Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Povinná četba není vždy nudná

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Myslíte si, že musí být povinná četba jen nudná? A co tahle knížka, která patří do většiny seznamů povinné četby?

    Milan Kundera - Směšné lásky

    • Název: Směšné lásky
    • Autor: Milan Kundera
    • Vydalo nakladatelství Atlantis roku 1991 I. vydání

    Tato kniha je vlastně svazek tří sešitů, které autor vydával mezi lety 1958 a 1968 na pokračování, souborně označován jako Směšné lásky, přičemž byly vyřazeny tři povídky (Sestřičko mých sestřiček, Zvěstovatel, Já truchlivý bůh). Autor sám vysvětluje, proč je vyřadil : ,,Co se mi na těch vyřazených povídkách nelíbilo, bylo jen něco docela málo, třeba to, že jsem v nich sem tam ještě slyšel cizí, vypůjčený hlas anebo že jsem věděl, že se povídka dala napsat o něco lépe.“

    Ve svazku tedy najdeme sedm povídek (Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a bůh). Právě v letech 1963 až 1968 byly poměry v komunistickém Československu trochu volnější a začínalo se schylovat k socialismu. V době normalizace byl tento soubor povídek cenzurou zakázán. Celá kniha se zaměřuje na lásku a věčné střety obou pohlaví. Mohl by nás trochu zarazit název knihy - Směšné lásky.

    Láska není přece směšná a ani autor to netvrdí, pouze nám tím naznačuje a ukazuje, že láska nemusí být vždy ta pravá na celý život, ale že může být i komická až tragikomická. V každé povídce hraje jednu z hlavních rolí erotika. Hrdinové povídek jsou dvojího typu. Buď jsou to mladí muži (podle Kundery mladší 33 let), kteří mají na starosti pouze sami sebe a své biologické potřeby, tudíž musí překonávat různé problémy a vnitřní pocity, aby uspěli, většinou usilují o starší a zralejší ženy, u nichž uspějí, později si však říkají, jestli by nebylo lepší neuspět. Nebo jde o páry popřípadě muže, kteří své vztahy berou lehkovážně a nemyslí na to, co jejich chování způsobuje. U většiny povídek nechal autor otevřený konec, tudíž si můžeme jen domýšlet, jaké následky měly činy v povídce. Jedná se o povídky s vážným tématem, ale na čtenáře zapůsobí kniha spíše komicky. Autor se na lásku dívá s velkým nadhledem. Autor také do povídek propašoval svůj kritický pohled na tehdejší společnost.

    Vybrané povídky: Nikdo se nebude smát

    Výtvarného teoretika, přednášejícího na univerzitě, poprosí jistý pan Záturecký o recenzi na jeho dílo o Mikoláši Alšovi. Domnívá se totiž, že by poté mohl mít s dílem úspěch. Teoretik ovšem zjistí, že dílo je velmi špatné. Nechce mu to však říci, nechce se stát katem pana Zátureckého. Pan Záturecký na něho však naléhá a dá se říci, že ho pronásleduje. Proto si přeloží všechny své přednášky na jiný den a zdatně se mu vyhýbá. Jednou se však střetnout museli. Když se tak stalo, obvinil falešně pana Zátureckého ze sexuálního obtěžování jeho přítelkyně Kláry. Stále více se zamotává do vlastních lží a podvodů, až to vyústí ke ztrátě zaměstnání i přítelkyně Kláry.

    • Citát: „Vidíš, Kláro,‘ řekl jsem. ,Ty si myslíš, že lež je jako lež, a zdálo by se, že máš pravdu. A nemáš. Mohu si cokoli vymýšlet, dělat si z lidí blázny, provádět mystifikace a uličnictví – a nemám pocit lháře a nemám špatné svědomí; ty lži, chceš-li jim tak říkat, to jsem já sám, takový, jaký jsem, takovou lží nepředstírám, takovou lží mluvím vlastně pravdu. Ale jsou věci, o nichž lhát nemohu. Jsou věci, do nichž jsem pronikl, jejichž smysl jsem pochopil, které miluju a beru vážně. A tam se žertovat nedá. Tam kdybych lhal, potupil bych sám sebe, a to nejde, to po mně nechtěj, to neudělám.‘ “

    Zlaté jablko věčné touhy Martin je ženatý muž a svou ženu nadevše miluje. Přesto rád svádí ženy. Učí to i svého věrného kamaráda, který chce z Martinova úspěchu u žen také něco vytěžit. Důležitá je registráž (jméno ženy) a kontaktáž (seznámení se se ženou). Kamarád pozná, že Martin nechce svou ženu podvádět a hlavně ji nechce ztratit, tudíž je to pro něj jen jakási hra. Oba kamarádi prožívají den plný žen, ale ve výsledku nejsou ten den ani s jednou.

