Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Povím vám příběh... Příběh planety Země

    vydáno  •  Škola a poznání · Volný čas venku · Vesmír · Ekologie
    Jestlipak víte, jak stará je naše planeta? Je tu velmi, velmi dlouho. Zdá se, že tak nějak od vždycky. Vězte, že Země slaví velké jubileum - je jí 4 500 000 000 let (čti: čtyři miliardy, pět set milionů let)!

    Země, věda, planeta, geologie, © Profimedia.cz

    S takovým věkem vypadá jako stařenka, ale nezapomeňte, že její vývoj také nějakou dobu trval. I vývoj nás - lidí. Příběh planety Země vypráví stejnojmenná výstava v Národním muzeu.

    Když vejdeme do Národního muzea, musíme k výstavě vystoupat do prvního patra. Tam vstoupíme pod modelem planety Země přímo do jejího nitra, kde visí od stropu znázornění jednotlivých zemských vrstev. Najdeme tam i číslo, které jistě znáte ze školy - poloměr Země 6 378 kilometrů (podle známé poučky "Šest tisíc tři sta sedmdesát osm - tedy Šetři se osle"). Ze středu planety se dostaneme do prvního sálu...

    Udělej si své zemětřesení!

    kvíz o zemi

    Byli jste na výstavě Příběh planety Země, nebo jste si přečetli tento článek? Vyzkoušejte si, co vše o zemi víte: Kvíz planety Země.

    Co to? Jsou slyšet rány a výbuchy. Když vystoupáme po krátkých schůdcích, ze kterých si prohlédneme povrch planety, v jejímž nitru jsme před chvilkou byli, zjistíme proč. Přímo před námi je velký model sopky, dokonce i s proudem vytékající lávy!

    Nejen děti, ale i dospělí se nenápadně rozhlíží kolem, zda tam není nikdo z muzejních hlídačů, a s provinilým výrazem si zkouší "sáhnout na lávu". Výbuchy jsou součástí doprovodného filmu, aby si člověk dokázal představit, jakého rachotu je taková sopka schopna.

    Tunový meteorit v Národním muzeu

    Další promítané snímky přibližují Velký třesk a Sluneční soustavu, o jejíchž planetách jsme si mohli přečíst na vystavených panelech. A když už se mluví o vesmíru a planetách, nemohou chybět ani meteority - vesmírní cestovatelé. Tato tělesa někdy dopadají z vesmíru na Zemi, ale pro laika vypadají jako obyčejné kameny.

    Při kroužení sálem se dostaneme i do již popsané sopky, kde se rozléhá dunění. Jakmile vyjdeme ven, vidíme kousek od sebe pána, který pozoruje obrazovku počítače a legračně dupe na místě. Brzy to zkouší i děti, které jsou skutečně nadšené! Po příchodu blíž zjistíme, že to je simulátor zemětřesení - dupnete a seismograf vám změří, jak velké zemětřesení byste způsobili.

    Mnoho nálezů trilobitů pochází z Čech 

    Barevní trilobiti, obrovská stonožka a malý dračí průvodce

    Přesouváme se do dalšího sálu výstavy, který leží nalevo od toho hlavního se sopkou a modelem Země. Zde nás čeká poučení o vývoji hornin i počátcích života na v minulém sále zrozené planetě Zemi. Poprvé jsme si tu všimli hroznu dětí u dotykové obrazovky. Po zběžném nakouknutí (blíž jsme se totiž nedostali) zjišťujeme, že pro ty, které nebaví číst tolik písmenek, je tu virtuální "škola hrou". Pomocí různých úkolů se může člověk lecčemu přiučit. Průvodcem po všech obrazovkách, kterých je po celé výstavě požehnaně, je zelený dráček.

    V sále se dozvíme spoustu informací nejen o horotvorných procesech, ale hlavně o rostlinách. Ty můžeme dokonce vidět na vlastní oči! Nejprve jako fosílie (tedy zkameněliny), ale později dokonce i v barvách. Podíváme se až na mořské dno! Pořadatelé výstavy vytvořili rekonstrukci spodnodevonského korálovo-řasového útesu. Na tomto modelu si tedy můžeme prohlédnout, jak vypadalo mořské dno před 410 miliony let! Kromě řas tu samozřejmě najdeme i živočichy - pozornost poutali hlavně barevní trilobiti, na které si chtěl sáhnout leckterý malý návštěvník...

