Každý, kdo něco vytvoří, má ze zákona nárok rozhodovat o podmínkách, podle kterých jeho dílo smí být používáno. Nejde jen o velká filmová studia, která počítají s tím, že dostanou peníze za prodané lístky do kina, za prodaná dévédéčka, za licence pro televizní vysílání a podobně. Autorská práva máme automaticky všichni – i ty a já. Nemusíme ani uvádět znak „©“ (tzv. copyright, [kopirajt]), nebo se někde nějak registrovat.

Pokud vyfotím nějakou fotku – a nemusí být ani pěkná – mám právo určit, co se s ní smí dělat. Můžu říct, že ji smí používat kdokoliv kdekoliv jakkoliv, nebo si klidně můžu nadiktovat složitější podmínky – třeba že ji smí používat jen při úplňku ten, kdo mi zaplatí, nebo kdo mě bude oslovovat „ó dobrotivý hafane“.

Výchozí podmínky jsou, že nikdo nesmí nic. Pokud nikomu nedám povolení (neboli licenci), že fotku smí používat, tak ji prostě nikdo používat nesmí. Takhle fungují autorská práva téměř po celém světě a existují i všelijaké mezinárodní úmluvy, které zajišťují celosvětovou ochranu autorů. I kdyby se ti zdál tento systém nespravedlivý a i kdybys prosadil změnu českého autorského zákona, která by autory chránila méně, nic moc by se nezměnilo. (Nanejvýš by nám část českých autorů prchla do zahraničí.)

Realita internetu

Můžeš namítat, že internet je plný kradeného obsahu, že najít pirátské verze filmů je hračka a že i sám velký YouTube tu a tam ukazuje ukradené celovečerní filmy. Je to proto, že pirátů je jednak hodně a jednak každý velký držitel autorských práv má svoji strategii, jak s narušiteli bojovat – může si klidně vybírat, nad kým mávne rukou, koho nechá jen vymazat a z koho udělá exemplární případ v soudní tahanici. Může za svá práva bojovat, ale nemusí, je to na něm.

Všechny ty obří servery s držiteli práv aktivně spolupracují. Jakmile dostanou nahlášeno, že k nim byl nahraný kradený obsah, okamžitě mažou a blokují účty. Kdyby totiž věděli, že obsahují nelegální kopii a odmítli by spolupracovat, stali by se spolupachateli (a ždímat u soudu miliony z YouTubu je samozřejmě mnohem lákavější než žužlat drobné z chudého studenta). Není ale v jejich silách kontrolovat všechno, co k nim uživatelé nahrávají, proto reagují až na dodatečné nahlášení.

Alík.cz stejným dodatečným způsobem fungovat nemůže. Dbáme tady víc na bezpečnost uživatelů, všechny nahrávané obrázky kontrolují ručně správci. Nemůžeme a ani nechceme předstírat, že vlastně nevíme, co k nám nahráváte. Je mi tedy líto, že některé z vás zklamu, ale tento web musí být oázou autorskoprávní čistoty.

Při nahrávání nového obrázku tudíž musíš pravdivě vyplnit, kdo je autor a jaké jsou podmínky používání.

Co znamená, že jsi autorem obrázku ty?

Znamená to, že jsi obrázek sám namaloval (na papíře nebo na počítači), nebo že je to fotka, kterou jsi sám pořídil. Nebo jinak řečeno: musíš ve vzniku obrázku sehrát nejdůležitější roli. Pokud třeba vyfotíš už cizí fotku zobrazenou na monitoru počítače, tak tě nebereme jako autora, to jsi udělal jen poškozenou kopii.

Dnes již existují docela chytré vyhledávače, které dovedou vyhledávat podle obrázků, a pokud správci najdou tvůj obrázek na stovkách jiných stránek, nebudou ti moc věřit, že jsi ho skutečně vytvořil ty.

Pokud vkládáš skutečně vlastní obrázek, můžeš určit, kdo všechno jej smí používat – jestli jen ty, nebo všichni uživatelé Alíka, nebo i kdokoliv mimo Alíka (to jsou všechny ty Creative Commons licence).

To, že fotku nahraješ sem a opatříš ji tady nějakou licencí, neznamená, že ji nemůžeš používat na jiných místech. Z Alíka ji také můžeš kdykoliv smazat, pokud není nikde použitá (třeba ve vydaném článku nebo na něčí vizitce).

Co znamená, pokud je autor neznámý?

