který zrovna nebyl doma.

Monika se vzchopila a souhlasila, pod podmínkou, že to zvíře nesmí jinam než do Adamova pokoje. Dny ubíhaly a Ťapka stárnul, byly mu už 3 roky a zrovna začala škola. Adam s Monikou šli do školy, ale Ťapku museli nechat doma.

Otec začal vařit. Když Ťapka ucítil vůni masa, vyrazil do kuchyně. Otec se lekl a běžel z domu pryč. Adam a Monika se vrátili ze školy a rychle běželi do kuchyně, aby mohli odnést Ťapku do pokoje.

Otec jim moc vynadal a chtěl Ťapku zabít. Nakonec ale řekl, že pár dní to snad vydrží. Otec se šel ráno projet na koni, ale potkal divoké koně, kteří nebyli přátelští. Kůň, na kterém seděl, se zprudka zvedl a Karel spadl z koně. Divocí koně už přibíhali a chtěli udupat bezbranného Karla, ale v tom přiběhl Ťapka a vrčel. Koně se rozutekli a Karel změnil názor na Ťapku.

Nakonec Ťapku brali jako domácího psa a vše dobře dopadlo.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!