Moje zvědavost aneb chci vědět o svém článku
Přiznám se, že jsem velký čtenář. Knihy miluju a utíkám k nim, abych kolikrát přišla na jiné myšlenky a nemusela řešit starosti běžného dne. Kdysi byl můj sen stát se spisovatelem. Časem, jak jsem rostla, jsem došla k závěru, že sen zůstane snem a budu se držet nohama při zemi.
Vystudovala jsem obchodní akademie se zaměřením na zahraniční obchod a zaměstnala se na klientské lince v pojišťovně, kde jsem přijímala telefonní hovory a pomáhala klientům hlásit pojistné události (škody na majetku, vozidlech či odpovědnostní škody) a odpovídala na klientské dotazy ohledně pojistných smluv (ověřovala jsem rozsah smlouvy, informace o smlouvě či to, zda je smlouva zaplacená). Časem jsem přešla z vyřizování telefonátů na vyřizování e-mailových dotazů a chatování s klienty.
Poté přišla rodičovská dovolená a najednou přede mnou vyvstala otázka – co teď? Jak zaměstnat svůj mozek? A objevila jsem Alíka. Tvorba článků mě dokáže při dobrém nápadu solidně pohltit a kolikrát svoje mozkové závity pořádně procvičím. Ovšem vrátily se mi otázky z mládí – co se děje s článkem po tom, co ho napíšu? Za co je redakce odpovědná? Kdo je vlastně redaktor? A začala jsem trochu pátrat...
Kdo je redaktor?
Redaktor je osoba, která odpovídá za kontrolu kvality textu. Jeho úkolem je přečíst si poslaný text – a to i několikrát. Musí zkontrolovat chyby (docela by mě zajímalo, zda si občas nepřipadají, jako když opravují diktát 
). Jde o chyby nejen faktické, pravopisné, ale i stylistické. Můžeme říct, že redaktor je základním kamenem pro článek. Vytváří jeho finální podobu, která musí být stoprocentní. Podle zaměření můžeme redaktory rozdělit na:
- šéfredaktor – osoba, která je odpovědná za celý tým redakce, řídí ho a realizuje nápady redaktorů
- odpovědný redaktor – pracovník, který pracuje v knižním nakladatelství, je odpovědný za celou přípravu knihy včetně ilustrací, rešerší (rešerše je soupis literatury k vybranému tématu; provést rešerši znamená prohledat dostupné informační zdroje a vybrat literaturu vhodnou k tématu) a podobně
- technický redaktor – tento člověk připravuje rukopisy pro tisk po technické stránce
- nakladatelský redaktor
- sportovní redaktor
- kulturní redaktor
- hudební redaktor
- jazykový redaktor
- ediční redaktor – ten se stará o konečnou úpravu knihy v rámci jejího vydání
Co nesmí redaktorovi chybět?
Samozřejmě záleží na tom, o jakého redaktora jde. Budu se snažit zde přiblížit opravdu ty důležité vlastnosti, které podle mého názoru nesmí redaktorovi chybět. (Vzhledem k tomu, že nejsem redaktor, pokud mi nějaká důležitá informace unikne či bude chybět, třeba mě redakce Alíka doplní v informačním boxíku.)
Redaktor musí být někdo, koho bude bavit číst, číst, číst a ještě jednou číst – pod očima mu projde nespočet článků, kterým je třeba dát perfektní podobu. Velmi důležité (kromě gramatických chyb) je sledovat plynulost, návaznost a smysluplnost samotného textu. (I mně už se občas povedlo, že jsem se do informací, které jsem vám chtěla sdělit, tak zamotala, že z celého článku vznikla „slátanina“, která neměla hlavu a patu. Jediné štěstí, že jsem si toho všimla dřív, než jsem odeslala článek ke schválení. To bych si udělala ostudu. 
)
Je důležité, aby se redaktor hodně kamarádil s českým jazykem. Nevím, jak to máte vy, když píšete článek, mně samotné se však stává, že si prostě svých vlastních překlepů či chyb nevšimnu, a to ani když to čtu po několikáté. Další důležitý faktor, který za mě nesmí chybět (a to u jakékoliv práce s lidmi), je empatie a vzájemná domluva. Vzhledem k tomu, že je vše zde na Alíkovi (nebo i obecně přes internet) řečeno psanou formou, tak pokud neznáte styl psaní druhé strany, může se leckdy stát, že se prostě chybně pochopíte, a to je pak nešťastná situace na světě. Pokud se třeba budete někdy v budoucnu ucházet přímo o práci redaktora, je jasné, že požadavků na vás, jako uchazeče o práci, budou mít víc – najdete je pak přímo v nabídce pracovního místa.