    • Citát: „ ,Na to nic nedbej,‘ řekl Martin, ,šerednost má v našem světě svou pozitivní funkci. Nikdo se nechce nikde zdržovat, lidé odevšad spěchají a takto vzniká žádoucí tempo života. Ale my se tím nenecháme vyprovokovat. Můžeme si teď v bezpečí šeredného lokálu o lecčems promluvit.‘ “

    Falešný autostop Mladý pár si vyjede na čtrnáctidenní dovolenou do Tater. Mladík má svou dívku rád proto, že je jiná než ostatní. Je stydlivá, čistá až téměř dětská, prostě nevinnost sama. Když mladíka požádá, jestli by jí mohl zastavit, odběhne do lesíka na záchod. Když se vrátí na silnici k autu, začne se chovat k mladíkovi jako stopařka. Oba tedy hrají hru se stopařkou, která je zpočátku vítaným zpestřením, nakonec se ale zvrtne. Dívka se začíná chovat jako prostitutka a mladík se tedy rozhodne, chovat se k ní tak, jako by jí opravdu byla. Začnou na sebe žárlit. Když se jeden z nich snaží hru přerušit, druhý nechce. Vyústí to v noc v hotelu, kde se mladík zachová ke své dívce jako k prostitutce a dokonce jí zaplatí. Dívka pláče. Navzájem se zprotiví.

    • Citát: ,,Vždycky se už předem styděla za to, že se bude stydět. Často toužila po tom, aby se uměla cítit ve svém těle volně, bezstarostně a neúzkostně, tak jak to uměla většina žen kolem ní. Vymyslila si pro sebe i zvláštní výchovné přesvědčování: opakovala si, že každý člověk dostane při narození jedno z miliónů nachystaných těl, jako by dostal přidělenu jednu z miliónů místností v nesmírném hotelu; že tělo je tedy nahodilé a neosobní; že je to jen propůjčená a konfekční věc. Takhle si to všelijak opakovala, ale cítit tak nikdy neuměla. Ten dualismus těla a duše jí byl cizí. Byla sama příliš svým tělem, a proto je pociťovala vždycky úzkostně.“

    Symposion V inspekčním pokoji se u láhve vína setkáváme s doktorem Havlem, sestrou Alžbětou, primářem oddělení, medikem Flajšmanem a doktorkou z jiného oddělení, která je milenkou primáře. Alžběta se snaží uhnat Havla. Pořád se na něho věší a různě se o něj otírá, poutá na sebe jeho pozornost. On ji však nechce, i když je to známý sběratel žen. Sám neví proč, možná proto, že má Alžběta strašně ošklivý obličej. Aby nemusel vysvětlovat své odmítavé chování, o kterém sám neví, co si myslet, vymluví se, že Alžběta stejně nechce jeho, ale Flajšmana. Flajšman to však odmítá. Doktorka naznačí Flajšmanovi, že má jít ven. Flajšman v domnění, že si jich primář nevšiml, nenápadně spěchá ven, aby počkal na doktorku, na kterou si dělá už dlouho zálusk. Místo doktorky však přijde ven primář s tím, že jde na záchod. Nepřímo naznačí Flajšmanovi, ať nechá doktorku být. Oba se vracejí zpět do pokoje. Alžběta se ze smutku opila a začala tančit a předvádět fiktivní striptýz. Havel jí dal dva prášky na spaní. Alžběta odchází do svého pokoje smutná z toho, že ji nikdo nechápe a nikdo ji nechce. Když jde Flajšman chodbou, ucítí plyn, otevře dveře místnosti, vypne sporák, otevře okno a uvidí na posteli ležet Alžbětu, celou nahou. V duchu si pomyslí, že měla Alžběta pravdu, obličej má škaredý, ale tělo jako anděl. Zavolá na pomoc ostatní. Alžbětu se jim nakonec povede zachránit. Všichni přemýšlí, proč to Alžběta udělala. Spousta lidí si myslí, že Alžběta chtěla ze zoufalství spáchat sebevraždu. Doktorka si zase myslí, že si chtěla uvařit kafe, ale po práškách usnula. Vysvětlení toho, proč byla nahá, je jen jedno. Chtěla si udělat striptýz sama pro sebe, aby si dokázala, že má krásné tělo, když už ho nemohla předvést ostatním, tak alespoň sama sobě.

    • Citát: „A primář se obrátil znovu na Flajšmana: ,Kdyby byl člověk odpověden jen za to, čeho je si vědom, byli by hlupáci předem zproštěni jakékoli viny. Jenomže milý Flajšmane, člověk je povinen vědět. Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina. A proto vás nic viny nezprošťuje, a já prohlašuju, že jste vůči ženám sprosťák, i když to popíráte.‘ “
    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!