Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Práce u zvířátek a láska na první pohled

    vydáno  •  Zvířata

    Rozhodně se tu najde plno milovníků různých úžasných zvířátek, ať už to jsou pejsci, kočičky, koníci, morčátka, rybičky či jiná. Dnes vám ale budu vyprávět o koních na farmě nedaleko Teplic v Ústeckém kraji.

    Shelly/Leontýnka – koník, kterého teď jezdím, © terezka9999

    Stáj Řehlovice, kam jsem jako mladší jezdívala se starat o koníčky, se nachází nedaleko města Teplice. Jedná se o hobby parkurovou a rekreační stáj a farmu v jednom.

    Co je to vlastně ten parkur? Každý si pod tímto pojmem může představit plno věcí. Někdo si představí kluky či holky skákající po ulicích či hřištích, jak zdolávají různé překážky, jiní si zase představí například králičí hop nebo psí agility. Tak nějak mají pravdu všichni. Jedná se o skokové závody, kde jezdci se svými koníčky překonávají překážky různých velikostí a výšek.

    Když jsem byla starší, přestala jsem stáj navštěvovat a nastoupila jsem na učební obor jezdec a chovatel koní na střední škole ve Velebudicích v Mostě. Zde se žáci učí péči o koně a jiná hospodářská zvířata, tráví s nimi nějaký ten čas, čistí je, krmí a když je vše hotové, tak se učí na koních jezdit. Tuhle práci jsem vždy milovala. Ze začátku jsem se starala o tažného koníčka Lucky Boye.

    Lucky Boy byl starý dobrák, ale někdy měl i své náladičky. Mistrová si všimla, že mi velcí koně moc nevyhovovali, a tak mi dala na starost dvě krásné Haflingerské klisničky. Byly to už babičky, ale jezdilo se na nich nádherně. Bohužel mi nebylo přáno a kvůli zhoršení zdraví a bouračce jsem musela svého velkého snu nechat a s koníčky se rozloučit. V nemocnici mi hrozili tím, že nejspíše už nadobro. Nakonec se ale slitovali a mohla jsem zpět ke koníčkům. Sice už na nich nemohu jezdit aktivně, ale sem tam se projet nebo později mít svého koně mohu.

    Dlouho jsem pak na koně nesedla a hodně mi to chybělo. Na začátku pandemie, ještě když nebyla ta situace tak špatná, mi maminka zařídila ve stájích, kde jsem jezdila poprvé, jízdu na koníčkovi jako překvapení. Před obědem jsme se obléknuly a jely jsme vláčkem na výlet. Dívala jsem se kolem sebe na krásy přírody a na různá zvířátka, která lidé chovají na svých zahradách. Bylo to něco neuvěřitelného. Když jsme zastavili na zastávce Řehlovice, byla jsem v šoku. „My jedeme ke koním?“ řekla jsem si v tu chvíli. Byla jsem šťastná.

    Prošly jsme vesničkou kolem ohrad koňských miláčků a došly jsme až na farmu. Přispěly jsme s maminkou na krmení pro zvířata, pomazlily se s nimi a popovídaly si s majitelkou farmy, kterou bereme spíše jako kamarádku. Vždy jsme spolu měly pěkný vztah.

    Hrály jsme si s poníky, když najednou přivedli z výběhu nádhernou zrzavou klisnu s bílou hvězdičkou na čele. Jmenovala se Shelly/Leontýnka. S maminkou jsme se do ní zamilovaly na první pohled. Hodně jemná kobylka s nádhernými chody se nesla jako princezna. Říkám o ní, že je to naše malá Barbie.:-> Dívala jsem se na tu krásku jako očarovaná.

    Majitelka mi udělala velikou radost, když řekla, že Shelly se připravuje pro mě a budu na ní jezdit. Byla jsem hodně ráda, když jsem zjistila, že se opět projedu. Když jsme Shelly vyčistily, nauzdily a nasedlaly, přišla si pro ni holka, která dělala i jezdeckou policii. Ze začátku byla na Shelly přísná, párkrát ji i plácla, a to se mi moc nelíbilo, ale raději jsem nic neříkala. Vzala mě do jízdárny, kterou nedávno majitelka nechala postavit, naskočila jsem na Shelly a jela. Dělaly jsme různé jízdárenské cviky a zkusila jsem si i různé druhy klusání. Bohužel jsem i zjistila, kolik jsem toho za tu dobu, kdy jsem naposledy seděla v sedle, zapomněla.

    Kobylka se trošku i lekala, když byl nějaký hluk venku, ale jinak byla moc hodná a úžasná kamarádka. Mám ji moc ráda a doufám, že se za ní brzy zase podívám, dopilujeme spolu více to ježdění a třeba se naučím s ní i skákat přes překážky a za čas spolu uděláme i nějaké ty westernové cviky.

    Vám všem děkuji za pozornost a věřte si, jděte si za svými sny. Nikdy se nevzdávejte!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 19. března v 9:15.
    terezka9999 v něm napsala:

    jsem ráda že mé články se tak libi a pomahaji ostatnim sa nevzdávat :)

    Příspěvek z 15. března ve 13:05.
    Kikimlčky v něm napsala:

    To je moc hezký příběh a i velice poučný pochopila jsem že sny se nemají za žádnou cenu vzdávat (věděla jsem to ale moc mi vždycky pomůže když mi to občas připomene ) PS 👍 článek si čtu pořád dokola a moc se mi líbí DOBRÁ PRÁCE 👍

    Příspěvek z 10. března v 10:49.
    terezka9999 v něm napsala:

    jsem ráda všem kterým se článek libi :)