Akce začala ve čtvrtek odpoledne, což pro mne znamenalo se tam dostat včas. Expres z Budějovic vyrazil na cestu včas a vezl mne celou cestu do Prahy hladce a rychle. V Praze bylo třeba se nejdříve ubytovat a poté už hurá na akci!
Advík se pořádal v centru Cubex... ale popořadě, co to ten Advík vlastně je? Název sám začíná dvoupísmennou zkratkou AD, znamenající Anime a Dance. Je to festival, který má za cíl prezentovat japonskou kulturu, o které se konají přednášky. Letos se mezi přednáškami objevila třeba přednáška plná rad k první cestě do Japonska, pokud byste se tam chtěli podívat. Také tu byly předváděčky, třeba Ikebana, čemuž se u nás říká aranžování rostlin, ale v japonském stylu.
Samozřejmě, protože tyto akce jsou plné kostýmů z anime, filmů i her, nejen japonských, nemohla chybět tradiční cosplay soutěž o ceny. (cosplay znamená nejen nosit kostým, ale ideálně taky se jako ona postava chovat) Mnoho lidí se ale obléklo do kostýmu i jen tak, aby si užili neobvyklost oblečení, či vyjádřili svůj obdiv oblíbeným postavám.
Další nedílnou součástí akce jsou umělci, kteří zde vystavují svá díla a také je prodávají, převážně tištěné kopie svých digitálních maleb, Anime dominovalo. Měli také klíčenky, samolepky, náušnice, náramky, dokonce tu byly i stánky s chlupatýma ušima a démoními rohy na čelence, ocasy na opasek a další umění vyrobená zlatýma českýma rukama. I mně udělalo radost koupit si pár suvenýrů a tak podpořit české umělce.
Japonské uzlíky Mizuhiki
Mizuhiki symbolizuje celoživotní pouto, přátelství, lásku a v Japonsku se věří, že nositeli přináší štěstí a ochranu před zlem.
Mezi obchody nemohla japonská tématika chybět. Třeba tady tyhle uzlíky Mizuhiki. Mizuhiki je tradiční japonské umění vázání uzlíků. Tuhle krásnou bižuterii nabízela paní velmi nadšená do této tradice, která mi prozradila, že pořádá i workšopy, kde se člověk může tuto techniku naučit. (Workšop je vzdělávací setkání, na kterém se učíte nové věci tím, že si je sami zkoušíte pod dohledem zkušeného učitele.) Co myslíte, bavilo by vás to? Pokud rádi tvoříte rukama, tak dost možná ano. Výsledky, které byly na akci vystavené, byly rozhodně velmi přesvědčivé.
Japonské jídelní hůlky
Hůlky, v japonštině známé jako „hashi“, jsou tradičním nádobím používaným k jídlu v mnoha částech Asie, zejména v Japonsku. V Japonsku se hůlky používají již více než 1500 let a jsou nedílnou součástí japonské kultury a kuchyně.
Na druhé straně Cubexu, a taky o patro výš, byl jiný japonský stánek, tentokrát s jídelními hůlkami a bento boxy. Bento box, co to vlastně je? V podstatě je to taková japonská verze boxu na svačinu, ve které si Japonci někdy nosí obědy. Bento box má obvykle několik přihrádek, aby byly různé části pokrmu náležitě oddělené. Některé boxy mají i držák na hůlky, ve kterém jsou i hůlky.
Myslíte, že je snadné se hůlkami najíst? Je to docela výzva. Já už teda znám správné držení hůlek, ale v půlce jídla už mne obvykle bolí ruka, protože s nimi nejím často. Bohužel tentokrát jsem si žádné hůlky nevybrala, ale výběr byl hezký. U stejného obchodu se prodávala i čína; ano, ručně malovaná keramika! Dokonce u tohoto stánku byl i workšop, kde bylo možné si zakoupené hrnečky s černobílým obrázkem vybarvit.
Nyní přejdu na první z herních místností, tu nejvíce digitální... byla tam spousta moderních počítačů volně k mání pro hraní her. Uspořádalo se tam taky několik turnajů. Spolu s nimi tam také byla řada starých konzolí, na kterých se daly hrát retro hry. To rozhodně bylo třeba vyzkoušet! Jejich majitelé o ně dobře pečují a tak i staré stroje fungovaly skvěle a byla s nimi zábava. Také tam bylo možné si vyzkoušet hry na virtuální realitě.
Stará herní konzole
Kupodivu více zábavy jsem měla ve druhé herní místnosti, kde byly hudební hry. Dvě se mi obzvláště líbily. Jednou z nich byla docela známá hra, ač ne vždy známá jménem. Jmenuje se DDR. (Zkratka znamená: Dance Dance Revolution) Já tomu říkala tancování na šipkách. Je to krásná pohybová aktivita, při které se zahřejete a nejednou i pořádně zapotíte. Šlapat na šipky ve správný okamžik není, alespoň ze začátku, nic snadného.
Jde mi to? Moc asi ne, ale takovéto hraní mne opravdu bavilo. Sousedi bydlící pode mnou by to ale neocenili, kdybych si to pořídila domů. Škoda. Alespoň byla možnost si pořádně zatančit, zasmát se a zapotit na Advíku.
Druhá hudební hra byla bubnování. Stejně jako u té první šlo o to udeřit na střed bubnu nebo na jeho okraj ve správný okamžik. Když se náhodou oběma hráčům povedlo se strefovat správně a najednou, tak to znělo docela hezky. Tím jsem taky strávila kus času.
No a tak mi ubíhal čas: zajímavé přednášky, lidé v kostýmech, tancování, bubnování a popíjení velmi dobře udělaného čaje Matcha (zvláštní druh čaje, vyrábí se z čajových listů rozdrcených na prášek) a z úžasných rozhovorů s ostatními účastníky festivalu. V neděli po obědě skončil, tak nezbylo, než se rozloučit. Rozloučení bylo ve formě velké sešlosti v hlavním sále, kde byly vyhlášeny výsledky soutěží, včetně soutěže za nejlepší cosplay. Ráda řeknu, že cenu diváků vyhrála dvojice kostýmů, kterou asi velmi dobře znáte, Jessie a James ze seriálu Pokémon. Jejich kostýmy se velice líbily i mně, takže jsem velmi ráda, že vyhráli. No a pak už jsem jela vláčkem domů, plná dojmů a zadumaná, jestli vyrobím na další akci nějaký kostým.
Akce se mi velice líbila. S každou další akcí se více bavím s lidmi, co na tyto akce chodí pravidelně, a čím dál více si je též užívám. Vždycky utratím nějakou korunu, čehož nikdy nelituju. Jsou to krásné akce a komunita je velice příjemná. Mohu takové akce jedině doporučit. Na Advik asi za rok pojedu znova. Nechcete jet taky?
Zdroje
Oficiální stránky akce Advík
Informace o japonských jídelních hůlkách
Informace o Mizuhiki