U mnoha obrázků, které kolují internetem, je dohledání autora téměř nemožné. Často jde o lidovou tvořivost, ke které si už nikdo nikdy žádná práva nárokovat nebude. Tyto obrázky, u kterých netušíš, s čím autor souhlasí, smíš sice nahrát do Alíka, máš ovšem výrazně omezené, kde a jak jdou používat. V tuto chvíli z nich jde vytvořit jen profilový obrázek (který je maličký). Ale to je asi tak všechno. Nemůžeš je zveřejnit na své vizitce, ani jinde.

Pokud je na obrázku viditelný vodoznak z placené fotobanky, jako je třeba DepositPhotos.com nebo Shutterstock.com, je jasné, že je ukradený a nesmí se na Alíkovi objevit nikdy. Tyto e-shopy s fotkami mají poměrně propracovaný aparát na hlídání práv autorů a jsou schopné podle vodoznaku najít všechny kopie uveřejněné na internetu. Pak rovnou rozesílají provozovatelům faktury: „Děkujeme, že používáte naši fotografii, uhraďte do dvou týdnů licenční poplatek na náš účet.“ – Chtějí bohužel rovnou dolary nebo eura, ne moje alíkovské kačky.

Co znamená, že je autorem někdo jiný?

Musíš vědět, kdo autorem skutečně je, a uvést správně jeho jméno a odkaz na web. Předpokládám potom v dobré víře, že s ním máš dohodnuté, že obrázek smíš používat, nebo víš, že mu to nevadí – třeba že veřejně oznámil, že s jakýmkoliv šířením souhlasí. Odpovědnost už je pak převážně na tobě. Pokud je v místě, odkud obrázek bereš, uvedena i nějaká licence, měl bys ji buď nastavit i v Alíkovi, nebo zadat, že obrázek smíš používat jen ty.

Typicky třeba obrázky na Wikipedii mívají licence Creative Commons, které šíření dovolují – je to jedna z podmínek Wikipedie. Proto při převzetí čehokoliv odtamtud máš poměrně velkou šanci, že místní kontrolou projdeš. Pokud uvedeš správně odkaz i licenci.

Fotobanka Pixabay dokonce všechny své obrázky označuje jako volné dílo (anglicky public domain, [pablik domein]), což v řeči autorských práv znamená, že s nimi můžeš dělat úplně cokoliv, smíš je i jakkoliv upravovat a šířit bez uvedení autora. Na Alíkovi však vyplnění autora a odkazu stejně požadujeme, aby mohli správci ověřit, že obrázek skutečně někdo venku prohlásil za volné dílo. Ne, že by ti snad nevěřili... ale občas někteří z vás kecají.

Při vkládání nového obrázku sice není povinné uvádět vždy odkaz na autora, ale bez odkázání nemusí být moc jasné, o koho vlastně jde. Jakmile správci uvidí třeba „© nikyt“ bez odkazu, tak jim to moc neřekne, nemají jistotu, že jsi vzal správné jméno skutečného autora, a označí tvůj obrázek jako nelegální.

Často se také stává, že místo, odkud bys chtěl fotku převzít, ji samo převzalo odjinud. Několik příkladů:

• Celý Pinterest.com je směsicí obrázků, které skoro nikdy nevytvořili ti, kdo si je připnuli.
• Ilustrační fotky na zpravodajských serverech téměř nikdy nevyfotil autor článku, ale jsou převzaté z nějaké (mnohdy placené) fotobanky.
• Prodejce knih není autorem obálky knihy.
• Recenzent filmu není autorem propagačního plakátu k filmu.
• Google není autorem obrázků, které přes něj vyhledáte.
• Pixabay není autorem obrázků, které jsou na Pixabay, a zrovna tak Wikipedie není autorem obrázků, které jsou na Wikipedii.

Co se ti může stát, když autorská práva porušíš?

Budu na tebe vrčet. Nebude to takové to veselé vrčení, jako když vibruje telefon, ale drsnější soustředěné zemité vrčení, jako když z polobotek dělám výstřední sandále.

Krom toho ti správci můžou dát pokutu až tisíc kaček, pokud se prohlásíš za autora obrázku zjevně ukradeného ze zahraničních hlubin internetu. Lhát se nemá.

Abych nebyl jen negativní, zmíním ještě, že přemýšlíme nad odměnami pro autory fotek, které se použijí ve vydaných Alíkovinách. Někdy autor článku nedodá vlastní fotku, tak by bylo asi fér, pokud dostane kačkový honorář i autor fotky, která u článku nakonec vyjde.

Rád bych znovu zdůraznil, že autorská práva nejsou náš nápad, řídí se Autorským zákonem. Snažíme se předcházet potížím, aby náš web fungoval ke spokojenosti všech.

Máš-li nějaké otázky, ptej se prosím v diskusi!