Škola publicistiky
Co mě hodně zaujalo, je Vyšší odborná škola publicistiky. Sídlí v hlavním městě, tedy v Praze. Jde o novinářskou školu, která má možnosti připravit vás na různé mediální profese. Absolventi této školy pracují na pozicích jako:
- publicisté – lidé, kteří se vyjadřují v novinách či televizi k aktuálním tématům a píší i své vlastní názory
- reportéři – pracovníci, kteří vytváří krátké točené spoty nebo-li reportáže – televizní, internetové nebo rozhlasové a vyjadřují se ke konkrétní situaci
- moderátoři – průvodci televizním či internetovým pořadem nebo diskuzí
- tiskoví mluvčí – pracovníci, kteří jsou pověřeni firmou, organizací či hlavou státu nebo vládou, aby zajišťovali kontakt s televizí, novináři či jinými sdělovacími prostředky
- marketéři – lidé, kteří se zabývají marketingem, přičemž marketing je skoro vše, co ovlivňuje trh – leták, reklama v televizi i na internetu a zkrátka vše, co vás namotivuje chtít nějaké zboží
- kreativci – připravují kreativní a nápadité reklamní kampaně, vymýšlí reklamní slogany
- sportovní novináři
- komentátoři – komentují různé články na různá témata a vysvětlují je
- televizní a rozhlasoví redaktoři
- střihači – pracovníci, kteří dostanou hotové natočené záběry, poté vybírají záběry, které jsou vhodné, a mažou ty, které jsou navíc
- kameramani
- fotografové
- produkční – stará se o ekonomickou a organizační stránku celé akce, zajišťuje kompletní finanční plánování a připravuje rozpočet, následně se stará o bezproblémový průběh celé akce a dohlíží na něj, a to včetně zajištění likvidace následků a úklidu místa konání akce
- multimediální producenti atd.
Škola končí titulem DiS. neboli diplomovaný specialista. Informace o škole najdete v tomto krátkém prezentačním videu:
Studium žurnalistiky, mediálních studií, marketingové komunikace či public relations (obor, který se věnuje budování image a zlepšování veřejného vnímání ve prospěch konkrétní osoby nebo konkrétního subjektu; public relations zároveň budují vztahy osob a firem s vnějším světem) nabízí 7 fakult veřejných a 11 soukromých vysokých škol. Pokud vás tato škola zaujala a napadla vás otázka, zda je možné mít i titul bakalář nebo magistr, pak můžete mrknout i na tyto školy, které nabízejí žurnalistiku:
- Masarykova univerzita Brno – Fakulta sociálních studií: Mediální studia a žurnalistika
- Univerzita Hradec Králové – Pedagogická fakulta: Jazyková a literární kultura
- Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – Pedagogická fakulta: Čeština pro veřejnou komunikaci
- Univerzita Karlova v Praze – Fakulta sociálních věd: Komunikační studia – specializace: Žurnalistika; Mediální studia; Marketingová komunikace a public relations
- Univerzita Palackého v Olomouci – Filozofická fakulta: Žurnalistika; Česká filologie se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích
- Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – Fakulta multimediálních komunikací: Marketingová komunikace
Zde je rozhovor se studentkami, které studují institut komunikačních studií a žurnalistiku:
Jak se stát profesním redaktorem?
Je potřeba mít cit pro jazyk. Musíte mít v malíčku gramatiku, interpunkci a stylistiku. Tento cit pro jazyk lze získat čtením – nejen čtením článků či textů, které je třeba opravit, ale i čtením knih.
Redaktor také píše – upravuje části textů, případně je umazává a dává jim nový kabátek. Je proto vhodné každý den psát nějaký text – je jedno jaký, ať už třeba nějakou básničku či si psát deník. Pomůže to k tomu, aby si redaktor mohl pak s daným textem hrát – s frázemi v něm nebo se stylem.
Rozšiřujte si slovní zásobu. Ta je velmi důležitá, protože se kolikrát může stát, že v psaném textu opakujeme velmi často slova. Redaktor pak hledá slovo se stejným významem a snaží se ho nahradit. Je dobré občas nahlédnout i do slovníku synonym a cizích slov, čímž můžete svůj vlastní slovník obohatit.
Buďte zvědaví. Zvědavost je výborný pomocník – zvědavost po vědění, dozvědět se o světě kolem sebe... Poté vše, co jste zjistili, můžete dát na papír. Rozšíříte si tím obzory.
Pak je důležité si ujasnit, jaký druh redakce chcete vykonávat, jakým redaktorem chcete být. A poté se jen podívat po nabídkách trhu.
Zde máte krátké video o redakčních pracích v knize:
Poděkování
Z mého studování a zajímání se o redaktorskou práci jsem usoudila jedno – být redaktorem není vůbec jednoduché. Proto bych chtěla naší alíkovské redakci velmi poděkovat za úpravu mých článků, aby byly vydatelné a měly dobrou čtivost. A omlouvám se za případnou přidělanou práci u chyb, kterých si nevšimnu, projdou v článku a vám se dostanou pod oko. Zároveň se omlouvám i ze moje občasné neempatické chování. Budu se snažit vám práci co nejvíce ulehčit.
Odkud jsem čerpala?
