Používat sociální síť Instagram je možné od 13 let. Znám ale řadu mladších dětí, které Instagram mají. Jak je to vlastně možné?

Dítě si může skutečně založit na Instagramu účet od 13 let. Právně je to ale podstatně složitější a vede to k tomu, že Instagram využívá řada dětí v rozporu s právními předpisy, čemuž provozovatel Instagramu, společnost Meta, bohužel dostatečně nebrání.

Provoz účtu je spojen se zpracováním velkého množství osobních údajů. Ty Meta používá zejména k cílení reklamy, na níž vydělává.

Problém je, že právním titulem k cílení reklamy je souhlas. A platný souhlas může dítě udělit podle našeho zákona o zpracování osobních údajů až od 15 let. Pokud jde o jiné funkce účtu, tak Meta používá jako další právní titul také nutnost plnit smlouvu.

Smlouvu podle českých zákonů může uzavřít i dítě, ale záleží na jeho věku a rozumových schopnostech. Tedy pětileté dítě si může koupit v obchodě rohlík a kupní smlouva bude platná.

Dá se ale říci, že dítě jakéhokoli věku rozumí smlouvě, která stojí za zřízeným účtem na Instagramu, včetně všech podmínek? Asi jen těžko, když právům a povinnostem, které ze smlouvy plynou, často nerozumí ani dospělí...

Baví mě hrát hru Fortnite. Co můžu dělat, když si zde koupím vybavení, ale pak si koupi rozmyslím? Můžu žádat peníze zpět?

Z pohledu práva to není jednoduché. Obecně platí, že uzavírat kupní smlouvu – a nákup vybavení ve hře přes internet není nic jiného – může dítě v závislosti na „rozumové a volní vyspělosti dětí jeho věku“.

Pod osmnácti lety tak zde není nějaká jasně daná hranice, která by nám dala vodítko. Bude záležet zejména na tom, jak je dítě staré a jestli dokáže pochopit, co je podstatou takové koupě. V každém případě naděje na to, že by peníze byly vráceny zpět, je dost malá.

Mohou moji rodiče zažádat o mé osobní údaje, které o mně má nějaká sociální síť? Bojím se, aby se nedozvěděli něco, co nechci. Je mi 16 let.

Rodiče budou ve většině případů tvými zákonnými zástupci, kteří tě ze zákona mohou zastupovat při všech právních jednáních.

Každý pak má právo žádat provozovatele sociální sítě o poskytnutí jeho osobních údajů. A tuto žádost za tebe mohou podat rodiče. Dle práva by jim tedy mělo být vyhověno. To, jestli se tak skutečně stane a jak to bude pro rodiče obtížné, hodně záleží na tom, o jakou sociální síť se jedná a jak vytrvalí rodiče budou.

V každém případě s sebou využívání sociálních sítí může nést spoustu rizik, která mladý člověk nemusí úplně správně odhadnout.

Není proto divné, že se rodiče o fungování svých dětí na sítích zajímají, a je dobré, zpravidla pro obě strany, když rodiče mají přehled, co na sociálních sítích děláte.

Pokud se tam děje něco, co nechceš, aby rodiče věděli, protože je ti to nepříjemné nebo se za to stydíš, tak zkus ještě jednou popřemýšlet, jestli právě to, že se jim svěříš, nebude nejlepší cesta, jak se těchto nepříjemných pocitů zbavit a najít pomoc, jak z toho ven.

Můžou rodiče získat přístup k obsahu WhatsAppové konverzace dítěte?

Ačkoli obecně platí, že rodiče mohou získat přístup k osobním údajům svých dětí, tak je tomu jen v případě, že k nim má přístup i provozovatel.

WhatsApp, ale například i obdobná komunikační platforma Signal, se vyznačují tím, že komunikace je zde opatřena takzvaným koncovým šifrováním. To znamená, že nikdo kromě odesílatele a adresáta nemá přístup k obsahu konverzace, zasílaným obrázkům nebo videím.

Technicky by tedy nemělo být možné takovému požadavku rodičů vyhovět.

Může škola část informací o výuce sdělovat rodičům pouze ve WhatsAppové skupině, i když moje máma nemá smartphone?

Škola musí rodiče informovat o průběhu školní docházky jejich dětí. Současně rodič nemá povinnost používat mobilní telefon nebo počítač. Škola by se tak měla přizpůsobit možnostem rodičů a nabídnout i jiné plnohodnotné cesty, jak mohou informace získat, jako je informování v notýsku dítěte, e-mailem, pokud ho rodič používá, nebo osobním kontaktem s učitelem.

Možností je jistě celá řada a ačkoli může jít do jisté míry o zátěž pro učitele, pokud musí s rodiči komunikovat různými cestami, tak škola zde má být pro všechny, tedy i pro ty, kteří si chytrý mobilní telefon nemohou a nebo jednoduše nechtějí pořídit.

Musím používat program na sdílení dokumentů, který používáme ve škole, když se mi nelíbí, že podle podmínek mohou být údaje z něj používány i k reklamním účelům?

Tohle je poměrně velký problém současných škol. V praxi jsou často využívány programy nebo komunikační nástroje či aplikace, o jejichž použití rozhodla škola a v podstatě donutila žáky nebo i rodiče k tomu, aby je používali.

Jistě, škola může rozhodnout o způsobu výuky, včetně použití konkrétních nástrojů, problém je ten, že jde často o nástroje postavené na obchodním modelu založeném minimálně částečně na sběru dat a obchodu s daty.

Ten se pak odvíjí od vašeho souhlasu s použitím údajů třeba pro účely reklamy nebo poskytnutí dalším subjektům.

Tady je ovšem problém. Pokud vám škola nedává možnost takové nástroje nepoužívat, tak nepůjde nikdy o souhlas svobodný, protože prostě nemáte jinou možnost. Za tento problém pak nese odpovědnost především škola, která by měla volit nástroje, které nejsou založeny na sběru dat žáků a jejich dalším prodeji.