Když jsem si Svět emoji přečetla, zjistila jsem, že proto, aby se mi knížka líbila, musí mít správné poučení. V této knížce to tak totiž nebylo. Vůbec nešla příkladem, právě naopak. Jako příklad uvedu kapitolu o emoji hovínku:
Hovínko si založilo účet na FaceEmojibooku. Bylo tam velmi populární, ale nenastavilo si profilovku. Jeho fanoušci po něm chtěli, aby se odhalilo. Když to Hovínko udělalo, všichni ho začali nenávidět. Nakonec se to spravilo tak, že si na sebe napatlalo spoustu make-upu a filtrů.
No není to hrozné? Už po této kapitole jsem knížku chtěla odložit, ale řekla jsem si, že to třeba bude lepší. No, jenže jsem se spletla... Každopádně jsem si po dočtení přečetla upoutávku (ano, po dočtení), jestli tam nenajdu vysvětlení. Dočetla jsem se tam pouze to, že by knížka měla poradit... Vidím to na tři možnosti: buďto autor nebral psaní knihy vážně, nebo se zbláznil, nebo jsem úplně mimo já. Tu třetí možnost ale asi vylučuji, podle recenzí na Knihy Dobrovský mají ostatní totiž podobný názor...
Každá knížka by tedy měla mít poučení. Většinou je to to, že být zlý se nevyplácí (a další podobné věci). Najdou se ale i originálnější poučení, např. to, že nemůžeme nikoho soudit podle oblečení. Nejoriginálněji to však podle mě zvládá David Walliams. Knížky jako Malý miliardář, Babička drsňačka nebo Pan Smraďoch vám chci nesmírně doporučit.
Doufám, že jste si z tohoto článku taky nějaké to poučení vzali. Doufám taky, že teď máte tipy na knížky. Mějte se hezky, uvidíme se u nějakého dalšího článku a ahoj!
