Historie kostela
Tento zajímavý kostel ve stylu barokní gotiky postavil architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel stojí na Moravě na Zelené hoře (dříve také nazývané Černý les nebo Strmá hora) v katastrálním území Zámek Žďár nedaleko bývalého cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie, též nazývaným Pramen Panny Marie. Záměr na stavbu kláštera pojal žďárský opat (představený kláštera, zpravidla stojící v čele opatství) Václav Vejmluva v roce 1719 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Stavba probíhala v letech 1720–1722, poté byl několikrát opravován a rekonstruován. Smyslem stavby bylo především oslavit sv. Jana Nepomuckého jako mocného patrona a světce. Základní kámen byl postaven 16. května 1720, a kostel vysvěcen 17. září 1722.
Dne 16. července vypukl v areálu kláštera požár, který zcela zničil střechu poutního kostela. Dva měsíce na to byl klášter zrušen. Však pomocí péče místních obyvatel, především Matěje Syrchy, se podařilo areál zastřešit, a tím zachovat pro budoucí generace. Prvním krokem bylo zakrýt kostel prkny na základě sbírky obchodníka Josefa Pluhaře. Teprve v roce 1792 povolilo moravskoslezské gurberium jeho opravu, ovšem se dvěma podmínkami. Za prvé, kostel musí sloužit jako pohřební a do areálu bude přenesen hřbitov. A za druhé, biskupství ani gurberium na přestavbu nic nepřispějí, žadatelé musí doložit, že mají dost peněz na opravu i následný provoz. Jinak bude kostel stržen a materiály použity pro účely náboženského fondu.
Kostel byl do UNESCO zařazen roku1994. Okolí kostela bylo původně zalesněné, odlesněno bylo až v roce 2006 až 2007. Dne 27. srpna roku 2014 podepsali zástupci Národního památkového ústavu, Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou-II a biskupsví brněnského dohodu o vyrovnání majetku s církvemi. Od 28. srpna téhož roku se stal kostel majetkem farnosti. Na jaře roku 2018 byla zahájena oprava vnějších povrchů. Součástí projektu bylo i obnovení poutní louky.
Kostel Sv. Jana Nepomuckého 3
Popis
Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu a opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Je postaven ve tvaru pěticípé hvězdy a je obklopen hřbitovem a ambitem. V Santiniho stavbách se často objevují čísla tři, pět, sedm, dvanáct apod. Na stavbu kostela byla použita čísla pět a také tři, které má poukazovat na Boží Trojici, a potom číslo hvězd šest proto, že Nepomuk byl chápán jako ctitel Panny Marie. Kostel obklopuje pět kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět s oválným.
Ve vnitřních prostorech kostela jsou oválné kaple spojené s válcovým prostorem oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kupolí, kterou nese deset pilířů. Zatímco centrální prostor kostela je osvětlen pouze zprostředkovaně, jiné části jsou zality světlem. Celý kostel je vlastně chápán jako nějaký relikviář.
Hlavní oltář je umístěn do vysoké arkády. Řezby pěti andělů na oltáři a čtyři evanglisté jsou prací sochaře Jana Pavla Čechpauera. Tři z andělů nesou kouli, představující nebeskou klenbu ozdobenou pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého, která je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách, určených k převážení poutní sochy sv. Jana Nepomuckého.
Na hřbitově, který byl vystavěn po požáru, se již nepohřbívá. Je stěhován tak, aby vnitřní prostor ambitů získal původní podobu.
Kostel Sv. Jana Nepomuckého 2
Ze života Jana Nepomuckého
Jan z Pomuku se narodil v Pomuku kolem roku 1340. V místě, kde dnes stojí jeho kostel, se prý nacházel domek, kde je Jan narodil. Janův otec Velfín byl v Pomuku rychtářem (představený městské či vesnické obce), o matce se nic neví. Základní vzdělání pravděpodobně získal ve škole zřízené při farním kostelu sv. Jakuba.
Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze. Poté působil jako hlavní písař u soudních akt generálních vikářů. Mezi lety 1373–1383 používal titulů notarius, prothonarius a domesticus commensallis. Od roku 1380 byl oltářníkem kostela sv. Havla. Poté studoval církevní právo a studium ukončil jako doktor dekretů. Roku 1387 vyměnil oltářnictví za kanovníka u sv. Jiljí, o dva roky později se stal kanovníkem vyšehradské kapituly.
V záři 1389 byl jmenován pražským vikářem. K zásadnímu sporu o obsazování úřadů došlo po smrti Racka, opata kláštera v Kladrubech. Král totiž mínil vytvořit z kláštera biskupství obsazené sobě věrným biskupem, a tím zmenšit arcibiskupovi moc.
Dne 20. března 1393 se sešel král Václav IV. s Janem z Janštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu, které později mučil. Jana z Pomuka, Mikuláše Puchníka, Václava Knoblocha a Něpra z Roupova. Jan při mučení zemřel, ostatní byli propuštěni. Jeho tělo bylo poté hozeno do řeky. Dne 19. března 1729 byl Jan prohlášen za svatého.
Doufám, že se vám článek líbil a že kostel někdy navštívíte. Mně se tam líbilo, takže určitě doporučuji.
