Alíkoviny

Pravidelně soutěžím a výhra stále nikde. Už mě konečně vylosujte!

vydáno  v 19:22
Také pořád soutěžíš, tipuješ a snažíš se, ale výhra stále nikde? Máš pocit, že zvítězí vždycky někdo jiný a ty na svůj okamžik slávy čekáš marně? Rozhodně nejsi sám. Takový pocit má spousta lidí. Někteří se rozhodli to řešit.
.. zase jsem nevyhrál..

Autor fotky: Profimedia

Jezdili na chatu do stejné osady a tak se rozhodli ji přejmenovat na Výhercov a zařídit, aby tady vyhrával opravdu každý.

Ale jak na to? Začali u dětí. Dospělí organizovali různé soutěže, které vždycky vyhrály všechny děti, aby žádné nebylo smutné a ostatní se mu nesmály, že je poslední. Každý dostal diplom za první místo, žlutou fidorku na šňůrce na krk jako zlatou medaili a pytlík bonbonů. Paráda! 

Jenže všechno má své "ale". Když to takhle pokračovalo nějakou dobu, už to taková paráda nebyla. Závod v běhu vyhrála malá Anička, ale první byli podle diplomů a cen všichni. To přece není fér, napadá vás nejspíš. V hledání kartiček byl zase nejlepší Kryštof, ale zvítězili zase všichni. Proč?

Co vy na to?

Moc nás potěšily vaše reakce pod článkem. Zvlášť se nám líbil příspěvek uživatele s přezdívkou bokul:

"Milý Alíku, díky za zajímavé zamyšlení. Musím říct, že mne překvapilo, že se na Tebe obrací rodiče s podobnými prosbami. Zvlášť, když tady u Tebe na webu může vyhrát opravdu každý.

Stačí sem pravidelně nakukovat, sbírat bodíky a dříve nebo později si každý může vybrat nějakou tu odměnu, kterou i já nazývám výhrou. Neboť není přeci běžné, aby člověk byl odměňován za to, že si čte, hraje nebo třeba soutěží. Nebo se pletu?"

Brzy to skončilo tím, že se děti přestaly ve hrách snažit, protože věděly, že ať udělají cokoliv, vždycky dostanou diplom za první místo. Žádné napjaté čekání na vyhlášení výsledků, žádný triumfální pocit, když jako vítěz vystupovaly na stupně vítězů... nic. Prostě jen nuda a rutina. Všechny děti věděly, že dostanou diplom a cenu, i když se nebudou vůbec snažit.

Rodiče ve snaze, aby jejich děti byly šťastné a stále vyhrávaly, jim vzali to nejdůležitější - motivaci podávat ten nejlepší výkon, snažit se, běžet či skákat ze všech sil a pak s napětím očekávat výsledky a užívat si triumf, kdy na stupínku pro první místo na stupni vítězů stojím opravdu jen já, a ne já i všichni kamarádi, i když byli pomalejší. Cedule Výhercov brzy zmizela a na osadě bylo všechno jako dřív...

Co z toho plyne? Žádný Výhercov samozřejmě neexistoval, ale hrozí, že by se z touhy po stálém vyhrávání zrodit mohl. Napsali jsme o něm proto, aby se ti, kteří do redakce posílají žádosti o to, aby byli vylosování právě oni, nad sebou zamysleli.

Ještě bychom pochopili, kdyby se na nás takhle obracely děti. Ale když začaly podobné žádosti přicházet i od rodičů, rozhodli jsme se napsat tenhle článek.

Nebo snad toužíte žít ve zmíněném Výhercově?

Prosba rodičům

Všem, kteří nám do redakce píšete prosby, aby vyhrál v soutěži právě váš Pepíček, Anička, Mařenka, Jirka: nesnažte se svým dětem nečestně zařídit, aby vyhrály - ať už na Alíkovi, nebo jinde.  Jaroslav Foglar by vám nejspíš řekl, že takové jednání je nečestné a nesportovní.

Vyhrát znamená mít velké štěstí nebo být hodně šikovný a ne mít rodiče, kteří "to zařídí". Kdyby se to vaše děti dozvěděly, určitě by ze své výhry neměly radost. Nechte je tedy soutěžit. Nestavte kolem nich žádný umělý Výhercov.

Raději dětem vysvětlete, že i když soutěží třeba každý týden, tak při losování nemusí mít štěstí. Výhra se nedá koupit ani nějak "zařídit" (tedy aspoň u Alíka ne), výhra se vyhrává.


Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (119)

Příspěvek z 19. ledna 2014 v 17:49.
AnezkaB v něm napsala:

Soutěž ve které každý vyhraje? To jako kdyby tu bylo třeba deset tisíc lidí, tak aby vyhrál každý? To si děláš srandu ne?21

Příspěvek z 7. prosince 2013 v 10:48.
Lečiki v něm napsala:

ÚŽASNÉÉÉ

JE TO FAKTYCKY SUPER119    UŽ MÁM 1326 BODÍKŮ21

Příspěvek z 29. listopadu 2013 v 10:26.
Gabulíček v něm napsala:

Vzpamatujte se Detičky