Pověděl jim, že je někdo udal a že si pro ně ráno přijdou nacisté a odvedou je do koncentračního tábora.

Nyní vám vysvětlím, za co je ten někdo udal.

Nebylo to kvůli tomu, že by snad měli předky židy, nebo byli sami židé, ale táta dědy kšeftoval, aby uživil rodinu. Jezdil prodávat cigarety a ovoce nebo zeleninu do Česka, bydleli na Slovensku.

Poté, co pradědečkův kamarád odešel, si sbalili to nejpotřebnější a rozhodli se, že utečou za dědovým strejdou do Prahy. Neměli na vybranou a tak uprostřed noci utekli.
Utíkali dva měsíce, jedli hrušky a jablka, která si cestou utrhli, protože jim došly zásoby. Přespávali v kupkách sena.

Moje prababička se hodně bála, že Míla cestu nepřežije, měla 7 dětí, z toho 4 zemřely, další chlapec se jí narodil po válce, ten přežil. A ještě jeden chlapec se jí narodil po válce, který zemřel.

Nakonec po dvou měsících cesty, kterou ušli, došli do svého cíle – do Prahy za strýcem, bez toho, aby je někdo chytil. Nadále se dva roky schovávali ve sklepě, měli minimum pohybu, a proto měl později můj děda problémy s kyčlí, se kterou měl problémy i proto, že ty dva roky neměli dostatek vápníku.

Nesmíme přehlédnout dědova strejdu, který pro ně riskoval život tím, že je ukrýval u sebe doma ve sklepě. Naštěstí je nacisté nenašli.

Po válce se děda a jeho rodiče s malou Mílou vrátili na Slovensko, odkud v roce 1946 odešli zpátky do Česka za strýcem, kde byli asi měsíc. Pak získali byt v Chomutově, tam se přestěhovali a začali novou etapu života, ovšem tento příběh zůstane v naší rodině zapamatován na dlouho.

Taky se ve vaší rodině stalo něco podobného? Napište o tom do diskuze pod článek!