    Olistění předchůdce jehličnanů, karbon, Ovčín

    Podíváme se ale i na souš, abychom věděli, jaré rostliny tehdy existovaly. Pomůže nám k tomu další rekonstrukce - tentokrát karbonského bažinného lesu. Tento les, který se na Zemi nacházel před 290 miliony let, je plný obrovských kapradin a přesliček. Ty rostou na vlhkých místech dodnes, ale my je známe jen jako nízké rostlinky. Tenkrát to byly skutečné stromy! Kromě nich ale potkáme i živočichy, které bychom dnes rozhodně nikde potkat nechtěli - třeba obrovskou stonožku!

    Příběh planety začíná u velkého třesku a pokračuje u dinosaurů.

    Dinosaurus a předchůdci lidí

    Skrz první sál se sopkou se přesouváme do toho posledního, který leží na pravé straně. Zde jako první upoutá snad největší exponát této výstavy - kostra býložravého dinosaura z rodu Amargasaurus. Tento "drobeček" zemřel přes 120 - 130 miliony let a dorůstal výšky až 10 metrů!

    Hned za kostrou je i obrázek, jak pravděpodobně vypadal. Když už jsme u koster, najdeme tu i poněkud zvláštní pískoviště. Tam si můžete vzít do ruky košťátko či štětec a při hraní si na paleontology odkrýt kostru svého vlastního dinosaura! Těm nejmenším budoucím paleontologům pomáhaly i maminky.

    V sále se nachází i další zvířata - v čase jsme se totiž posunuli do období třetihor, kdy se vyvinulo mnoho savců. V rekonstrukci hnědouhelného močálu z této doby najdeme zvláštní zvíře, které vzdáleně připomíná koně. Podle popisu patří do rodu Schizotherium, je staré 15 - 25 milionů let a skutečně se jedná o předchůdce dnešních koní. "Koňského pradědečka" doprovází malba predátora jménem Amphicyon, který vzdáleně připomíná hyenu.

    Kromě zvířat se ale vyvíjeli i hominidi - budoucí lidé. Z opice připomínajících malých chlupatých tvorů, kteří se postupně narovnávali, stavěli na zadní a učili chodit, opracovávali kameny a naučili se vykřesávat oheň, se vyvinul dnešní člověk. Kromě lebek je tu k vidění i odlitek nejkompletnější nalezené kostry Australopitheca pojmenované "Lucy".

    S vývojem člověka ale souvisí i přetváření přírody, které není vždy pozitivní. Výstavu tedy končí informace o ekologii a ukázky možného dopadu globálního oteplování - podle nadmořské výšky můžete vidět, jak budou postupně mizet pod vodou slavná města, pokud se významně zvedne mořská hladina. V tomto sále výstava Příběh planety Země končí.

    V rostlinné říši je dobrý příkladem zamrzlé evoluce jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), který se od křídy změnil jen nepatrně.

    Myslím, že se jedná o poutavou exkurzi nejen v prostoru, ale i v čase. Je tu sice množství textu plného zajímavých i vyloženě odborných informací, organizátoři výstavy ale mysleli i na ty, které dlouhé čtení nebaví. Zábavu nabízí doprovodné hry na dotykových obrazovkách, rekonstrukce přírodních prostředí, nebo třeba paleontologické pískoviště. Pokud vás příběh naší modré planety zajímá, určitě je dobré výstavu navštívit.

    příběh planety země

    Výstava zabírá v historické budově Národního muzea (www.nm.cz) na Václavském náměstí v Praze tři sály 1. patra s celkovou plochou 900 m². Za první čtyři měsíce (tj. do konce ledna) ji navštívilo 128 tisíc návštěvníků. Vypravit se na ni můžete až do 6. července 2010.

    Více informací, včetně pracovních listů, najdete na planeta-zeme.cz

    Národní muzeum získalo jádro malé planetky, zbyl z ní tunový meteorit

    Národním muzeem hřmí velký třesk a teče láva

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (71)

    Příspěvek z 9. srpna 2010 ve 14:07.
    vavrovka10 v něm napsala:

    je to lež

    Příspěvek z 9. srpna 2010 ve 13:57.
    vavrovka10 v něm napsala:

    Pteranodon

    Já znám pteranodony.

    Příspěvek z 30. června 2010 v 9:57.
    lukanus v něm napsal:

    blbý

    Máš pravdu...262626262626262626262626